RECENZE MICHALA BORSKÉHO I Facelift prvního škodováckého elektromobilu přichází na trh ve schizofrenní situaci potřeby dál umořovat CO₂ a současně zachraňovat tradiční hodnoty. Obě verze Enyaqu dostaly diametrálně půvabnější výraz po vzoru menší Škody Elroq. I nadále se nejaerodynamičtější výrobek z Mladé Boleslavi jeví být velmi životaschopnou volbou pro příznivce „takového normálního“ auta na baterky.
Temné hvozdy v okolí Lipenské přehrady se v letošním časném jaru staly kulisami jízdní premiéry významně modernizovaného Enyaqu. Nezdá se to, ale první elektrická Škodovka je na trhu už od roku 2021, a i když se na poměry elektromobilů neprodává zle, bylo jasné, že bez vyhlazení vrásek by se mohla nebezpečně dostat z tempa.
Aby se tak nestalo, připravil výrobce poměrně komplexní omlazovací kúru, jejímž smyslem bylo zarazit designové morální zastarávání a upgradovat útroby na úroveň nejnovějších trendů. Myslím, že se to celkem povedlo.
Konečně hezké auto
Jaký obrázek se vám vybaví, když se řekne Škoda? No přece takové nějaké od pohledu nijak zajímavé vozidlo s obrovskou hranatou mříží před chladičem. Nelíbilo se mi to nikdy. Teď jsem rád, že neforemný a neměnný prvek, zavedený s první novodobou Octavií v roce 1996, konečně bere za své. Blokoval totiž jakoukoli invenci designerů vytvořit něco zajímavějšího než ordinérní firemní nebo rodinná auta.
Že to jde, když se chce, ukázal loni uvedený Elroq, menší sourozenec Enyaqu. Je tedy logické, že jeho svěží výraz s nízkou maskou teď přebírá i starší bratr. S designovým jazykem pojmenovaným Modern Solid tedy konečně mizí ten zpropadený tradiční škodovácký vzhled a přichází něco použitelného i do budoucna, kdy mříže jako z Dědečka automobilu nemají místo.
Auto teď přinejmenším zepředu působí o hodně sportovněji i svěžeji a „ropuchovitý look“ se omezuje na zadní část, což je věc, se kterou u elektromobilu nejde nic moc dělat. Velká světla nahradila menší, denní svícení má animovanou funkci při příchodu a odchodu, hodně práce zastanou horizontálně dělené Matrix-LED světlomety s 36 segmenty. Novinkou je také přepracovaný přední nárazník a spodní mřížka s aerodynamicky optimalizovaným žebrováním.
Důležitá je samozřejmě hlavně ona aerodynamika. Verze Enyaq Coupé se teď chlubí součinitelem odporu vzduchu Cx 0,225 a je nejaerodynamičtější škodovkou současnosti, což je u elektroauta zcela zásadní. Je to znát na spoustě detailů, jakými jsou optimalizované spoilery, maska, co přechází do nárazníku, kola umožňující lepší proudění vzduchu atd. Drobný problém pozitivní proměny je nicméně v tom, že rozeznat teď navenek Škodu Enyaq od Elroqu nebude nic pro laiky.
Vnitřek bez větších změn
Uvnitř se Enyaq na pohled moc nezměnil – minimálně, pokud jde o architekturu. Přesto je atmosféra uvnitř trochu odlišná. Stačí vlastně detaily jako recyklované látkové potahy sedaček, volant bez klasického loga s okřídleným šípem a nechybí samozřejmě ani nejnovější verze multimediálního systému nebo chytřejší head-up displej. Novými digitálními funkcemi za příplatek jsou parkování na dálku a uložený parkovací manévr.
Budoucí majitelé si mohou vybírat z několika variant interiéru. Verze Lodge využívá ekologické materiály a zdobí ji oranžové doplňky včetně bezpečnostních pásů. Interiér Lounge je zase převážně šedý a kombinuje umělou kůži a materiál Suedia s kontrastním světle zeleným prošíváním. K mání je také provedení Eco Suite se sedadly v hnědé barvě čalouněnými kůží s původem v listech olivovníku...
Jede pěkně. Jako všechny „elektriky“
Enyaq má stále stejný arzenál velikostí baterek i výkonových verzí (150 a 210 kW, pohon zadních nebo všech kol) se dvěma velmi důležitými rozdíly – dojede dál a rychleji se nabíjí. Základní provedení s menší baterií zvládne 442 kilometrů (v případě Coupé), verze 85 by měla dokázat za ideálních podmínek ujet až 589 kilometrů. Zvýšila se ale i rychlost dobíjení, nově Enyaq umí využít až 175 kW na DC, všechny verze pak mají také 11kW AC nabíječku.
Subjektivně se Enyaq z jízdního hlediska vůbec nezměnil. Sešlápnutí plynu znamená pružný start a bleskový rozjezd. Auto je jízdně velmi příjemné, určitě ale ne nezaměnitelné. Podvozek je optimálně naladěný a kabina velmi dobře odhlučněná. Dobrá aerodynamika je poznat hlavně ve vyšších rychlostech, šum obtékajícího vzduchu je slyšet minimálně. V zatáčkách se samozřejmě dvě tuny mrtvé hmoty nezapřou, i když se to Enyaq snaží všemi prostředky maskovat.
Spotřebu se u obou verzí na trase Praha – Lipno dařilo držet podivuhodně podobnou: mezi 22 a 23 kWh/100 km, což je v zásadě OK.
Podle osobního vkusu
Závěr tentokrát nechme na našem redakčním auto-uživatelském guruovi – šéfredaktorovi Pavlovi Vondráčkovi, který za volantem Enyaqu najezdil stovky kilometrů: „Problémem těchto e-aut je, že jsou dokonalá. V tom nejhorším slova smyslu. Prostě si sedneš, nastavíš zrcátka a jedeš. 99 procent řidičů to bude mít stejně – auto neskutečně zrychluje, dobře drží v zatáčkách, je tiché, vidíš všude, lehce parkuješ a infopanely o všem informují. Problém je v tom, že už nerozlišíš, zda řídíš VW, Ford, Hyundai, nebo právě Enyaq.
Nakonec rozhodne jen a jen cena, barva a líbivost. Vlastně jsem už ani neřešil velikost kufru, protože je tak velký, že stejně větší nepotřebuješ. Kdysi slavné ‚Simply Celer (Clever)‘ vychytávky mají i jiná auta. Jaký je tedy důvod, proč si koupit právě tohle? Patriotismus? Nic jiného mne nenapadá, pokud by byl dražší než konkurence.
Doby, kdy člověk věděl, že Škodovka je odlišná od Hyundai, že Renault má něco jiného než Nissan atd., to už je pryč. Jediné, co mi vadí, je infotainment – už má tolik funkcí, že na to potřebuješ návod. A podle mne zvítězí auta, která jej budou mít, ale zároveň si ponechají čudlíky a tlačítka.“
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
