Vražda, která změní Ameriku. Charlie Kirk se stane ikonou nejen hnutí MAGA

Před pár dny šokovaly Američany záběry, na nichž třiadvacetiletou ukrajinskou uprchlici před válkou Irynu Zakrutskou ve vlaku při cestě z práce domů ve městě Charlotte v Severní Karolíně ubodal k smrti afroamerický recidivista DeCarlos Brown, Jr., který měl být ve vězení – kvůli nepochopitelné benevolenci soudu tomu tak ale nebylo.

Chladnokrevnost vraždy, její provedení, směs nevěřícného úžasu a lhostejnosti přihlížejících – to všechno bylo a je vpravdě děsivé, skoro až přízračné. Opravdu se tohle může v naší zemi běžně stát? ptají se od té doby mnozí Američané. Opravdu je naše Amerika taková země? A opravdu to nelze změnit?

Oběť další vraždy, Charlie Kirk (* 1993), byl skoro čítankově „slušný kluk“, jak jsem napsal už v perexu. Bytostně konzervativní muž, činorodý aktivista, komentátor, organizátor a skutečný influencer (nikoli ve smyslu pitomé „modelky“, kterou sleduje na českém Instagramu pár desítek tisíc lidí, kteří nevědí, co dělat ve volném čase), zakladatel organizace Turning Point (2012) a stoupenec Republikánské strany, přesněji řečeno jejího většinového trumpovského křídla (MAGA Party). 

Manžel bývalé Miss Arizona a otec dvou malých dětí. Hlas velké části té Ameriky, která cítí, že se jejich země mění způsobem, jenž je děsí, a má z toho strach.

Jakkoli jsem takové srovnání už dnes ráno nepřekvapivě četl, nejedná se ani náhodou o „nového George Floyda“. Nejde o to, že Kirk je na rozdíl od Floyda bílý Američan, ale především o to, že se nejedná o recidivistu, odsouzeného mimo jiné za ozbrojené vloupání a za útok se zbraní v ruce na těhotnou ženu. 

Jisté podobnosti tu nicméně jsou a budou. Floydovo zabití v Minneapolisu v květnu 2020 přivedlo k vrcholu hnutí Na černošských životech záleží (Black Lives Matter; BLM) a z těžkého kriminálníka se stala ikona bojovníků za práva Afroameričanů (nejen stoupenců BLM), levicových progresivistů i části politiků Demokratické strany. 

Policista Derek Chauvin, v důsledku jehož neadekvátního zákroku Floyd zemřel, byl odsouzen k více než dvaceti letům vězení a Floydově rodině bylo vyplaceno odškodné převyšující sedmadvacet milionů dolarů.

Slova o policejní brutalitě a o institucionalizovaném rasismu v řadách policie jsme četli dnes a denně v médiích. Politikové se předháněli ve vyjádření účasti a sportovci včetně těch evropských poklekávali před svými zápasy, aby uctili Floydovu památku a aby dali najevo nesouhlas s rasismem jako takovým; neudělat to bylo (ať už byly důvody jakékoli) ve své době projevem velké odvahy, který mohl přinést dotyčnému velké problémy. To by ale bylo na jiný, byť velmi důležitý text.

Konzervativní propagandisté včetně členů MAGA republikánů budou samozřejmě s novou „ikonou jménem Kirk“ pracovat, už se to ostatně děje, mimo jiné podle vzoru aktivistů z hnutí BLM. 

Právě oni jim koneckonců před pár lety ukázali, jak se to dělá a jak lze z tragédie, kterou bylo i zabití George Floyda, aby bylo jasno, a aby mi nějaký chytrák nepodsouval něco, co jsem nenapsal a neřekl, udělat velkou propagandistickou show. Teď to budeme sledovat tak říkajíc z druhé strany, jenom s tím rozdílem, znovu to opakuji, že Kirk nebyl gauner a darebák jako Floyd.

Kirkovu manželku a zejména jeho dvě malé děti čeká život, jaký si až do dnešního rána neuměly navzdory tomu, že Charlie byl politicky exponovanou osobou, představit. Už navždy budou ženou a dětmi zavražděného slavného muže, a to až do konce svých životů se vším, co to s sebou ponese, aniž by na tom mohly cokoli změnit.

Je mi jich nesmírně líto a doufám, že to zvládnou. Budou o svém manželovi, respektive otci často číst, nezřídka věci, kterým se jim nebude chtít věřit. Budou mít touhu křičet: Takový nikdy nebyl, takhle nežil, takhle nepřemýšlel. Nesejde jim z očí – všude budou jeho fotografie, každý rok jim jeho zavraždění připomenou média a politikové… Opakuji: snad to zvládnou, chci tomu věřit.

Jestli Ameriku čeká občanská válka, jak se od rána píše, nevím, svým způsobem v ní už, byť je to nevyhlášená občanská válka, ale je. Jednoznačný viník není. Věci jsou složitější, než se na první povrchní pohled zdá. 

Na jedné straně je to ad absurdum zdivočelý progresivismus a wokeismus, na druhé straně radikální MAGAismus. Děti své doby. „Ameriko, Ameriko!,“ volal režisér Elia Kazan ve svém skvělém filmu z roku 1963 a já to dnes volám s ním.

Země, kterou jsem odmalička, sotva jsem začal brát rozum, navzdory době, v níže jsem žil, miloval a miluji dodnes, čeká extrémně těžká doba. Nebyl bych to ale já, kdybych nevěřil, že z toho nakonec vyjde silnější a lepší, než byla doposud. Jen to nebude ani trochu snadné a bude to něco (čímž nemyslím peníze) stát.

A ještě jednou poznámku si v souvislosti s Kirkovým zavražděním neodpustím. Pokud jde o české reakce, největší vypovídací hodnotu má po mém soudu titulek ze serveru iDNES.cz, který zní: Zemřel „ostrý hoch“ a Trumpův přítel Kirk, stříleli na něj v Utahu. Jakkoli přímo nelže, je to tak říkajíc síla. 

Zkuste si představit, že by tentýž server v roce 2020 napsal: Zemřel těžký recidivista Floyd, v Minneapolisu proti němu zasáhl policista. Že je to nemožné? Samozřejmě že je to možné, a hlavně smutné, strašně smutné…

K oběma vraždám, které otřásly Amerikou, navíc došlo v době, kdy se otřásá i naše Evropa. Prezident Emmanuel Macron přivedl francouzskou pátou republiku do nejhlubší krize v jejích dějinách, francouzská města hoří (aniž by tomu česká média včetně těch veřejnoprávních věnovala adekvátní pozornost).

Ve Spolkové republice Německo je nejoblíbenější politickou stranou silně opoziční, podle mnoha komentátorů anti-systémová a „krajně pravicová“ Alternativa pro Německo.

Na Britských ostrovech je o strach vyvěsit anglickou vlajku nebo napsat vůči vládě kritickou poznámku na sociální síť.

Ruské drony útočí na Polsko a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová takřka současně pronáší projev o novém elektrickém, snadno dostupném „lidovém voze pro všechny“ (kde už jsem to jenom slyšel, samozřejmě bez adjektiva elektrickém?) a o tom, jak by měla sankcionovat Izrael, který se na Blízkém východě rve i o naši budoucnost, zatímco španělský krajně levicový a wokeistický premiér Pedro Sánchez už ani neskrývá svůj antisemitismus. 

Jestli kdy byl svět a Evropa od konce druhé světové války „ve varu“, jak již řadu let píšeme a říkáme s Miroslavem Bártou a v posledních letech s Michalem Půrem, pak je to nyní.

Všem obrovským problémům navzdory a všem krizím, jimiž prochází a jež jsou vpravdě existenční, je nicméně náš, opakuji náš Západ pořád tím nejlepším místem k životu, jaké na zemi existuje. Jeho hodnoty, jeho demokracie, jeho věda, jeho úcta ke vzdělání, k lidskému životu atd. jsou ty nejlepší možné hodnoty, jaké na světě jsou. To není k diskusi. To je skutečnost. To je holý fakt. Nerezignujme na ně, prosím, neopouštějme je, nic lepšího nemáme.

Kritizovat dnešní Západ je nicméně naprosto legitimní. Kritizujeme totiž to, na čem nám záleží, o co máme obavy, o co bychom strašně neradi přišli. Evropská integrace je v meritu věci skvělý projekt, jen v jeho čele stojí aktuálně lidé, kteří dělají, doufám, že mimoděk, všechno proto, aby ho zdiskreditovali a zničili.

Ti, kteří za kritikou dnešní Evropské unie a dnešního Západu obecně vidí sympatie vůči Rusku, například, jsou hlupáci, kteří nestojí za řeč. Všechny problémy a těžkosti překonáme jen tehdy, když pojmenujeme věci tak, jaké ve skutečnosti jsou. To je první krok k nápravě.

A to je všechno.

Bůh opatruj Ameriku, Evropu i nás samotné.

My jsme Západ.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.