Robert Fico se svou levicově-populistickou stranou Směr vyhrál volby mimo jiné i díky dvěma jednoznačným a neustále opakovaným slibům: již žádné zbraně Ukrajině a konec sankcí proti Rusku. Ale i kdyby Fico po sestavení funkční vlády splnil to, co v předvolební kampani slíbil a na co se nyní s odkazem na demokratickou volbu občanů odvolává i prezidentka Čaputová, následky pro Ukrajinu to nebude mít prakticky žádné. Jiná otázka je, jaké důsledky to může mít pro Slovensko.
Slovensko patří od samého začátku ruské agrese k aktivním podporovatelům Ukrajiny. Během posledního roku poslalo na Ukrajinu systém protivzdušné obrany S-300 PMU, třináct nadzvukových stíhaček Mig-29, vrtulníky Mil Mi-17 a Mi-2, třicet bojových vozidel pěchoty BVP-1, desítku dálkově řízených odminovacích kompletů Božena, několik kolových houfnic Zuzana 2 a hlavně vagony plné munice.
Nejvíce ceněným se zdál zejména systém protivzdušné obrany S-300 MPU. Slovensko ho ‚zdědilo‘ po rozdělení Československa, které jej v roce 1990 získalo ze Sovětského svazu. Tento systém je schopen ničit vzdušné cíle letící rychlostí až 4300 km/h a účinně dokáže zasáhnout strategické letouny, střely s plochou dráhou letu, letecké řízené střely nebo balistické rakety. Doposud sloužil u 1. protiletadlové baterie v Nitře.
Slovenské zbraně sovětské provenience
Mimochodem byl to právě Robert Fico, který v roce 2015 během své návštěvy Moskvy projevil zájem o modernizaci tohoto zařízení. Oznámil to po jednání s tehdejším premiérem Dmitrijem Medveděvem, který od zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině neustále vyhrožuje jadernou válkou. Znalci už tehdy upozorňovali, že jediná společnost schopná modernizovat protiraketový systém byla na evropské sankční listině.
Velkým darem na hliněných nohách se ukázaly být slovenské migy, které ještě před vypuknutím konfliktu udržovali při životě ruští mechanici. O tom, jak se ruští specialisté na letišti NATO ve Sliači starali o letadla, vypovídaly například stavy motorů, které místo tři sta padesáti letových hodin vydržely jen sedmdesát.
Mluvilo se o tom, že stroje byly sice schopné letu, nikoli však boje. Závady se objevily v místech, kam měli přístup pouze ruští technici, naopak části servisované jejich slovenskými kolegy byly v pořádku. Slovensko všech 13 migů přestalo používat již v roce 2022, protože se jejich provoz ukázal jako neudržitelný. Robert Fico jejich předání Ukrajině kritizoval již letos v únoru, kdy se ho pokusil zmařit vyvoláním parlamentního usnesení. Dar nezůstal ušetřen ani komentářů ze strany Ruska, které prohlásilo, že slovenské migy sestřelí. Nic to nemění na skutečnosti, že některé ze stíhaček byly už před odesláním v takovém stavu, že musely být na Ukrajinu přepraveny po zemi.
Z pomoci má užitek jak obdarovaný, tak dárce
Pokud se budeme bavit o zbraních, které by ještě Slovensko mohlo poslat na Ukrajinu, reálně už toho ve skladech nezbývá. Co šlo poslat, aniž by došlo ke snížení jeho vlastní obranyschopnosti, to už Slovensko na Ukrajinu poslalo. Do budoucna se počítalo s poskytnutím dalších odminovacích zařízení Božena a především s celkem šestnácti houfnicemi Zuzana 2 na podvozku Tatra. Tyto houfnice vyrábí slovenská společnost Konštrukta-Defence, ale na jejich zakoupení pro Ukrajinu se společně dohodly Německo, Dánsko a Norsko. I když s poskytnutím zbraňového systému musí souhlasit slovenská vláda, pořizovací částku ve výši 2,2 miliard korun (92 milionů eur) stejně nezaplatí Slováci, nýbrž daňoví poplatníci výše uvedených zemí.
Pro Slovensko a tamější vojenský průmysl je přitom zajímavé získávat zpětnou vazbu z moderního konfliktu za využití velké škály moderních bojových prostředků. Zastavení vojenské pomoci Ukrajině totiž může znamenat, že se Slovensko připraví o data strategická pro další vývoj a modernizaci zbraňových systémů.
Co by mohlo Ukrajincům chybět, je dělostřelecká munice, v jejíž produkci patří Slovensko k evropské špičce. Za její výrobou stojí především MSM Group z holdingu Czechoslovak Group. Jen před pár dny vyšla zpráva, že sedm evropských zemí hodlá podpořit Ukrajinu municí v hodnotě dvou miliard eur. Rozhodnutí je součástí evropského plánu dodat na Ukrajinu během jednoho roku milion kusů munice. Jména zemí jsou tajná, zatím se hovoří o Litvě a Lucembursku. O tom, zda by si Slovensko nechalo ujít takovou obchodní příležitost, můžeme jen spekulovat.
V dodávkách nejžádanější munice ráže 155 mm pro houfnice nemá Slovensko exkluzivitu. Na jejich zasílání nebo alespoň zprostředkování se podílí široká koalice zemí, které Ukrajinu vojensky podporují – jmenovitě (abecedně) jsou to Albánie, Austrálie, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Kanada, Německo, Řecko, Itálie, Litva, Lucembursko, Rakousko, Turecko, USA a další.
Předvolebním slibem nezarmoutíš
Jak tedy bude vypadat vojenská pomoc Ukrajině bez slovenské účasti? Podle mnoha expertů stejně jako doposud. I generální tajemník NATO Jens Stoltenberg minulý pátek v Kodani vyjádřil přesvědčení, že Slovensko (i Polsko) budou Ukrajinu vojensky podporovat i po volbách, a to přes ostrou předvolební rétoriku namířenou proti Kyjevu. „Ať už bude na Slovensku jakákoli vláda, budou její zástupci i nadále sedět na schůzkách NATO,“ řekl Stoltenberg.
To, jak které země pomáhají Ukrajině, analyzuje Institut pro světovou ekonomiku se sídlem v německém Kielu (IFW). Co se týká vojenské pomoci, Slovensko na žebříčku 31 zemí zaujímá 13. místo s výzbrojí v hodnotě 0,7 miliardy eur (Česko 1,1 miliardy, největší podporovatel USA 421 miliard eur). Poměrně vysoko se Slovensko nachází na žebříčku, který ukazuje míru pomoci ve vztahu k vlastnímu hrubému domácímu produktu. Zde je Slovensko na šestém místě.
Co to znamená? V poměru ke svým možnostem sice dělá pro Ukrajinu dost, ale ve srovnání s globální pomocí je jejich přínos v boji proti ruské agresi jen výstřelem do tmy. I pokud tedy připustíme teoretickou možnost, že Slováci už na Ukrajinu nepošlou ani patronu, vojensky se nestane prakticky vůbec nic. Slovenské dodávky nahradí někdo jiný, a vlastenec Fico své věrné Slováky připraví o zajímavý kšeft. Nehledě na fakt, že budou stále pokračovat dodávky stanovené platnými smlouvami mezi soukromými slovenskými zbrojařskými firmami a ukrajinskou vládou. Nejzásadnější otázku do budoucna ovšem bude, jaký vzkaz svým gestem vysílá Slovensko do okolního světa.
