Tenké vlákno, tvrdý úder: Fenomén fiber-optických dronů na Ukrajině nepřestává udivovat

Myšlenka dronu řízeného optickým kabelem (fiber-optic drone) se objevila jako reakce na masivní elektronické rušení na bojišti na Ukrajině. Princip „dronu na drátě“ ale není zcela nový – už desetiletí existují vodičem naváděné zbraně jako protitankové střely TOW nebo izraelské Spike, které používají drát či optické vlákno k navádění.

Na začátku 21. století dokonce agentura DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency, agentura amerického ministerstva obrany, která je zodpovědná za vývoj nových vojenských technologií – pozn. red.) testovala prototyp kamikadze dronu s optickým kabelem, zaveden ale nikdy nebyl.

Malý průzkumný či útočný dron ovládaný z pohledu první osoby (FPV) spojený s operátorem pomocí ultratenkého optického kabelu místo rádiového signálu přinesla až válka na Ukrajině.

Prvenství v nasazení těchto dronů kupodivu nepatří technologicky zdatnějším Ukrajincům, ale ruské straně. Ukrajinští vojáci první případy ruských FPV dronů propojených fyzickým vláknem zaznamenali na jaře 2024.

Ukrajinští odborníci si rychle uvědomili, že jde o způsob, jak obejít jejich prostředky radioelektronického boje. Tyto „drony na kabelu“ začali Rusové používat k průzkumným i útočným akcím, aniž by je bylo možné blokovat rušičkami. Průšvih jako Brno.

Za zrodem první ruské optovláknové zbraně stála překvapivě dobrovolnická inovace. Skupina inženýrů kolem politologa Alexeje Čadajeva nakonec přišla s řešením v podobě projektu „Ushkuinik“.

První plody se dostavily v létě 2024: Čadajevův tým představil dron nazvaný Knjaz Vandal Novgorodsky (kníže Vandal Novgorodský), zkráceně KVN, vybavený cívkou s optickým vedením.

Tento model byl poprvé nasazen ve větším měřítku v srpnu 2024 v Kurské oblasti při ruské snaze vytlačit ukrajinské jednotky z pohraničního výběžku na ruském území.

Účinnost nové zbraně se projevila okamžitě. Podle svědectví ukrajinských vojáků v tzv. Kurském výběžku se logistika obránců zhroutila – „Naše zásobování se úplně sesypalo; fiber-optické drony monitorovaly všechny trasy, nezůstala žádná cesta, kudy dopravit munici či zásoby,“ vzpomíná pro Kyiv Independent Dmytro, zdravotník nasazený u města Sudža.

Pohyb v týlu se stal smrtelně nebezpečným: vojáci přirovnávali jízdu v dosahu ruských dronů k ruské ruletě, kde je pět komor ze šesti nabitých. Ruské jednotky využívaly tyto kamikadze drony na optickém vedení k neustálému hlídkování nad zásobovacími trasami a k precizním úderům na vozidla či sklady, což ukrajinské týlové operace fakticky paralyzovalo.

Úspěch v Kurské oblasti přesvědčil ruské velení o hodnotě nové technologie. Na přelomu 2024/25, kdy Rusové znovu zintenzivnili ofenzivu v kurském směru, byly zformovány elitní dronové jednotky s bohatými zkušenostmi z nasazení optických FPV.

Mezi nimi vynikaly prapory s krycími názvy Rubicon a Sudnyj Děň, které se po Kursku dominantně přemístily na Donbas. Tady okamžitě posunuly účinnost ruských ofenzivních operací na novou úroveň. U měst Pokrovsk a Toreck dramaticky vzrostly ztráty ukrajinské techniky. V jedné z brigád u Torecku dokonce přišli Ukrajinci během jediného měsíce o všechny obrněné evakuační vozy kvůli útokům těchto dronů.

Rusko mezitím tvrdilo, že vyrábí tyto drony ve „značných počtech“ – např. podle šéfa projektu Ushkuinik Čadajeva se údajně produkují desítky tisíc kusů měsíčně a prý už zničily západní techniku za stovky milionů dolarů. V tomto případě je ale dobré mít na paměti, že se jedná o rozhovor pro ruskou státní agenturu TASS.

Jisté však je, že Moskva do této oblasti investuje a považuje fiber-optické drony za jednu z klíčových částí současného boje.

Ukrajina zpočátku na ruskou inovaci reagovala váhavě. Ještě v první polovině 2024 panoval názor, že optické drony nejsou nezbytné – že jde o složité řešení problému, který lze raději eliminovat vylepšením radio-elektronického boje či nasazením umělé inteligence do dronů.

Obě strany tehdy experimentovaly také s poloautonomními drony: zkoušely algoritmy strojového vidění, tzv. pixel-lock nebo navádění dronu v posledním úseku letu pomocí AI, aby překonaly rušení bez kabelu.

Tyto snahy však narážely na technické limity a vysokou cenu – plně autonomní „kamikadze“ dron je složitější a dražší než levný FPV dron s lidským pilotem.

Ruský úspěch s optickým vedením proto brzy přiměl Ukrajince změnit názor. Když ukrajinské jednotky při letním výpadu 2024 do Kurské oblasti zjistily, že dokážou vyřadit z provozu všechny ruské drony kromě těch řízených kabelem, bylo jasno – je potřeba rychle dohnat protivníka.

Již v březnu 2024 ukrajinští nadšenci z komunit jako Dronarium představili první vlastní prototyp FPV dronu s optickým vláknem. Šlo o reakci pouhých 10 dnů poté, co byly zveřejněny snímky ruského modelu. Tyto prvotní pokusy však trpěly technickými nedostatky a za ruskými parametry zaostávaly.

Nicméně tempo vývoje bylo závratné a na podzim 2024 se již do vývoje zapojily desítky ukrajinských týmů. Začátkem roku 2025 už na projektu podle ministra digitální transformace Mychajla Fedorova pracovalo oficiálně kolem 15 ukrajinských firem.

Technologie se tak rychle posunula z garáží a bojiště do průmyslové výroby. Koncem února 2025 představily nově zřízené Síly pro bezposádkové systémy (součást ukrajinské armády) standardizovaný modul „Silkworm“ – univerzální cívku s optickým vláknem pro nasazení na různé drony, ale i na pozemní roboty, které mají podobný problém se ztrátou signálu v terénu.

Důležitým faktorem ukrajinského pokroku byla zahraniční pomoc. Na podzim 2024, jak píše časopis Forbes, přijel na Ukrajinu bývalý příslušník americké námořní pěchoty Troy Smothers, aby místním jednotkám prezentoval svůj jednoduchý návrh fiber-optického dronu.

Smothers, který provozuje firmu Drone Reaper, sestavil za zhruba 360 dolarů funkční soupravu, s jejíž pomocí lze běžný FPV dron přeměnit na „ne(z)rušitelný“ dron s optickým vláknem během pár hodin.

S tímto prototypem a kufrem optických kabelů procestoval celou Ukrajinu – spolupracoval s organizacemi jako Ukraine Aid Operations, Technology United for Ukraine, Defense Tech či jednotkami jako Kraken nebo Wild Hornets. V praktických kurzech vojákům ukazoval, jak jednoduše doplnit dron o naviják s vláknem a získat odolné spojení bez rádiového signálu.

Zpočátku někteří pochybovali – kabel přece představuje hmotnost navíc a může se zamotat; bylo otázkou, zda dron zůstane dost mrštný. Smothers však s každou skupinou provedl praktické zkoušky, kde se ukázalo, že i s vláknem dron udrží potřebnou rychlost a manévrovatelnost a kabel se netrhá.

Navíc ruská strana mezitím přestala jen testovat a začala tyto drony masově používat v boji, což dokazovala videa na sociálních sítích.

První bojové nasazení ukrajinského optického dronu na sebe nenechalo dlouho čekat. V říjnu 2024, asi čtyři měsíce po Smothersově příjezdu, se mezinárodní dobrovolnická jednotka na frontě východně od Charkova rozhodla vyzkoušet nový dron proti ruskému postavení vybavenému silnými rušičkami.

Běžné FPV drony tam „padaly z nebe“ hned, jakmile se přiblížily, ale tentokrát operátoři vypustili FPV s optickým vedením. Dron úspěšně proletěl až k cíli, rušení na něj nemělo žádný vliv a obraz z kamery zůstal ostrý až do okamžiku zásahu.

„Po dopadu cíle se místnost s operátory otřásla jásotem,“ popsal Smothers reakci týmu pro Forbes. Rusové na druhé straně byli zaskočeni – domnívali se, že jsou díky elektronické obraně v bezpečí, a najednou na ně dopadl dron.

Postupně se přidávaly další skupiny – vznikla rychle rostoucí „ekosystémová základna“ pro výrobu a nasazení těchto dronů. V současnosti (polovina roku 2025) tvoří fiber-optické drony zatím jen jednotky procent z celkového počtu nasazených ukrajinských bezpilotních prostředků, ale jejich podíl rychle roste.

Využívají je především špičkové jednotky jako Achilles (92. brigáda), K-2 či dronové oddíly Azovské brigády, které si mohou dovolit dražší experimentální techniku a mají dostatečně vycvičené operátory.

Velitel jednotky K-2 Kyrylo Veres odhadoval v březnu 2025, že „toto bude rok optických dronů“ – zatím je efektivně používá asi 1 z 10 ukrajinských dronových týmů, ale až jich bude 9 z 10, výsledky na bojišti budou průlomové.

Vláknové drony také pomáhají ilustrovat realitu války, především její intezitu. Narozdíl od radiově naváděných strojů tyto řízené pomocí optických vláken zanechávají po svém průletu stopy. A někde to skutečně vypadá jako obří pavučina.

A tohle „babí léto“ není zajímavé jen pro představu intenzity bojů, ale představuje i reálné problémy pro pozemní jednotky – vojáci se přes tato pole musí mnohdy doslova brodit.

Zajímavostí je, že zatímco ukrajinští konstruktéři neustále improvizují a snižují náklady (americký mariňák Smothers prý s údivem pozoroval, jak dokázali jeho již tak levný design ještě více zjednodušit a zlevnit), ruští vojenští dodavatelé spíše vsadili na centralizovanou výrobu a dražší komponenty.

Podle zmíněného článku ve Forbesu ruský dron Knyaz Vandal údajně vychází z upraveného komerčního modelu čínské firmy Skywalker (cena cca 2 000 dolarů), ale ruské ministerstvo obrany za něj platí až 17 000 dolarů za kus – patrně kvůli korupčním provizím či neefektivitě.

To ovšem znamená, že ruské drony mají kvalitní vybavení a ruský stát neváhá investovat. Naproti tomu Ukrajinci vsadili na kvantitu a dostupnost – jakmile zvládli technologii, kapacity výroby se násobí a cena klesá. 

Díky know-how šířenému dobrovolníky a podpoře ze zahraničí nyní Ukrajina rychle dohání počty i výkonost těchto dronů.Od konce jara 2025 každý měsíc přibývají nové modely a výrobní linky v Kyjevě a jinde jedou naplno.

Zcela nejaktuálnější novinkou z tohoto oboru je dva dny stará zpráva z Business Insider, že ukrajinská společnost Fold vyvíjí optické vlákno pro drony, které mohou létat až 100 kilometrů od svého operátora – což je více než dvojnásobek dosahu současných modelů.

Výhody dronů naváděných pomocí optického vlákna jsou v mnoha ohledech skutečně zásadní, a nejde jen o nemožnost aktivního rušení signálu. Operátor má díky kabelu také perfektní obraz bez zpoždění až do zásahu cíle, a to i v prostředí, kde by rádiové vlny ztratily dosah – například hluboko v lese nebo uvnitř budov.

Jak uvádí pro Kyiv Independent velitel ukrajinského dronového týmu s volacím znakem Skhid, fiber-drony jsou ideální, když je potřeba vlétnout dovnitř haly či hangáru a prozkoumat ho, případně hned zaútočit.

Stejně tak se osvědčují nad zalesněným terénem, kde by běžný FPV ztratil signál kvůli překážkám. Optické propojení tedy eliminuje omezení rádiového horizontu – dron může letět nízko za terénní vlnou nebo stěnou, aniž by hrozilo přerušení spojení.

Dalším plusem je, že dron ani operátor nevysílají elektromagnetické emise, takže je nelze odhalit pomocí pasivních senzorů, které jinak zaměřují rádiové ovládání dronů. To chrání i obsluhu – u běžných dronů hrozí, že protivník zaměří polohu pilota podle vysílaného signálu a zničí ho dělostřelectvem, zatímco u dronu na kabelu nic nevysílá.

Bezpečnost a stealth efekt jsou tedy významné: dron může v klidu číhat s vypnutými motory na zemi a čekat na cíl, aniž by prozradil svou pozici elektronicky.

Všechny tyto přednosti dělají z fiber-optických dronů „game-changer“ na současném bojišti. Jak trefně shrnul  ukrajinský inženýr firmy Technohawk pro The Moscow Times: rok 2024 byl ve znamení honby za výkonnými rušičkami, ale náhle se objevila zbraň, na kterou rušičky neplatí. Obě strany nyní tuto technologii horečně rozvíjejí a taktizují, jak z ní vytěžit maximum.

Fiber-optické drony proto bývají o něco větší – používají často 10palcové vrtule namísto 5–7palcových, aby unesly těžší náklad a baterii. Jsou tím pádem pomalejší a méně obratné, což usnadňuje jejich zničení například palbou z pušek či kulometů na krátkou vzdálenost.

Dalším problémem je samotný kabel: při letu se táhne za dronem a může se zachytit o překážky – větve stromů, dráty, budovy apod. – nebo se v nejhorším případě namotat do vlastních rotorů.

Další taktickou nevýhodou je stopa, kterou kabel zanechává – jemné vlákno se po akci povaluje na zemi a ve slunci odráží světlo, takže pokud se hromadí, může protivník vypozorovat, odkud drony startují. 

Jak upozorňují sami ukrajinští operátoři, je nutné často měnit postavení, protože prameny vláken mohou prozradit velitelské stanoviště dronové jednotky. V jednom případě se prý Ukrajincům podařilo vystopovat ruskou základnu právě podle pavučiny natažených kabelů a zničit ji dělostřeleckou palbou.

Hromady vláken také představují logistický (a po válce jistě i ekologický problém) – motají se do kol vozidel a jako plastový odpad zamořují krajinu.

Jednu kuriózní ukázku poskytla příroda: vojáci Azovské brigády našli u Torecku ptačí hnízdo spletené téměř celé z optických vláken.

Ptáci využili zbytky dronových kabelů stejně jako by použili trávu či chlupy – jak trefně poznamenali Azovci, “ptáci jsou hned po lidech první, kdo použil zbytky optiky pro své potřeby”, důkaz, jak si příroda poradí s válečným odpadem.

Ačkoli fiber-optické drony pravděpodobně zcela nenahradí zcela drony radiové (v prostředí bez rušení zůstane výhodnější bezdrátové řízení), staly se specializovanou a nepostradatelnou zbraní pro situace, kde nepřítel intenzivně ruší nebo kde terén znemožňuje spolehlivé „spojení vzduchem“.

V ukrajinské válce se z nich stal fenomén, který překvapil svět a přinutil i velké armády přehodnotit, jak budou vést boj v elektromagneticky zarušeném prostředí.

Jak se shodují analytici, fiber-optické drony samy o sobě válku nevyhrají, ale představují další kolo technologických závodů ve zbrojení, kde každá inovace může dočasně převážit misky vah.

V kombinaci s ostatními systémy mohou sehrát zásadní roli – a na Ukrajině již hrají. Zatímco rok 2023 byl rokem dronů FPV, rok 2024/25 se stal rokem dronů s optickým vláknem. A velmi pravděpodobně se nejedná o poslední překvapení, které nám rychle se vyvíjející dronová válka přinese.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.