Fenomenálního úspěchu, jednoho z největších v dějinách českého koňského sportu, dosáhl v pátek 26. ledna sprinter Ponntos na dráze Meydan v Dubaji. V dostihu Blue Point Sprint dotovaném 850 000 dirhamy (cca 5,3 milionu korun) sahal po vítězství. Nakonec sice doběhl druhý za klisnou Star of Mystery patřící místnímu vládci šejku Mohammadovi, přesto jde o obrovský úspěch. Ponntos, v jehož sedle byl italský žokej Antonio Fresu, velmi úspěšně pokračuje ve své dubajské kampani – dva dny před Štědrým dnem tam dokonce v dostihu zvítězil. Ten byl sice o kategorii níže, ale i tak jde o senzaci.
Dostihy na dubajském závodišti Maydan a též v saúdskoarabském Rijádu dnes patří k nejbohatším… a tudíž nejprestižnějším. Účastní se jich koně z nejvyspělejších a nejbohatších dostihových zemí, vedle těch místních koně z Anglie, Francie, Spojených států a Japonska.
Účast koně z nějaké jiné země je spíše vzácností, o to větší pozornost vzbuzuje. Ponntos se do Dubaje vypravil již druhým rokem. Do Rijádu zase opakovaně míří se svými koňmi stáj Statek Blata, patřící majiteli fotbalové Mladé Boleslavi.
Úspěchy na těchto prestižních drahách lze přirovnat k úspěchu v Lize mistrů. Včetně perspektivy.
České stáje hospodaří s rozpočty, které se s těmi zahraničními nemohou poměřovat ani vzdáleně. Zatímco šejkové a movití majitelé z Anglie, Francie a Ameriky na dražbách za koně nejlepších původů utrácejí miliony liber nebo dolarů, čeští majitelé kupují koně v řádu stovek či tisíců… a doufají, že se na ně usměje slavná „nejistota turfu“ a právě jejich kůň bude ten pravý.
Přitom zároveň spoléhají na um českých trenérů a ošetřovatelů, kteří si v Evropě vydobyli vynikající reputaci a třeba v Anglii nebo v Německu jsou vysoce žádaní.
Nejlepší světové dostihy se označují jako „black-type“. Pokud se v nich kůň umístí na některém z prvních třech míst, je následně uváděn v dražebních katalozích tučným písmem. Nejnižší kategorií jsou tzv. „listed“, nejvyšší Group 1.
V regionu bývalého sovětského impéria dlouho žádný takový dostih nebyl – až donedávna, kdy status listed získala Velká varšavská. Pro získání takového statusu je rozhodující kvalita pole koní, kteří v daném dostihu v uplynulých několika letech startovali, a východoevropským zemím se vinou nízkých dotací ty nejlepší koně ze světa lákat nedaří.
Snahy prorazit mezi světovou elitou sílí zejména poslední dobou s nástupem ambiciózních majitelů a trenérů. Dlouho to však byly pokusy spíše jen sporadické.
Legendární Václav Chaloupka se ještě za minulého režimu pokusil o husarský kousek dobýt Velkou národní v Liverpoolu: v sedle koně Essexe v majetku Agrokombinátu Slušovice si nad těžkými skoky na závodišti v Aintree vedl impozantně, ale dostih nedokončil pro defekt na výstroji; druhý jeho pokus s Frází v roce 1991 zastavilo klisnino zranění.
Po změně společenských poměrů dlouho koně v českém tréninku nikam nevyjížděli: jednak bylo cestování kvůli hraničním formalitám náročné, jednak na to prostě neměli kvalitu. Úspěchem bylo jakékoli umístění v německých dostizích nižších kategorií.
To se v posledních několika letech začalo dramaticky měnit. Češi začali čím dál víc jezdit do Itálie, Německa i Francie. Už dávno neplatí jen za exotické zpestření, v Itálii dokonce čeští koně a jezdci nad překážkami zcela dominují. Trenér Václav Luka, působící v Bošovicích u Písku, si vydobyl vynikající reputaci ve Francii a se svým nejlepším koněm Nagano Goldem vyrazil dokonce i na slavný „královský Ascot“.
V roce 2019 doběhl těsně druhý v dostihu Gr. 2, tedy stejné kategorie jako výše zmíněný Ponntos. Ještě lépe si rok předtím vedl svěřenec trenéra Zdeno Koplíka Subway Dancer, koupený jako neperspektivní kůň za pár tisíc korun, když v Ascotu finišoval třetí v dostihu kategorie Gr.1, tedy té nejvyšší světové úrovně. Vítězem se tehdy stal nejlépe hodnocený kůň světa Cracksman.
Ponntos, kterého v severočeských Tušimicích připravuje trenér Miroslav Nieslanik, patří k dlouholetým hvězdám českých dostihů. Ambiciózní stáj s ním ráda a odvážně cestuje, takže vedle výletů do Itálie a Francie absolvoval i několik startů na Britských ostrovech a během své čtyřleté kariéry vydělal včetně páteční dotace přes 6 milionů korun.
Rekordmanem ve výhrách je výše zmíněný Subway Dancer, který si na konto připsal částku 11 milionů. Starty na bohatě dotovaných a prestižních mítincích jsou přes logistickou náročnost pro české stáje paradoxně finančně méně náročné než starty v Anglii. Arabští pořadatelé totiž těm koním, o které mají zájem, platí velkou část nákladů. A vynikající čeští koně mezi ně patří čím dál častěji.
