Jedním z argumentů proti výstavbě Temelína bylo narušení krajinného rázu malebných jižních Čech. Otázkou nyní zůstává, jak Češi přijmou plánovanou přeměnu krajiny kvůli stavbě větrných elektráren.
To, co se totiž nyní v republice chystá, není jen jakási energetická revoluce s cílem zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny. Pokud se má naplnit vize vlády o rozvoji větrné energetiky, bude to zároveň znamenat poměrně razantní změnu toho, jak jsme dnes zvyklí vnímat českou krajinu.
Podle ministra životního prostřední Petra Hladíka by mělo Česko zvýšit instalovaný výkon tuzemské větrné energetiky ze současných zhruba 330 megawatt až na 1 200 megawatt v roce 2030. Za pouhých pět let by se tak měla kapacita výkonu větrníků na různých českých „kopcích“ a planinách zečtyřnásobit.
A to není možné jinak než tím způsobem, že nové větrníky budou mnohem větší a výkonnější než většina těch, které v Česku stojí dnes. Pro srovnání: každá ze dvou věží nejstarší české větrné elektrárny, uvedená v roce 2003 do provozu v Jindřichovicích pod Smrkem, má výkon 600 kW a od základu do středu vrtule měří 65 metrů. Průměr vrtule je 44 metrů.
Ministr Hladík počítá ve svém plánu s výstavbou minimálně 240 věží, z nichž každá bude mít minimální výkon 5 MW. To je osmkrát víc než věž v Jindřichovicích pod Smrkem. Výkon větrných elektráren totiž kvůli technologickému vývoji neustále roste, na pevnině se staví i osmimegawattové turbíny, na moři už pracuje dokonce dvacetimegawattová turbína.
Stovky věží v krajině
Aby vláda splnila svůj deklarovaný klimatický cíl rozvoje větrné energetiky, musí být prakticky každá z nových věží v Česku výrazně větší a výkonnější než současná největší česká větrná elektrárna, stojící v Žipotíně na Svitavsku. Ta má výkon 4,2 MW a se započítáním listu vrtule měří od základu 179 metrů. Nové věže v české krajině by měly být výrazně větší a viditelnější.
„Dnes se obvykle na pevnině instalují až šestimegawattové turbíny, přičemž jejich věže s lopatkou měří kolem 230 metrů,“ řekl INFO.CZ ekolog a energetický konzultant Edvard Sequens.
Pro srovnání: chladící věže jaderné elektrárny Temelín, viditelné ze vzdálenosti desítek kilometrů, měří „jen“ 155 metrů. K tomu je ale samozřejmě třeba připočíst i sloup páry, který z nich vychází.
Každopádně není pochyb o tom, že 240 „větrných“ věží, vysokých kolem 200 metrů, které se v Česku (zatím) mají stavět, změní ráz malebné české krajiny mnohem víc, než to dokázaly jakékoliv jiné energetické zdroje, včetně dvou jaderných elektráren.
Ministr Hladík mluví o zhruba 20 turbínách na jeden kraj, což podle něj nemusí být nijak fatální zásah do krajinného rázu. Ovšem je třeba připomenout, že podmínky pro větrnou energetiku nejsou všude stejné a některé kraje jsou pro výstavbu nových turbín mnohem vhodnější než druhé.
Podle analýzy Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR má zdaleka největší potenciál pro využívání větrné energie Jihomoravský kraj, následovaný krajem Vysočina a Moravskoslezským krajem.
Odpor obcí
Přitom už dnes na řadě míst v Česku proti novým „větrníkům“ protestují. Na stránkách občanského sdružení Přátelé Podyjí, které odmítá jakékoliv plány na výstavbu větrníků v sousedství Národního parku Podyjí, se například píše:
„Nejsme odpůrci ekologických zdrojů energie, nesouhlasíme však s devastací krajiny a našich peněženek ze strany skupin několika investorů. Obnovitelné zdroje energie by měly být přístupné jednotlivým domácnostem namísto budování námi dotovaných megalomanských projektů ve volné krajině a na zemědělské půdě.“
Podobných sdružení, petic a protestů vznikají v celé republice desítky. A větrná energetika staví i některé obyvatele obcí proti sobě. Někteří vítají finanční profit, který obcím v okolí stavitelé elektráren nabízejí, jiní ho odmítají a vyjadřují obavy z narušení životního prostředí.
Argumenty jsou podobné: narušení krajinného rázu a životní pohody, obavy z negativních účinků provozu elektráren na lidské zdraví, nevyřešené otázky možného vlivu na faunu a flóru.
Někteří odpůrci větrných elektráren varují před následky podprahových zvuků, které otáčení lopatek údajně vyvolává, změn ve větrném proudění, a tedy i rozložení srážek, hrozbě pro živočichy. A je třeba dodat, že tyto obavy jsou mohutně podporované i některými vědci a vlivnými politiky, jakým je třeba americký prezident Donald Trump.
Ten během své volební kampaně nazval oblasti pod větrnými turbínami „hřbitovem ptáků“ a tvrdil, že „větrníky“ v moři zabíjejí velryby. Německá strana AfD dokonce navrhla zbourání všech větrných elektráren v zemi. To, zda a jak otáčející se lopatky obrovských věží ovlivňují své okolí, je stále předmětem nekonečných odborných i laických debat.
Nepodložené obavy?
Podle mluvčího České společnosti pro větrnou energii (ČSVE) Martina Mikesky ale žádná věrohodná vědecká studie zatím přímý negativní vliv na lidské zdraví ani přírodu neprokázala.
„Samozřejmě pokud investor elektrárny dodrží všechno, co dodržet má,“ uvedl Mikeska. Průzkumy také podle něj ukazují, že čím déle žijí lidé v okolí větrných turbín, tím jsou jejich obavy menší.
Jedna věc jsou ale možné zdravotní účinky provozu větrných turbín a druhé socio-ekonomické souvislosti. Někteří kritici poukazují na to, že park větrných elektráren někde na Šumavě nebo v podhůří Šumavy bere část životní pohody místním obyvatelům ve prospěch obyvatelů měst. Aby si „Pražáci“ mohli zapnout kávovar, musí někdo na Vysočině strpět, že mu místo zpěvu ptáků za chalupou najednou nedaleko „hučí“ větrná elektrárna. O zkaženém výhledu na sousední kopec nemluvě.
Tím možná nejdůležitějším argumentem proti rozvoji jaderné energetiky ale zůstává právě přeměna české krajiny. Stavět přes 200 metrů vysoké větrníky v podhůří Šumavy nebo na Vysočině je něco jiného než na širokých německých „pláních“ nebo na moři.
„Totálně si zdevastujeme naši krajinu, abychom nakonec získali z nespolehlivé větrné energetiky třeba jen desetinu toho, co budeme potřebovat v energetické špičce,“ řekl INFO.CZ Jaroslav Čížek z think-tanku Realistická energetika a ekologie. Zároveň trvá na tom, že zastánci větrné energetiky dosud uspokojivě nevyvrátili důvodné obavy z toho, že provoz větrných turbín může například přispět k vysušování krajiny a dalším negativním jevům.
Nutné zlo?
Martin Mikeska naproti tomu považuje narušení krajinného rázu větrnými elektrárnami za nutnou daň za to, že Česko bude mít i v budoucnu dostatek elektřiny. „I kdyby se naplnily všechny vládní plány výstavby dalších jaderných zdrojů, stejně jádro nevyrobí více než 50 % naší spotřeby. A vlastně není jiná možnost než velkou část toho zbytku doplnit energií z větrných turbín,“ tvrdí Mikeska.
Česko podle něj zatím vyrábí z větrných zdrojů jen 1 % své spotřeby, ačkoliv potenciálně by mohlo v ročním průměru vyrábět až 27 %. V sousedním Polsku dodávají větrné turbíny 14 % energetického mixu, v Evropě celkem pětinu.
Další rozvoj větrné energetiky však naráží na odpor nejen v Česku. Odporem proti větrným elektrárnám je známá například Francie, která zatím ani zdaleka nenaplňuje svůj „větrný“ potenciál.
V Německu, které je evropským lídrem v oblasti využívání energie větru, zase dochází k paradoxním situacím, kdy dvě skupiny ochránců přírody bojují proti sobě. Jedni horují za výstavbu podle nich ekologických větrných turbín, druzí za to, aby větrníky už více neničily krajinu. Pokud chce totiž Německo splnit své klimatické cíle i bez jaderné energetiky, bude muset zjevně nově stavět větrné zdroje i v některých chráněných přírodních oblastech.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
