KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropský parlament ve středu schválil legislativní návrh, který umožňuje Evropské komisi si pro 24 členských států EU vypůjčit 90 miliard eur a poskytnout je Ukrajině jako v podstatě nevratný úvěr na roky 2026 a 2027. Pomoc pro Ukrajinu v této výši schválila Evropská rada v prosinci. Maďarsko a Slovensko byly proti. Česko s postupem souhlasilo, odmítlo však za půjčku ručit, což znamená, že se nebude muset solidárně podílet na jejím splácení. Kvůli odporu těchto tří zemí bylo třeba použít nástroj „zesílené spolupráce“.
Návrh předložila Evropská komise teprve minulý týden spolu s dalšími normami, které půjčku umožňují. Europoslanci se rozhodli spěchat, protože Ukrajina peníze nutně potřebuje nejpozději v dubnu, kdy vyčerpá dosavadní rezervy. Znamená to, že o vlastním úvěru budou hlasovat v únoru. Zároveň ho musí schválit Rada EU, tedy členské státy. Měla by to být formalita, protože návrh pro zesílenou spolupráci podle článku 20 Lisabonské smlouvy byl už odsouhlasen na nejvyšší úrovni.
Pokud se nejméně devět členských států dohodne, že chtějí společně činit kroky prohlubující evropskou integraci, zatímco ostatní mají výhrady, mohou tak učinit pod hlavičkou EU a za podpory jejích institucí, pokud s tím ovšem souhlasí Rada EU jako celek. Tento postup umožňuje dodatečnou pružnost při naplňování programových cílů EU. Ještě však nebyl nikdy použit pro tak zásadní rozhodnutí, jako je společné zadlužení v zájmu třetí země.
Takovéto použití „zesílené spolupráce“ umožňuje v kombinaci s fungováním „koalice ochotných“ dosahovat i v zahraniční politice, tedy konkrétně vůči Ukrajině a Rusku, výsledků, které by jinak byly nemožné, protože by je svým vetem blokovaly zmíněné Maďarsko, Slovensko, případně Česko. Takto postačí, že se tyto vlády – nebo v budoucnu některé jiné – nepostaví proti použití článku 20. A že s tím bude, jako dnes, souhlasit europarlament.
Páka na „spořivé“
Zajisté lze namítat, že je krkolomné a ošemetné spoléhat na „koalici ochotných“, která nemá oporu v institucích EU, a na „zesílenou spolupráci“ závislou na souhlasu Rady i EP. „Sedmadvacítce“ by daleko lépe slušelo, kdyby postupovala jednotně a generovala tak značný politický výtlak. Dokud to však nejde, protože jí v tom brání domácí proruské režimy, slouží unii ke cti, že dokáže tuto překážku obejít a konat ve vyšším politickém zájmu.
Kreativní používání „zesílené spolupráce“ ke společnému zadlužování může v budoucnu umožnit obcházet odpor některých vlád i v jiných oblastech. Například velmi uznávaná zpráva o stavu evropské ekonomiky od bývalého prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho považuje za jednu z podmínek restartu evropské ekonomiky masové veřejné investice ve výši až 800 miliard eur, nejlépe ve formě emise veřejných dluhopisů.
Proti takovému postupu se vždy stavěla skupina tzv. spořivých zemí. Pod hrozbou, že se ostatní vydají cestou „zesílené spolupráce“, by mohly své postoje přehodnotit.
Ukrajina v Davosu na vedlejší koleji
Dvě třetiny ze zmíněných 90 miliard použije Ukrajina na obranu proti ruské agresi – tedy zejména na nákup zbraní a munice, a to od domácích a evropských dodavatelů a výrobců. Teprve pokud se ukáže, že to, co Ukrajina nutně potřebuje – například protivzdušné systémy Patriot –, není v Evropě k dispozici, bude možné použít evropské peníze na nákup amerických zbraní. Některé země v čele s Francií nechtěly dovolit ani to.
Trumpova administrativa zastavila Ukrajině veškeré bezplatné dodávky zbraní a vojenské techniky. V rámci NATO pak USA zavedly seznam prioritních ukrajinských potřeb (PURL), v jehož rámci dodávají na Ukrajinu ročně zbraně a munici za 4 miliardy dolarů z evropských kapes. Americkému ministru financí Scottu Bessentovi se to tak líbí, že veřejně oznámil zdražení amerických dodávek pro Ukrajinu nad běžné tržní ceny. Ani jeden evropský spojenec v rámci NATO se nezmohl na protest.
Evropa si na jedné straně zvyká na to, že bude do budoucna jedinou finanční i politickou oporou Kyjeva, na druhé nadále spoléhá na Spojené státy, bez jejichž podpory v některých oblastech – zpravodajské informace, telekomunikace, zmíněná protivzdušná obrana – se Ukrajina neobejde. Tuto schizofrenii prohlubuje svým každodenním počínáním prezident Trump, který lavíruje mezi náklonností vůči Moskvě a Kyjevu, přičemž se s postupem času stále více přiklání na stranu agresora.
Ozvaly se i spekulace, zda grónská „epizoda“ není jakousi přihrávkou Moskvě, protože vráží smrtelný klín do euroatlantické jednoty a soudržnosti a zároveň odvádí pozornost od války na Ukrajině. Tedy také od rok trvající marné Trumpovy snahy konflikt nějak ukončit, ačkoli původně sliboval, že to dokáže za 24 hodin.
Zelenského otočka a evropské plány
Na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu se mělo mimo jiné jednat o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, na kterých „vyšívali“ američtí, ukrajinští i evropští vyjednávači v posledních týdnech. Trump ovšem do programu „hodil vidle“ svým pokusem o uchvácení Grónska. Otevřel tak novou konfrontační linku, natolik zdrcující a šokující, že vyluxovala momentální zájem o cokoli jiného.
Prezident Volodymyr Zelenskyj se za této situace rozhodl do Davosu vůbec nejet. Ve chvíli, kdy na ukrajinská města dopadá bezprecedentní počet raket a dronů, kdy se statisíce lidí ocitly uprostřed mrazivé zimy bez tepla a elektřiny, by fotka z bezvýsledného besedování v útulném alpském letovisku působila obzvlášť nepatřičně.
Z Davosu jsme se aspoň dověděli – od chorvatského premiéra Andreje Plenkoviče – že se několik evropských lídrů chystá 24. února vyrazit do Kyjeva a vyjádřit tak Ukrajincům podporu při čtvrtém výročí zahájení ruské invaze. Výjezd prý organizuje předseda Evropské rady António Costa.
K témuž datu připravuje EU „jubilejní“ 20. balík sankcí proti Rusku. Připravují se prý další kroky proti ruské „šedé flotile“, a to včetně plavidel přepravujících plyn a uhlí nebo zvýšení dovozních cel na ruská hnojiva. Jako obvykle se Maďarsko staví proti jakémukoli postihu ruské jaderné firmy Rosatom či naftařských gigantů Rosněfť a Lukoil.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
