Věřitelé znovu otevírají téma Arca Investments jako černé banky

Začátkem letošního roku hlasovala schůze věřitelů společnosti Arca Investments a.s. o schválení již třetí verze reorganizačního plánu, kterou v jednom z největších insolvenčních řízení v České republice, řešeném paralelně českými i slovenskými soudy, po neúspěších dlužníka nově předložil věřitel IFIS investiční fond, a.s. 

Reorganizační plán slibuje věřitelům získat zpět zhruba deset procent z jejich pohledávek v celkové hodnotě více než 19 miliard korun. Jeho konečné schválení insolvenčním soudem však není k okamžiku sepsání tohoto článku jisté, jelikož reorganizační plán nebyl schválen skupinou akcionářů dlužníka.

Ačkoliv ve skupině nezajištěných věřitelů byl reorganizační plán většinou akceptován, někteří nezajištění věřitelé hlasovali proti jeho přijetí. Jejich advokát Tomáš Richter ve vyjádření pro Seznam zprávy označil reorganizační plán s odkazem na ekonomickou a právní analýzu nikoliv za přínos, ale za riziko. Plán totiž podle něj vychází ze zcela nepřezkoumatelného ocenění majetku, zpráva o reorganizačním plánu je v důležitých částech nesprávná nebo neúplná a údaje o očekávaném uspokojení věřitelů ve výši 10,4 procenta naprosto nespolehlivé.

Jak jsme naznačili výše, reorganizační plán však trochu překvapivě neschválili samotní akcionáři Arca Investments, když jediný přítomný akcionář Rostislav Velič hlasoval proti. O konečném schválení reorganizačního plánu nyní bude rozhodovat insolvenční soud, který jej může i přes nesouhlas některých věřitelů schválit, shledá-li, že je ve vztahu k nim spravedlivý. 

V rozhodnutí se soud bude muset vypořádat i s výše uvedenými námitkami, že reálný poměr uspokojení věřitelů může být podstatně nižší. Připomínáme, že někteří věřitelé již prakticky od začátku insolvenčního řízení v roce 2021 v souvislosti s Arca Investments zmiňují téma takzvané černé banky. Z krachu Arca Investments tak viní nejen řízení společnosti, ale také údajně zanedbaný dohled České národní banky („ČNB“) a Národní banky Slovenska („NBS“). 

Arca Investments totiž za dobu svého působení přijala od veřejnosti miliardové vklady, ačkoliv neměla bankovní licenci. Někteří věřitelé se tak snažili už od začátku případu přesvědčit soud, že úpadek Arca Investments by měl být řešen spíše podle pravidel upravujících úpadek finančních institucí, a to i třeba zavedením nucené správy, kdy práva a povinnosti obchodního vedení přechází na nuceného správce jmenovaného ČNB.

Přestože insolvenční soud tuto argumentaci nevyslyšel, zdá se, že přinejmenším podobný názor na činnost Arca Investments má i její insolvenční správce. Dle jeho vyjádření v jednom z incidenčních sporů citovaného v článku Hospodářských novin ze dne 31. ledna 2025 „Arca jako černá banka? Věřitelé v rekordním krachu pošilhávají po odškodném od centrálních bankéřů“ považuje skutečnost, že Arca Investments přijímala peněžní prostředky proti vydání cenných papírů s různou dobou splatnosti za obecně známý fakt. 

To podle něj ukazuje na to, že insolvenčním řízením procházející společnost přijímala vklady od veřejnosti ve smyslu bankovní regulace, ačkoliv k tomu nedisponovala žádným oprávněním. Ačkoliv insolvenční správce nechtěl spekulovat, zda to znamená možnost věřitelů domáhat se náhrady škody po orgánech dohledu, potenciální cestu pro věřitele Arca Investments domoci se alespoň částečné úhrady hodnoty svých pohledávek na ČNB (resp. NBS), by tato skutečnost představovat mohla.

Zástupci ČNB však považují názory věřitelů za neopodstatněné s odkazem na současnou legislativu (ačkoliv se patří poznamenat, že ČNB s pojmem „černá banka“ ve svých výkladových materiálech standardně pracuje). Pojem „banka“ je v zákoně o bankách definován jako akciová společnost se sídlem v ČR, která přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry a která k výkonu těchto činností disponuje bankovní licencí udělenou ČNB. 

V České republice je definice banky formální. Podstatnou složkou je tedy držení příslušné bankovní licence, bez které se dle současného českého práva o banku nejedná, což představuje rozdíl oproti materiálnímu pojetí banky, které známe například z Německa či Francie, ale i z práva Evropské unie, které v mnoha předpisech pracuje s pojmem „úvěrová instituce“. 

Ten zahrnuje i banky a odvíjí se naopak od povahy vykonávané činnosti. V takovém případě je tak banka definována materiálně prostřednictvím činností, které fakticky vykonává, a nikoliv prostřednictvím držení bankovní licence.

Pojem „černá banka“ naproti tomu v platném právu není definován vůbec. Jelikož definice banky je, jak jsme uvedli výše, podle českého práva formální, považuje ČNB za vyloučené, aby se na subjekt nazývaný lidově černou bankou nahlíželo jako na banku a aby byl nositelem stejných povinností jako standardní bankovní domy. 

Co tedy vlastně termín „černá banka“, který je kromě případu Arca Investments zmiňován v obdobných souvislostech, například i v insolvenčním řízení společnosti GLOCIN Limited Aleše Kohoutka, znamená?

I v některých zprávách informujících o Arca Investments dochází ke směšování pojmů stínového bankovnictví a černé banky. Považujeme tedy za nutné nejprve od sebe tyto dva pojmy odlišit – jelikož stínové bankovnictví, ačkoliv může mít závažné důsledky, není a priori nelegální, jako je tomu v případě bankovnictví černého.

Ve světě bankovnictví se lze setkat s praxí vytváření stínových struktur subjektů provázaných s bankovními institucemi, které samy bankovní činnost neprovozují, avšak slouží zejména k vylepšování účetní rozvahy dotčené banky. 

Typicky se tak děje sekuritizací úvěrů, které dlužníci nesplácí, tedy jejich vtělením do alespoň teoreticky „zdravých“ dluhopisů, a následným prodejem těchto dluhopisů bankou vytvořeným stínovým subjektům, čímž si banka vylepší svou finanční bilanci. Tyto stínové struktury nejsou samy o sobě nijak nelegální. 

Používání těchto struktur k zakrytí špatné ekonomické situace banky může ale i tak mít extrémní důsledky – existuje podezření, že tento způsob čištění svých finančních výkazů použila před svým katastrofickým pádem skupina Lehman Brothers a na domácím trhu například IPB. 

Oběma společnostem se různými stínovými operacemi podařilo krátkodobě odvrátit hrozící úpadek; připomeňme však, že krach se v obou případech nakonec dostavil, přičemž v případě IPB byl označován za největší bankrot v historii České republiky. Úpadek Lehman Brothers byl katalyzátorem celosvětové finanční krize z roku 2008.

Jako takový subjekt a součást stínového bankovnictví Arca Investments zřejmě nefungovala. Stínové bankovnictví jde však vnímat i obecněji, jako soustavu subjektů finančního trhu, které provozují činnosti podobné bankovnictví, ale nepodléhají bankovní regulaci. 

Stínové bankovnictví tedy může zahrnovat i entity, jako jsou penzijní fondy nebo hypoteční fondy, které poskytují podobné produkty jako banky, a to sice s určitými riziky pro spotřebitele (např. v podobě neexistence pojištění „vkladů“ – ačkoliv o vklady ve smyslu bankovních předpisů nejde – do takových fondů), přesto v souladu s právem. 

Taková definice „stínové banky“ už je fungování společnosti Arca Investments bližší, její věřitelé nicméně mluví rovnou o bance černé. Co je tedy dělícím kritériem, které z banky stínové, rizikovější, ale prakticky legální, dělá banku černou?

Jak bylo uvedeno výše, česká legislativa považuje za definiční znak banky přijímání vkladů od veřejnosti. Stínové banky vklady od veřejnosti nepřijímají a přijímat nesmí. Pokud ale stínová banka takový vklad přijme, lze ji označit za bankou černou. Černá banka tedy přijímá vklady od veřejnosti, ačkoliv k tomu není oprávněna. 

Takové přijímání vkladů by totiž mělo být výhradně doménou subjektů k tomu oprávněných, tedy osob, které mají odpovídající bankovní licenci. To zabraňuje shromažďování finančních prostředků osobami neregulovanými, které nemusí dodržovat (a pravděpodobně také nedodržují) pravidla týkající se ochrany vkladatelů, finanční stability a dohledu příslušných orgánů, čímž mohou ohrožovat jak veřejnost, tak stabilitu celého finančního trhu.

Vkladem se pro tyto účely podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o bankách rozumí „svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu“. Ale pozor, dle § 2 odst. 2 zákona o bankách zároveň platí právní fikce, že za přijímání vkladů od veřejnosti se považuje také soustavné vydávání dluhopisů a jiných srovnatelných cenných papírů za předpokladu, že:
(i) jde o jedinou či jednu z hlavních činností dotčeného subjektu, nebo
(ii) předmětem podnikatelské činnosti takového subjektu je poskytování úvěrů (a to ne nutně veřejnosti, postačí i poskytování úvěrů například spřízněným osobám), nebo
(iii) je předmětem činnosti takového subjektu některá z činností vyhrazených bankám, jako jsou platební služby, finanční leasing nebo pronájem bezpečnostních schránek. 

Smyslem tohoto ustanovení je zamezit chování, které je fakticky výkonem bankovní činnosti (tedy přijímáním vkladů), ačkoliv je skryto za vydávání cenných papírů. Pokud určitá společnost soustavně vydává dluhopisy, tyto nabízí veřejnosti a buďto jde o její primární činnost, nebo výnos z prodeje dluhopisů používá k poskytování úvěrů, jedná se již o černou banku – taková společnost sice nepřijímá vklady od veřejnosti napřímo, ale prostřednictvím prodeje dluhopisů shromažďuje od veřejnosti finanční prostředky. 

Jak je popsáno výše, i z vyjádření insolvenčního správce vyplývá, že Arca Investments soustavně vydávala různé druhy cenných papírů a shromažďovala „vklady“ z jejich prodeje, které podle některých věřitelů využívala k poskytování úvěrů.

Totožně argumentoval právní zástupce některých věřitelů Jan Langmeier už na počátku insolvenčního řízení v roce 2021. Ve svém již starším vyjádření k postavení Arca Investments jako černé banky se navíc vypořádal i s nynější argumentací ČNB, tedy že černá banka je sama o sobě protimluv, jelikož bankou je pouze subjekt disponující bankovní licencí. Odkázal tehdy i na nález Ústavního soudu z roku 2018, ve kterém Ústavní soud hodnotil postavení společnosti Uber jako taxislužby. Ústavní soud shledal, že Uber taxislužbou je se všemi důsledky z toho plynoucími, ačkoliv pro podobné činnosti nemá licenci. 

Ústavní soud v této věci aplikoval (mimo jiné) takzvaný „kachní test“, podle známého anglického rčení o něčem, co se ve všech ohledech projevuje jako kachna, a tak zpravidla i kachnou bude („if it looks like a duck, swims like a duck, and quacks like a duck, then it probably is a duck“). Naplnění formálních znaků taxislužby (získání licence) podle Ústavního soudu nemůže mít přednost před materiální aspekty vykonávané činnosti. Jinými slovy, vystupuje-li ve všech faktických ohledech Uber jako taxislužba, pak je úvaha, že taxislužbou není, protože nemá odpovídající licenci, zjevně vadná.

Shodně dovozoval právní zástupce věřitelů i fungování Arca Investments jako černé banky. Jelikož společnost vystupovala vůči třetím osobám jako banka, přijímala vklady a (stejně jako banka) poskytovala úvěry, splňuje materiální znaky banky a jako taková by měla být posuzována, ačkoliv formální znak v podobě držení bankovní licence nenaplnila.

Vrátíme-li se ke schůzi věřitelů Arca Investments, na které v lednu tohoto roku došlo ve skupině zajištěného věřitele a ve skupině nezajištěných věřitelů ke schválení přepracovaného reorganizačního plánu, pak si nelze nevšimnout, že znalecké posudky předložené společně s původním reorganizačním plánem ocenily majetkovou podstatu Arca Investments na cca 2,65 miliardy korun, zatímco přihlášeny jsou pohledávky za více než 19 miliard Kč a reorganizační plán počítá s jejich uspokojením z deseti procent. 

V případě Arca Investments tak stále není zcela jasné, jakým způsobem bylo naloženo s podstatnou částí prostředků ve výši zhruba 17 miliard korun, z nichž část přitom byla nepochybně tvořená i „vklady“ veřejnosti.

I kdyby byli věřitelé uspokojeni přesně podle reorganizačního plánu, vymůžou zpět jen zlomek svých pohledávek. Někteří tak poslední naději na získání alespoň další části v Arca Investments „utopených“ prostředků spatřují v již zmiňované žalobě proti orgánům dohledu. 

Jde však o postup velmi neobvyklý. O žalobě proti ČNB na náhradu škody se spekulovalo v případě insolvenčního řízení Sberbank, kde věřitelé měli po ČNB požadovat náhradu naopak za její proaktivní přístup, když Sberbank odebrala licenci. Avšak ani v případě Sberbank k odzkoušení tohoto institutu nedošlo a situaci, že by někdo žaloval ČNB o náhradu škody proto, že zanedbala svou povinnost dohledu nad finančními subjekty a nechala na trhu působit černou banku, české soudy podle našich informací ještě neřešily. 

Věřitelé, pokoušející se dovodit alespoň částečnou odpovědnost ČNB za nelegální fungování Arca Investments, by museli přesvědčit soudy o tom, že posuzování bank má být činěno materiálně, a nikoliv formálně, a i skutkově by se nacházeli v nelehké důkazní situaci. Prokázat, že ČNB skutečně zanedbala své dohledové povinnosti a že mezi tímto tvrzeným selháním a vznikem škody věřitelům Arca Investments existuje příčinná souvislost, by bylo mimořádně složité.