Za pouhé čtyři týdny uteklo z válečné Ukrajiny do zemí Evropské unie asi 3,5 milionu uprchlíků. Nic podobného Evropa od druhé světové války nezažila. Dalších zhruba 6,5 milionu Ukrajinců opustilo domovy a uchýlilo se jinam v rámci Ukrajiny; mnozí z nich později také zamíří do EU.
Evropská komise začátkem března aktivovala směrnici o dočasné ochraně, která vytváří základní rámec pro rychlé přijímání uprchlíků a poskytuje jim jasné právní postavení, které zahrnuje přístup k lékařské péči, vzdělání a práci. Dnes na tomto základě zveřejnila jakýsi „návod k použití“, tedy shrnula praktické zkušenosti a vypočítala možnosti, se kterými mohou Ukrajinci v EU počítat. Česko už uprchlíkům většinu z toho poskytuje.
Důraz je kladen především na děti, které představují hned polovinu ze všech příchozích a jsou pochopitelně nejzranitelnější skupinou. Komise zdůrazňuje, že všechny děti musí být registrovány a že na dodržování jejich práv musí dohlížet národní koordinátoři evropské „záruky pro zranitelné děti“, což je směrnice vypracovaná spolu s organizací UNICEF a schválená letos v červnu. Zvláštní důraz je kladen na ochranu dětí ze sirotčinců a podobných zařízení a obecně opuštěných dětí, které by se mohly stát obětí obchodníků s lidmi. Komise se zavazuje, že připraví operační pravidla pro přesuny dětí, které nedoprovází dospělá osoba.
Členské státy komise vyzývá, aby si začaly aktivně vyměňovat dosavadní zkušenosti ze zapojování ukrajinských dětí do výuky a školských systémů. Připomíná, že existuje evropská virtuální „brána školního vzdělávání“, kde se budou shromažďovat potřeby a nabídky a bude sloužit ke sdílení učebnic, online materiálu a dalších vzdělávacích pomůcek z Ukrajiny a také těch, které členské státy mají v ukrajinštině k dispozici nebo je vyvinuly v posledních dnech. Bude také fungovat jako burza práce pro ukrajinské učitele, či spíše učitelky, které hledají uplatnění v EU. Komise zapojí do těchto procesů rovněž široké společenství škol v rámci evropského programu eTwinning; upozorňuje také na možnosti využívat pro ukrajinské studenty a učitele peníze z programu Erasmus.
Mezi běženci jsou nemocní lidé, kteří potřebují naléhavou péči; komise tvrdí, že její „mechanismus solidarity“ disponuje 10.000 lůžky a umožňuje rychlé přesuny nemocných mezi zeměmi EU. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu chorob (ECDC) monitoruje výskyt a případné šíření infekčních nemocí, stejně jako mezery v očkování Ukrajinců, opět s důrazem na vakcinaci dětí. Chystá také blíže nepopsané „cílené akce“ zaměřené na ty, kteří potřebují posttraumatickou či psychologickou péči, a míní budovat síť ukrajinsky mluvících specialistů v této oblasti.
Komise připomíná, že zmíněná směrnice o dočasné ochraně umožňuje ukrajinským uprchlíkům se v EU ucházet o práci. Znamená to také právo na podporu, ať už jazykovou nebo odbornou, která urychlí zapojení těchto lidí do pracovního procesu nebo případně do kurzů a odborného vzdělávání. Klíčovou roli zde mají hrát národní úřady práce, schopné slaďovat nabídku a poptávku na pracovním trhu. K témuž má sloužit také návod, jak uznávat diplomy a výuční listy získané na Ukrajině, a jak informovat sociální partnery, tedy zaměstnavatele a odborové organizace, o právech těchto nově příchozích a o programech, které se na ně vztahují.
Na palčivou otázku bydlení pro statisíce lidí chce komise aspoň částečně a dočasně odpovědět iniciativou nazvanou „bezpečné domovy“. V podstatě jde o nabídku podpory lidem žijícím v EU, kteří dají k dispozici své nemovitosti. Komise vypočítává evropské dotační nástroje, ze kterých bude možné tuto pomoc poskytovat. Obecně podotýká, že pravidla pro fungování řady programů, a zejména těch nejlépe finančně vybavených v rámci evropské „politiky soudržnosti“, byla upravena tak, aby mohly být vynakládány také na podporu běženců z Ukrajiny.
Jejich nápor postupně pociťuje už všech 27 členských zemí EU, hlavní břemeno však nadále leží na státech hraničících s Ukrajinou, zejména na Polsku, ale i na zemích blízkých zeměpisně i jazykově, jako je Česká republika. Zatím se v EU nikdo nebaví o „spravedlivějším“ rozdělování běženců, natož o nějakých kvótách; toto slovo, které nadělalo hodně zlé krve před sedmi lety při syrské uprchlické vlně, je v evropském slovníku momentálně tabu.
Komise aspoň oznamuje, že zřídila „platformu solidarity“, na které se podílejí všechny členské státy a specializované agentury. Představuje si, že jejím prostřednictvím bude možné – zcela dobrovolně – organizovat přesuny běženců mezi členskými zeměmi EU, podle toho, kde bude už moc těsno, kde budou naopak volné kapacity a také kam budou uprchlíci chtít odjet. Platforma bude také monitorovat nabídku ze zemí, které nejsou členy EU, jako jsou Kanada nebo Británie, kde žijí významné ukrajinské komunity. S dopravou pomáhá řada soukromých firem, které nabízejí bezplatné letenky nebo jízdenky. Daří se také organizovat návraty občanů třetích zemí, které na Ukrajině válka zaskočila a nyní se dostávají do EU. Agentura Frontex už například zajistila několik repatriačních letů z Polska do Tádžikistánu a Kyrgyzstánu.
