ČEZ se stal kasičkou v rukou politiků, loni si Stanjura z firmy vytáhl navíc skoro 33 miliard

Koalice Petra Fialy sice – navzdory předvolebním slibům – zvýšila korporátní daň o jeden procentní bod na 22 procent, vybrané podniky však získaly „bonus“, který ve výsledku znamená jejich efektivní 60procentní zdanění. 

Řeč je o dani z neočekávaných zisků (WFT), skrze níž kabinet vybírá dodatečné desítky miliard na pokrytí vysokých cen energií od firem ve třech oborech: v bankovnictví, energetice a petrochemii. 

Výše zmíněné však platí pouze na papíře: ve skutečnosti téměř 90 procent inkasa WFT platí jen ČEZ, tedy společnost, ve které stát vlastní asi 70 procent akcií. Ostatní firmy, které papírově do odvodů WFT spadají, mají buď osvícený management, nebo schopnější právníky, každopádně na této dani platí drobné. 

A to je hlavní rozdíl oproti vedení ČEZu – jež za svá místa vděčí právě státu –, které otevírá kasu a jak ukazují čtvrteční data, loni na ministerstvo financí ochotně na WFT poslalo téměř 33 miliard. 

O nesmyslnosti „daně z neočekávaných zisků“ už byly popsány stohy digitálního papíru: WFT negativně dopadá na atraktivitu investorského prostředí v Česku, podráží nohy desítkám tisíc retailových investorů a ukazuje, jak stát ve skutečnosti smýšlí o soukromých firmách – byť se silným státním zastoupením. 

Ta skutečná lekce je však v tom, že Zbyněk Stanjura jejím zavedením vypustil z lahve nenasytného džina. Desítky miliard bezpracných příjmů na politiky působí jako droga, které se nechtějí či neumějí vzdát – ostatně proto také účinnost daně nechávají doběhnout na plné tři roky, navzdory svým dřívějším slibům, že WFT dostane po roce až dvou stopku. 

Navíc to vypadá, že se podobných daní z neočekávaných zisků jen tak nezbavíme: bude se měnit jen to, na koho dopadnou. 

Mezi politiky se už nyní objevují nápady na další zdanění „nečekaně ziskových firem“ (také v tom slyšíte ten paradox?) – na stole je téma dozdanění zbrojovek, které se pochopitelně kvůli napjaté geopolitické situaci těší poměrně vysokým ziskům. Mluví o tom například první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.

„Může to jít přes zdanění, může to jít nějakým speciálním opatřením. Nejprve bychom se však měli zaměřit na efektivitu vynakládaných prostředků – jestli se skutečně kupují produkty, které jsou potřeba, a ne jen slepě podporujeme růst zisků těchto firem,“ uvedl Havlíček na počátku března pro deník E15.

Jde o extrémně nebezpečnou mentalitu a politici, kteří si chtějí takto sahat na soukromé „nečekané zisky“, nevidí za roh. Přehlížejí například nudná období trvající řadu let, kdy zisky zmíněných firem byly naopak vysoce podprůměrné. Nevidí ani to, že firmy chtějí nemalou část těchto zisků reinvestovat do zvyšování vlastní efektivity a rozšiřování výroby, což v důsledku znamená větší konkurenceschopnost. 

Až bude nějaký politik zase mluvit o tom, jak je třeba zabít tu českou „montovnu“, tak mu pěkně prosím připomeňte, že firmy, které erár skrze instrumenty jako WFT oholí až na kost, jim tu jejich vysněnou „mozkovnu“ zkrátka nevybudují.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.