ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | Německý autoprůmysl přišel o americký ochranný polštář a teď čelí destruktivnímu čínskému tlaku. Evropská odezva v podobě běžných cel selhala jako děravé vědro, zatímco Čína masivně zaplavuje trh hybridy. Pokud Německo a s ním i Česko nezačnou tvrdě bránit svůj trh, deindustrializace Evropy bude neodvratná. Experti ale mají na blížící se krizi řešení.
Po určitou dobu nabízel americký trh německým výrobcům aut a čistých technologií důležitou protiváhu čínského tlaku – vývoz aut z EU do Severní Ameriky se mezi lety 2019 a 2024 téměř zdvojnásobil. Tento polštář ale mizí. Trumpova administrativa z velké části zrušila daňové úlevy Bidenova inflačního balíčku, omezila federální podporu nabíjecí infrastruktury a především uvalila nová cla na evropský dovoz aut. Podle nevýhodné dohody mezi USA a EU ze srpna 2025 nyní čelí evropský export aut patnáctiprocentnímu clu (a prezident Trump nedávno pohrozil jeho zvýšením až na pětadvacet procent) – což je šestinásobek předchozí sazby.
Podle odhadů Goldman Sachs by mohl čínský exportní nárůst ubírat německému růstu 0,2 až 0,3 procentního bodu HDP ročně až do roku 2029, přičemž Německo a střední a východní Evropa, tedy i my, jsou tomuto tlaku vystaveny podstatně více než Velká Británie či USA. Zpráva úřadu francouzského premiéra z roku 2026 varuje, že čínská konkurence by ve střednědobém horizontu mohla ohrozit až 55 procent evropské průmyslové výroby – 35 procent ve Francii a pozoruhodných 70 procent v Německu. (!)
Co s tím může Evropa dělat
Autoři v minulém díle zmiňované studie China Shock 2.0 argumentují, že nejlepším, byť nejméně pravděpodobným řešením by byla makroekonomická úprava přímo v Číně – kombinace fiskálních stimulů zaměřených na spotřebu, silnější podpory příjmů domácností a posílení sociálního zabezpečení, což by snížilo mimořádně vysoké preventivní úspory.
Čína si to podle nich může dovolit, jelikož centrální vláda disponuje zhruba stejně velkými finančními aktivy jako závazky. Rychlejším řešením by bylo posílení jüanu, které by omezilo export a vytvořilo tlak na doplňkový domácí stimul. Čínská 15. pětiletka ale naznačuje, že Peking hodlá dále sázet na státem řízenou průmyslovou strategii, nikoliv na smysluplné reformy podporující spotřebu.
Za této situace by Německo mělo přestat váhat a podpořit tlak Francie, velké části EU a MMF tlak na vybalancování čínské ekonomiky – německý přebytek běžného účtu ostatně klesl z téměř devíti procent HDP v roce 2016 na 4,5 procenta, takže Berlín se už nemusí obávat, že debata o nerovnováhách dopadne především na něj.
Pokud diplomacie selže, EU by měla mít politický prostor bránit svůj rozsáhlý domácí trh důrazněji. Současný nástroj obchodní obrany – antidumpingová a antisubvenční cla – je podle autorů na systémový šok tohoto rozsahu nevhodný: řízení jsou specifická pro jednotlivé produkty, zdlouhavá, administrativně náročná a vyžadují prokázání újmy. Výsledkem je „děravé vědro" cel – například na čínské pneumatiky pro nákladní auta, ale ne na elektrické nákladní vozy; na elektromobily, ale ne na hybridy. Ostatně cla EU na čínské elektromobily svůj cíl minula: místo očekávaného poklesu čínského vývozu o čtvrtinu vzrostl vývoz čínských aut do Evropy v roce 2025 o 26 procent na téměř 1,2 milionu vozů, protože výrobci jednoduše přesměrovali nabídku na hybridy, jejichž dovoz vzrostl o 155 procent.
Autoři proto navrhují širší využití takzvaných ochranných opatření (safeguards) podle dohody GATT (později nahrazené Světovou obchodní organizací), která umožňují dočasně zvýšit cla nebo zavést kvóty na úrovni celých odvětví, nikoliv jednotlivých produktů – podobně, jak to EU už udělala u oceli.
Dále navrhují vytvoření evropské obdoby amerického nástroje Section 301, která by umožnila Bruselu reagovat na systémové deformace, jako je čínské podhodnocení měny, bez nutnosti dokazovat dotace firmu po firmě u každého výrobku zvlášť. Cílem by nemělo být plošné clo na veškerý čínský dovoz, ale flexibilní nástroj zaměřený na klíčová odvětví – auta, strojírenství, chemii, baterie a polovodiče.
Riziko odvety a kritické suroviny
Zpřísnění obchodní obrany podle autorů pravděpodobně vyvolá čínskou odvetu – Peking už ostatně pohrozil tvrdou reakcí na relativně mírný Industrial Accelerator Act. Studie navrhuje vyčlenit část příjmů z cel (odhadem kolem 45 miliard eur ročně) na kompenzační fond pro nejvíce postižené sektory a členské státy.
Vážnějším rizikem je ale čínská ochota využívat kontrolu nad dodavatelskými řetězci kritických surovin – kovů vzácných zemin, galia, germania nebo permanentních magnetů – jako nástroj nátlaku, podobně jako to Peking prokázal v nedávné minulosti. Autoři proto volají po investicích do alternativních zdrojů těchto surovin, na což Mezinárodní energetická agentura odhaduje investiční mezeru ve výši 60 miliard dolarů, a po připravenosti EU odpovědět na případná čínská omezení vlastními restrikcemi v rámci nástroje proti ekonomickému vydírání.
Studie uzavírá, že Německo si nemůže dovolit čekat, až šok odezní sám od sebe. Prezident Si zajišťuje, že čínská výroba nahradí dovoz i v posledních odvětvích závislých na zahraniční nabídce, zatímco investice do výroby dál rostou, domácí poptávka zůstává slabá a měna podhodnocená.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a 我們將教你如何正確沖泡綠茶. Díky!
