GLOSA LADISLAVA NAGYE | V nedávné době anglosaským akademickým světem zahýbaly dvě kauzy. První byl spor amerických univerzit s Trumpovou administrativou (o němž jsme psali ZDE), druhým verdikt britského univerzitního regulátora OfS (Office for Students), který univerzitě v Sussexu udělil pokutu 585 tisíc liber (přibližně 17,26 milionu korun) za to, že „nedokáže hájit svobodu projevu a akademické svobody“, když univerzita prakticky donutila k odchodu filozofku Kathleen Stockovou. Oba případy mají jedno společné – svědčí o tom, že svoboda projevu není nic samozřejmého ani v západním světě. A též vypovídají o hluboké krizi univerzit.
Na první pohled jsou případy paradoxně opačné. Ve Spojených státech se Harvardova univerzita jako jediná postavila proti požadavkům federální vlády, aby hájila své svobody; v britském případě musel proti univerzitě, která je proslulá svým progresivistickým přístupem, zasáhnout úřad.
Obavy Harvardu jsou jistě oprávněné – stát ani nikdo jiný nemá co určovat, o čem se bude bádat. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že americké univerzity daly Trumpovi dobrou záminku tím, že nedokázaly zajistit fyzické bezpečí židovských studentů.
Aby těch paradoxů nebylo málo, bezpečí bylo často skloňováno i v britském případě. Kathleen Stocková, známá feministka a autorka řady studií o estetice a sexuální objektifikaci, se do širšího povědomí dostala účastí na projektu „Lesbian Project“, na kterém se podílela společně s Martinou Navrátilovou a spisovatelkou Julií Bindelovou.
V roce 2021 dostala řád britského impéria 2. stupně, což se též stalo předmětem kontroverze. Okamžitě byla obviněna ze „zraňující rétoriky“ a „marginalizace transgender lidí“. Stejná kritika vedla k jejímu odchodu z univerzity, když si studenti stěžovali, že se necítí „bezpečně“. Ona sama na to uváděla, že „cítit se bezpečně“ a „být v bezpečí“ jsou dvě různé věci.
Krize univerzit spočívá v jejich slabém sebevědomí, které ovšem jenom odráží jejich nejisté ekonomické postavení. Jsou buď závislé na státu, anebo na studentech, což je mnohdy totéž (v případech, kdy o financích rozhoduje počet studentů).
Přitom aby mohlo být bádání skutečně svobodné, kritické a přínosné, nesmí být poplatné ani establishmentu, ani studentům. Student není klient a rozhodně není ten, kdo by měl rozhodovat, kdo bude učit a co. Studenti jsou bráni jako partneři, oslovováni kolego/kolegyně, ale stále jsou to studenti. Své argumenty musí racionálně obhájit v diskusi. Za větu „protože já to tak cítím“ by se mělo snad okamžitě vyhazovat ze studia.
Je dobře, že se regulátor Kathleen Stockové zastal. Nejde o ni, ale o princip. Svoboda myšlení a projevu je jedno z nejcennějších aktiv, které západní civilizace má. Toto dědictví osvícenství zároveň není nic samozřejmého. Případy z poslední doby ukazují, že je třeba o něj stále bojovat – lhostejno, zda svoboda myšlení a projevu bude ohrožena z té či oné strany.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
