Stínová ministryně spravedlnosti a poslankyně ODS Eva Decroix v rozhovoru pro Českou jízdu rozebírá příčiny úspěchu populismu v Česku i nebezpečné legislativní kroky současné vlády. Odhaluje, proč jako ministryně odmítla poslat na vládu kontroverzní zákon o konfiskacích, a vysvětluje, proč se pravicová politika v Česku tak těžko prosazuje v národě, který i po dekádách svobody podvědomě touží po náruči pečovatelského státu.
Před dvěma měsíci proběhl kongres ODS. Vznikl tam reálný plán, jak porazit Andreje Babiše v dalších volbách?
Jestli vznikl plán a jestli bude úspěšný, se ukáže až v dalších volbách. Ale bylo zvoleno nové vedení a to evidentně ví, co dělá. Podívejte se, jak do toho dnes Martin Kupka šlape – ten směr, tu cestu a energii si nastavili jasně.
Já jsem do vedení ODS nekandidovala z prostého důvodu. Já nikdy neumím dělat věci na půl a ty životní etapy jsou různé. Je etapa, kdy můžete dát do politiky 100 procent, někdy i 150 procent svého času a energie. A pak najednou vidíte, že máte doma děti, které se hlásí na různé školy, a já vnitřně cítím, že s nimi potřebuji být víc. Zároveň jsou tu věci v justici, které si chci reálně dopracovat do konce. To vyžaduje jiný čas, proto jsem se rozhodla takto.
Každý z vedení na kongresu mluvil o moderní pravici. Ale jak chcete reálně přesvědčit voliče, aby vám věřili, že právě vy jste tou správnou protivahou k hnutí ANO?
Voliči nám uvěří, když budou cítit, že víme, kam má země směřovat – a když budou věřit, že jsme schopni jim zajistit lepší budoucnost. Andrej Babiš má představu o lepší budoucnosti takovou, že rozhází všechno, co je po ruce, zvýší všechny příspěvky a budeme se mít lépe. Já si myslím, že ta budoucnost je trošičku složitější. Aby ten stát fungoval, musíme si odpovědět na mnohem důležitější otázky a malinko si sáhnout do svědomí. Co vlastně chceme, aby stát dělal? Co nám má poskytovat za služby? Na co ten stát reálně může mít? Já mám pořád pocit, že v té společnosti chceme od státu víc a víc, pořád to navyšujeme, a pak jsme hrozně překvapení, že nám to nevychází.
Jsme v jádru socialistický národ
Vidíte u státu a u lidí vůli si do svého svědomí sáhnout?
Máme-li být fér – a já vím, že to mnozí z našich posluchačů nebudou chtít slyšet, nebo je to rozlobí – ale já si myslím, že my jsme vlastně hrozně socialistický národ. Vlastně od toho státu pořád očekáváme, tak nějak vnitřně nepřiznaně, že nám to štěstí a ten blahobyt zajistí.
Ta postupná snaha k tomu, aby se přenesla odpovědnost za naše štěstí na nás samotné, se nám pořád tak nějak nedaří. My sice chceme pravici, ale vlastně i od té pravice očekáváme, že ty služby bude nadále zajišťovat v dostatečném rozsahu, komfortu a štěstí. V nějakém okamžiku ale musíme opravdu říct: Stát má zajišťovat bezpečnost, má vybírat daně a má zajišťovat justici. To je to, co je mi nejbližší. Všechny další věci si na to můžeme nabalovat, jak chceme.
Ale když sáhnete do té rozpočtové odpovědnosti, justice není ten problém. Největší problém je sociální blahobyt, jsou to důchody, které se najednou staly největším politickým zlomovým bodem. My jsme – na Vysočině říkáme pošolichali –, my jsme pošolichali celý ten důchodový systém. Přesto to bylo předmětem ohromné kritiky. I jen tohle pošolichání, které mělo jen ty rafičky vrátit do nějakého rozumného poměru, se dnes zase vrací zpátky. Jako stát a občané evidentně nemáme shodu na tom, co vlastně chceme.
Vy do tohoto prostředí přicházíte s liberální pravicovou politikou. Může to stačit na populistu, který má stabilně nad 30 procent preferencí?
Důraz na osobní odpovědnost, důraz na svobodu a totální respekt k vlastnictví jsou věci, které pro mě dnes definují pravici. Musíme najít recept, jak uspokojit požadavky moderní a trošičku zmlsané společnosti. A my jsme zmlsaní. Já to klidně řeknu i o sobě. Vždyť v tom státě nám dnes funguje v zásadě to základní, co potřebujeme. My se máme neuvěřitelně dobře. To není žádná nadávka. Pokud jsme zmlsaní, tak jsme zmlsaní tím, že žijeme v době, kdy máme bezpečí, funguje nám justice a díky daním máme od státu to, co potřebujeme. Akorát že ono to všechno běží v nějaké setrvačnosti a ta setrvačnost se už příštích několik desetiletí nemusí udržet.
Babiš představuje pro českou demokracii stejné riziko jako komunisti
Před volbami jste řekla, že Andrej Babiš představuje pro českou demokracii podobné riziko jako komunistická strana. Vidíte to po čase stráveném v opozici stále stejně?
Úplně stejně. Co dělali komunisti? Slibovali všem štěstí, všechno bude dobrý, u toho lhali a snažili se v zásadě zastřít zcela základní fakta. Fungovalo to? Nefungovalo to. Co dělá Babiš? Slibuje, rozdává, slibuje všem štěstí, překrucuje realitu.
Bude mu to fungovat možná ty čtyři roky, ale přinese to něco dobrého České republice? Nepřinese. Bude to jako u těch komunistů – chvíli to fungovalo, protože všichni měli pocit, že když se nebudou koukat dál než na špičku svého nosu a budou mít chvíli ten pocit rovnostářství, tak je to dobře pro tenhle stát. Ale jinak je to v zásadě totéž.
Co konkrétně Babišovi vyčítáte?
Vyčítám mu, jakým způsobem lavíruje v zahraniční politice. Současně sice neříká, že je proti Ukrajině, ačkoliv Petra Fialu nazýval ukrajinským premiérem, ale nemá ani ty koule na to, aby řekl: Dobře, stojíme za Ukrajinou, budeme solidární s ostatními státy. On vždycky řekne jen půl pravdy a tu půl pravdy ještě řekne tak, aby byla trošku rozmlžená, aby ji mohl večer otočit. Je to v podstatě socialista. Posouváme se směrem k orbánovskému socialismu, kde budou všichni šťastní, pokud budou mít plné košíky.
On už ani nemá potřebu se nějak tvářit. Médii pohrdal vždycky, to se jen posunulo více. Dneska on ví, že ať do toho svého videa řekne cokoliv a prohlásí to za svatou pravdu, tak už se nemusí ani nijak snažit. Dříve se aspoň snažil držet kontury pravdy. Dneska je mu to úplně šumák. Vidím rozdíl i v tom, s kým je dnes ochoten jít do vlády. Babiš z minulého období by s Okamurou a Rajchlem do vlády nešel. Dneska je pro něj klíčové především vládnout. Celé to nazývám „zabetonováním se“ v tom státě.
Právní průšvih jménem konfiskace: „Zákon, který jsem odmítla předložit“
Pojďme k vašemu stínovému resortu: Zákon o odčerpávání majetku při podezření ze spáchání trestného činu. Vy jste se usmívala, když jsem použil termín „zabavování majetku“.
Usmívala jsem se, protože ten termín to definuje mnohem lépe než oficiální název. Ta směrnice se jmenuje konfiskační. A slovo konfiskace, tomu už rozumí téměř každý. My tomu ani nemůžeme říkat vyvlastňování, protože vyvlastňování má to kouzlo, že tam je to za úplatu. Tohle je bezúplatné.
Víte, já předně – a překvapí vás to – kvituji s radostí polemiku a veřejnou kritiku, která se spustila. To je totiž to úplně nejlepší. Ten zákon mi přišel na stůl v únoru 2025. Diskutovala jsem ho s advokáty a ti mi říkali: Evo, tohle je průšvih. Tohle je fakt průšvih.
Bude to průšvih?
Já si myslím, že je to právní průšvih. Je to ta pověstná červená hranice. My musíme implementovat směrnici EU, to je jasné. Ale já mám od začátku pochybnost a ta pochybnost trvá. Proto jsem ten zákon nikdy nepředložila na vládu. To je takové to, co se teď všude píše: Decroix udělala přemet, předložila a dneska kritizuje. Nepředložila. Decroix nikdy nepředložila, protože mě by moje vlastní odborná skupina, moji vlastní kolegové dehonestovali.
Já jsem požádala o názor Legislativní radu vlády (LRV). Očekávala jsem, že tam naskočí ta ústavní pochybnost – no a ona nenaskočila. Přesto jsem to 31. října 2025 na vládu neposlala. Nemělo to podporu ministerstva financí, nemělo to moji politickou podporu. Zákon byl nakonec schválen vládou v únoru 2026, kdy jej ministr Tejc autorizoval a přijal za svůj. Nezávidím mu tu situaci, je pod tlakem implementace, ale ten zákon v aktuálním znění narušuje presumpci neviny a zasahuje do ústavního práva na vlastnictví.
Jak se to mohlo stát?
Moje krátká ministerská zkušenost ukazuje, že sedí odborné skupiny, moudře hovoří, přemýšlejí a přemýšlejí tak dlouho, až vymyslí zlaté vejce. Ta směrnice říká: průtokové účty, zločinecká organizovaná skupina. A my jsme v tom návrhu šli tak daleko, že se konfiskace může vztahovat na lidi jen proto, že se vyskytují na stejných místech nebo se stýkají s podezřelými osobami. Nebo když uděláte chybu v rámci daní, můžete nepřímo spadnout do té skupiny. Pojďme osekat všechno to křoví. Vrátit to na to elementární: zločinecká organizovaná skupina. Nic víc tam není nutné. Pokud to necháme v tomto znění, ten otazník o souladnosti s ústavou je obrovský.
Populismus v justici: Vláda často neví, co chce
Celkový obraz této vlády v justici tedy působí chaoticky?
Působí chaoticky. Babiš od všeho dává ruce pryč, jakmile přijde kritika. Celkově se zvyšuje represe. Když poslouchám pana premiéra, tak to vypadá, že máme úplně prázdné věznice a budeme trestat nově za týrání zvířat, za znásilnění... Je to čistý populismus.
Přitom naše tresty jsou zcela adekvátní. To, že následně nejsou vymáhány, je věc druhá. Ale mně trošku děsí, že dneska to působí dobře, když budeme za všechno chtít zvyšovat tresty. Podívejte se na výživné – my jsme neplatiče propustili a teď je budeme poslaneckým návrhem znovu zavírat. Vláda často sama neví, co chce. Ministr Tejc deklaruje, že připravuje pozměňovák, já mám svůj pozměňovák.
Víte, mně by stačila jedna A4 analýzy, kolik ušetříme, jaké to bude mít dopady na soudy, jak se do toho promítne digitalizace. Nic z toho nemáme. Přesto se o tom hovoří, jako by to mělo být v březnu spuštěno. Justice je teď pod palbou opakované kritiky ze strany samotného pana premiéra – nevídané, neslýchané. Ministr spravedlnosti mlčí.
Přesto věřím, že naše justice je díky své decentralizaci odolná. Můžeme do ní kopat, ale ona se od revoluce drží. Ale je to práce i pro občanskou společnost. Ta se ozvala u zákona o konfiskacích, ozvala se u zákona o neziskovkách, který by zavedl „big brother“ režim na kohokoliv se zahraniční vazbou.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
