V Charliem Kirkovi našla MAGA svého Martina Luthera Kinga

Američané (a díky sociálním médiím celý svět) v posledních dnech viděli dvě děsivé vraždy. Obě nepochybně Ameriku silně poznamenají a výrazně posílí hlasy volající po razantnějšímu boji proti zločinu i proti ultralevicovému aktivismu na univerzitní půdě.

Nejprve Američany otřásla brutální vražda ukrajinské emigrantky Iryny Zarutské, kterou zákeřně a zcela bez příčiny zezadu napadl a ubodal recidivista trpící psychickými problémy. I když zazněly obvyklé liberální hlasy volající po slitování s vrahem a zdůrazňující – jako obvykle – nedostatky justičního systému, neměly svou obvyklou sílu. 

Po Americe začaly na památku oběti vznikat velké nástěnné malby a čím dál hlasitěji se začíná mluvit o tom, že justiční systém skutečně chyby má: hlavně v tom, že je příliš shovívavý k pachatelům tmavé barvy pleti, aby soudci nebyli obviňováni ze „systémového rasismu“.

Kirkova vražda byla stejně zákeřná a stejně nesmyslná. Charlie Kirk byl jedním – možná jediným – blízkým spolupracovníkem Donalda Trumpa, který se vydával se svými ideovými odpůrci diskutovat na jejich půdu, často na půdu univerzit. To se mu včera stalo osudným. 

Je jasné, že prostor pro občanskou debatu se výrazně zúžil. Mnozí si jistě jeho vraždu spojí s loňským pokusem o atentát na tehdy ještě prezidentského kandidáta Trumpa. Je obrovská rána pro americkou demokracii, že terčem násilných útoků není jen Trump, který je levičáky vykreslován jako vtělení zla a nebezpečí pro celou Ameriku, ale i člověk, který chce otevřeně a demokraticky diskutovat.

Jeho smrt Donalda Trumpa silně zasáhla. „Velký, ba dokonce legendární Charlie Kirk je mrtev. Nikdo nerozuměl srdcím mladých ve Spojených státech lépe než Charlie,“ napsal Donald Trump na své sociální síti Truth Social.

Neméně důležitý než osobní skutečně blízké vazby mezi zavražděným aktivistou a prezidentem je bezprostřední kontext a důsledky vraždy: státní americké univerzity jsou ve velkém ohrožení, protože právě na ně se zaměřila pozornost Trumpovy administrativy po univerzitách tzv. „břečťanové ligy“. 

Důvodem byla neschopnost/neochota univerzitního vedení zabránit antisemitským protestům. Vražda blízkého přítele na univerzitní půdě pozici těchto institucí rozhodně nezlepší. 

Bezprostředním důsledkem bude konec otevřené veřejné diskuse. Charlie Kirk totiž zosobňoval naději, že propast mezi konzervativci a liberály je možné překlenout: když ne všude, tak alespoň na univerzitní půdě. Ta v západní tradici byla vždy místem svobodné a otevřené debaty, která teď čelí fatálnímu ohrožení ze strany dominantního progresivistického establishmentu vzdělávacích institucí. 

Kirk byl nadějí, že tuto diskusi lze stále vést: otevřeně, tvrdě, klidně i s urážkami, ale bez násilí. Tato naděje teď pohasla.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.