KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Anglickou politikou hýbe vystoupení ministryně financí Rachel Reevesové v Dolní sněmovně. Ministryně v jeden okamžik propukla v pláč, slzy se jí řinuly nekontrolovaně po tváři – aniž by se jí dostalo od kohokoli podpory, včetně vedle stojícího premiéra.
Okamžitě se vyrojily spekulace, co bylo příčinou tohoto návalu emocí. Chladná Starmerova reakce jen přiživila úvahy, že dny Reevesové v kabinetu jsou sečteny. Odpovědi na otázku, zda Reevesová zůstane na své pozici do příštích voleb, se totiž Starmer vyhnul. A nebyly to jen spekulace mediální – libra začala prudce oslabovat.
Hned následujícího dne premiér Starmer ujistil, že Rachel Reevesové vyhazov z vlády rozhodně nehrozí a že má před sebou ještě dlouhé období ve funkci, nicméně škoda už byla napáchána. Nepomohlo ani vysvětlení, že ztráta kontroly nad emocemi byla důsledkem soukromé záležitosti.
Nepomohlo to proto, že Reevesová je skutečně pod obrovským tlakem a v uplynulém týdnu společně se Starmerem utrpěla těžkou porážku ve vlastní straně, když pod tlakem corbynovských pohrobků, kteří mají v podobě Eda Milibanda zastánce i v kabinetu, museli ustoupit od rázných, byť zdaleka ne dostatečných škrtů v sociální oblasti.
Výdaje na sociální stát nezadržitelně rostou, výběr daní se nezlepšuje a plánované vyšší zdanění kapitálových zisků a nemovitostí (až kolem 15 000 liber ročně – přibližně 428 tisíc Kč – za dům v Londýně) zase hrozí odlivem kapitálu i krizí na trhu s nemovitostmi.
Recept na katastrofu
Allister Heath v deníku The Telegraph upozorňuje, že Británie se blíží bodu zlomu: ekonomika neroste, deficit stoupá, daně přinášejí malé výnosy a náklady na sociální stát rostou.
Počet lidí pobírajících dávky na lepší osobní nezávislost (PIP) vzrostl mezi lednem 2019 a dubnem 2025 ze 734 tisíc na zhruba 1,76 milionu, z toho počet osob nárokujících tyto dávky kvůli autismu vzrostl z 26.256 na 114.211, kvůli depresím a úzkosti z 23.647 na 110.075, kvůli ADHD z 4.233 na 37.339.
Heath tvrdí, že se množí i případy, kdy lidé dostávají dávky kvůli akné, obezitě, drogové či alkoholové závislosti nebo autorskému bloku.
Kritika labouristické vlády ze stránek The Telegraphu není jistě překvapivá, ale stejně kritický je ke Starmerovi po roce vládnutí i týdeník The Economist.
I v kontextu několika článků věnovaných výročí nástupu Keira Starmera do úřadu premiéra (bude to 4. července) se včerejší drama v dolní sněmovně jeví jako odraz hluboké krize v labouristické straně.
The Economist konstatuje, že Starmerovi se nedaří naplnit ani ony skromné cíle, které si stanovil. Hlavně se mu nepodařilo dostát slibu, že po chaotickém vládnutí konzervativců přinese do země stabilitu a učiní přítrž chaosu.
Škrty v sociálních dávkách byly – byť slabým – pokusem stabilizovat veřejné finance. Ani to se mu však nepodařilo, protože mu v tom zabránila vlastní strana, v níž čím dál víc ztrácí autoritu.
Mezitím Reevesové zeje ve financích díra pěti miliard liber. Že touhle bezmocí někdo vysvětluje její zoufalství a slzy, je zcela přirozené.
Z deště pod okap
Z rozkolu v labouristické straně a veřejného ponížení ministryně neoblíbené vlády by se však neměli radovat ani umírnění pravičáci.
Konzervativci zatím na návrat k moci nemají a Farageova strana Reform UK představuje všechno jiné než stabilitu; její nástup k moci by rozhodně nebyl dobrou zprávou pro mezinárodní politiku, zejména tváří v tvář ruské hrozbě. V této oblasti si totiž Starmer vede více než dobře.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
