George Lucas a Steven Spielberg: „Zázračná dvojčata“ z Hollywoodu

Zatímco první z nich je neodmyslitelně spjat s filmovou ságou Hvězdné války, při vyslovení jména jeho přítele a blízkého spolupracovníka si každý okamžitě vybaví takové blockbustery jako Čelisti, Blízká setkání třetího druhu, E.T. – Mimozemšťan a zejména pak slavného archeologa Indianu Jonese. 

Oba dva muži jsou dnes legendami světového filmu a „americkými hrdiny“ v klasickém slova smyslu.

Producentovi, scénáristovi a režisérovi Georgi Waltonu Lucasovi, Jr. (* 1944) bylo letos na jaře neuvěřitelných jednaosmdesát let. 

Rodák z kalifornského Modesta patří k lidem, jimž neobyčejný talent, vůle, píle a přízeň osudu umožnily prožít „americký sen“ se vším všudy. Nespočet kluků (a dnes už i dívek), posedlých filmem, se chtělo a chce stát v dospělosti s Lucasem, už po několik generací.

Tolik nápadů, talentu, invence, pracovitosti, odhodlání, umanutosti a – nezapomínejme na to – i štěstí jako Lucas sám má ale jenom málokdo, vlastně skoro nikdo...

O tom, že „mladý Lucas“ je nadaný, se nahlas mluvilo již na The University of South Carolina (USC), kterou absolvoval v roce 1967. Ale hlavně poté, co společně s o málo starším, podobně nadšeným filmařem Francisem Fordem Coppolou (* 1939), který později natočí „kmotrovskou“ trilogii, založili v roce 1969 společnost American Zoetrope (v letech 1977–1980 Omni Zoetrope a v letech 1980–1990 Zoetrope Studios). 

Jak veliké Lucasovo nadání bylo a je, jak velký cit pro filmové vyprávění má a jak obratným byznysmenem se k tomu všemu ukáže být, bylo ovšem na počátku sedmdesátých let mimo představivost lidí v Hollywoodu, a to je co říct...

Když v roce 1971 natočil Lucas svůj režijní debut, dystopické sci-fi THX 1138, vycházející z jeho školní práce Electronic Labyrinth: THX 1138 4EB, kritikové jej sice vychválili, diváci na něj ale – jak to někdy bývá – do kin moc nechodili; ostatně Miloš Forman by se svou americkou prvotinou Taking Off (Odcházím) z roku 1971 mohl vyprávět.

Lucas o sobě nicméně – stejně jako Forman, to měli oba společné, stejně jako talent od boha – ani na vteřinu nezapochyboval a již v roce 1973 oslnil Ameriku (tentokrát kritiky i diváky) snímkem Americké graffiti (American Graffiti).

Ten mu vynesl pět nominací na Oscara (včetně nejlepší režie a nejlepšího filmu) a – ve finále – alespoň Zlatý glóbus. O slávu, o budoucnost i o peníze měl od té doby postaráno.

Geniální nápad, podle mnoha filmových kritiků „nápad století“, s názvem Hvězdné války (Star Wars; dnes čtvrtá část vesmírné ságy zvaná Star Wars: Episode IV – A New Hope) přišel na svět v roce 1977. Lucas byl nejen autorem námětu, ale napsal také scénář a ujal se i režie, takže se jednalo o takřka absolutní autorský projekt. 

Jedenáct nominací na Oscara a sedm zlatých sošek představovalo grandiózní úspěch, který se logicky dočkal řady pokračování a který dal zrod novému (nejen filmovému) průmyslovému odvětví. Kromě toho fakticky nastartoval kariéry mnoha „lidí od filmu“. 

Za všechny jmenujme alespoň herce Harrisona Forda (* 1942), jenž se stal pro filmové diváky/fanoušky/nadšence nejviditelnějším symbolem úspěchu George Lucase a jeho osudového životního „kumpána“ Stevena Spielberga (* 1946), dost možná vůbec nejlepšího režiséra poválečné generace amerických filmařů.

O tom, jak nenapodobitelným fenoménem se Hvězdné války staly, svědčí to, že se dočkaly – prozatím – osmi pokračování. 

V roce 1980 přenechal Lucas režii filmu Hvězdné války: Impérium vrací úder (Star Wars: The Empire Strikes Back; budoucí Episode V) Irvinu Keshnerovi a roku 1983 umožnil původní trilogii jako producent dokončit Richardu Marquandovi (Star Wars: The Return of the Jedi; budoucí Episode VI). 

Na přelomu milénia se Lucas po velkém tlaku ze strany fanoušků i s ohledem na vlastní byznys k projektu vrátil a postupně sám natočil, jako prequel k původní trilogii, filmy Epizoda I – Skrytá hrozba (Star Wars: Episode I – Phantom Menace; 1999), Epizoda II – Klony útočí (Star Wars: Episode II – Attack of Clones; 2002) a Epizoda III – Pomsta Sithů (Star Wars: Episode III – Revenge od the Sith; 2005). 

Snímky sice neměly takový úspěch jako první série, přesto ale vydělaly „balík“, a potvrdily tak Lucasovu pověst filmového génia a „továrny na peníze“. 

Po další časové prodlevě pak vznikly v letech 2015, 2017 a 2019 ještě tři snímky závěrečné trilogie, epizody VII–IX (Síla se probouzí – The Force Awakens; Poslední z Jediů – The Last Jedi; Vzestup Skywalkera – The Rise of Skywalker), s nimiž ale Lucas, který svoji společnost Lucasfilm Ltd. v roce 2012 prodal The Walt Disney Company, již neměl téměř nic společného; můžeme-li říci, že nemá nic společného s čímkoli, co se Hvězdných válek týče…

Lucasovým „hvězdným válkám“ dodal na proslulosti i prezident Ronald Reagan (v Bílém domě v letech 1981–1989), jehož projekt s názvem Strategická obranná iniciativa (Strategic Defense Initiative; SDI, který představil v dnes již legendárním televizním projevu z 23. března 1983 (tedy poměrně krátce před uvedením závěrečného dílu první trilogie Hvězdných válek do kin). 

Cílem ambiciózního projektu mělo být zabránit útokům strategickými jadernými zbraněmi na Spojené státy americké, jednoduše řečeno zničit balistické rakety nepřítele ještě před dopadem na zem.

Američtí experti i politikové byli v názoru na SDI rozděleni. Zatímco Reaganovi stoupenci označovali jeho plán za „triumfální“ a za projekt, který „zajistí bezpečí dalším generacím Američanů“, odpůrci jej shledávali „naivním“, „vědecky i technicky nerealizovatelným“, a navíc (nostalgici po „politice uvolňování“) „provokujícím Sověty“ k dalšímu kolu závodů ve zbrojení; současně jej rádoby posměšně nazývali Star Wars, tedy Hvězdné války.

Ať už měli pravdu ti, či oni, ve finále Ronald Reagan uspěl. Za prvé, většina Američanů nevnímala označení Star Wars nijak posměšně, jak zamýšlela opozice, ale spíše naopak, což prezidentovi přidávalo na popularitě. Reagan, přezdívaný „Velký komunikátor“ (Great Communicator), s projektem navíc na veřejnosti dokázal výtečně pracovat, což neslo svoje ovoce. 

Za druhé, Sověti bez ohledu na možné problémy s realizací plánu dospěli k závěru, že na něj nejsou schopni adekvátně reagovat, což byl jeden z důvodů, proč nový generální tajemník ÚV KSSS Michal Gorbačov přistoupil ve druhé polovině osmdesátých let na diskusi o masivním odzbrojování. I to je součást příběhu o „hvězdných válkách“ George Lucase...

Mnozí filmoví odborníci i filmoví fanoušci se budou zřejmě donekonečna přít – v dobrém, což je důležité – o tom, zda je větší génius George Lucas, nebo jeho kamarád Steven Allan Spielberg (* 1946), rodák z Ohia, který ale vyrůstal v rodině s židovskými a ukrajinskými kořeny ve státě Arizona, odkud to nebylo daleko do jeho odmalička vysněného Hollywoodu. Otázka je samozřejmě správně nezodpověditelná, záleží výhradně na preferenci každého z nás...

O tom, že Spielberg je, stejně jako Lucas, mimořádně nadaný, byli přesvědčeni už producenti z Universal Studios, Inc. (jehož součástí byla i společnost Universal Pictures), kteří mu krátce po dvacátých narozeninách (!) poskytli peníze na natočení čtyř televizních filmů, jež měly ukázat, zda je schopný naplnit potenciál, který v něm vycítili. 

To, že se jednalo o „trefu do černého“, ukázal hned první hraný film, jejž Spielberg natočil: svérázný Thriller Road Movie s názvem Duel (Duel; 1971) se sice nestal celonárodní senzací, ukázal nicméně, že Spielberg je talent, jakých není mnoho.

O pouhé čtyři roky později, v června 1975, kdy Spielbergovi stále ještě nebylo víc než šestadvacet let (!), měl v amerických kinech premiéru film Čelisti (Jaws), který mu přinesl spektakulární úspěch a umožnil mu v budoucnu točit, cokoli si zamanul, o světové slávě nemluvě. 

Příběh o pátrání po vražedném monstru – velkém bílém žralokovi, který terorizuje pobřežní rekreační městečko – je dostatečně znám, takže ho není třeba vyprávět. Filmu k úspěchu pomohl výtečný scénář a casting (policejní náčelník Brody (Roy Scheider), ichtyolog Hooper (Richard Dreyfuss) a hlavně mořský vlk Quint (Robert Shaw), všemu ovšem dominovala Spielbergova brilantní režie. 

Způsob, jakým mladičký režisér zvládl herecké hvězdy, jak dokázal měnit tempo filmového vyprávění, střídat napětí a uvolnění, je dodnes dechberoucí.

Výsledek byl pro producenty téměř šokující. Film, jehož natáčení přišlo na „pouhých“ devět miliónů dolarů, se stal okamžitě „letním hitem“ a celkově vydělal téměř půl miliardy (477,9 miliónu) dolarů. Kromě toho byl nominován na čtyři Oscary (včetně sošky za nejlepší film roku) a tři z nich získal (za nejlepší střih, zvuk a dramatickou hudbu) a na spoustu dalších cen. 

Kritiky byly vesměs nadšené a filmoví znalci již tehdy psali, že Spielberg svým snímkem změnil Hollywood jako nikdo jiný.

Čelisti byly ve všech ohledech přelomové, od té doby si totiž Spielberg mohl dělat opravdu všechno, co chtěl, jak mu předpověděl jejich producent David Brown – a že toho, přátelé, bylo. 

Jenom namátkou se spoustou „vynechávek“: Blízká setkání třetího druhu (1977), Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy (1981), E. T. – Mimozemšťan (1982), Jurský park (1993), Schindlerův seznam (1993), Zachraňte vojína Ryana (1998), Chyť mě, když to dokážeš (2002), Mnichov (2005), Lincoln (2012) nebo Fabelmanovi (2022), nejlepší „film o lásce k filmu“...

Většina diváků ovšem z celého Spielberga nejvíc miluje dnes už pentalogii o odvážném archeologovi Indianu Jonesovi. S nápadem přišel, jak jinak, Spielbergův přítel Lucas, který nabídl jeho realizaci scénáristovi Lawrenci Kasdanovi (* 1949) a právě Spielbergovi. 

Ten, poněkud otrávený kvůli tomu, že se mu nedařilo získat práva na natáčení bondovky, již chtěl natočit (licenci ale vlastnila společnost EON Productions, která ho jako režiséra nechtěla), po krátkém váhání kývl a Indiana Jones (pojmenovaný údajně podle Lucasova psa) byl na světě.

Stejně důležitý jako skvělý námět, plný akčních scén i veliké legrace, byla volba hlavního představitele. Tom Selleck (* 1945), a že ho máme rád, byl naštěstí (což nemyslíme nijak zle) totálně pohlcený natáčením seriálu Magnum (Magnum, P.I.; 1980–1988), takže odmítl, a možnost zahrát si Indyho získal Harrison Ford (* 1982), jenž s Lucasem spolupracoval už na Hvězdných válkách, které pomalu získávaly kultovní pověst. Indiana Jones ale popularitu Hana Sola, kapitána hvězdné lodi Millennium Falcon, k překvapení autorů ještě překonal.

Lucasův (námět), Kasdanův (scénář), Spielbergův (režie) a Fordův (hlavní role) fenomenální úspěch stál na dokonalém námětu a scénáři, na skvěle natočeném „klukovském“ dobrodružství, na mistrovsky dávkované směsi napětí a legrace i na brilantní kameře Douglase Scolomeho a hudbě Johna Williamse, ale hlavně na tom, jak to všechno sedělo pohromadě, což byla primárně Spielbergova zásluha. 

Všechny tři filmy – Dobyvatelé ztracené archy (Raiders of the Lost Ark; 1981), Indiana Jones a chrám zkázy (Indiana Jones and the Temple of Doom; 1984) a Indiana Jones a poslední křížová výprava (Indiana Jones and the Last Crusade; 1989) – měly fenomenální úspěch; úplně špatné nebyly ani další dva snímky série (Indiana Jones a království křišťálové lebky – Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull, 2008 a Indiana Jones a nástroj osudu – Indiana Jones and the Dial of Destiny, 2023, který ale nerežíroval Spielberg, nýbrž James Mangold), úspěchu prvních první tří, hlavně „jedničky“ a „trojky“, ale nedosáhly.

Indiana Jones, to je živoucí legenda. Indy letící v letadle, uhánějící na koni, řídící pekelnou rychlostí automobil či motorku v poušti a bijící ničemné, zlotřilé „nácky“ hlava nehlava, ale také Indy mající strašlivý strach z hadů (motiv, se kterým se pracuje ve všech pěti snímcích), abychom nezapomněli na jeho nejslavnější fobii, je také – ve svých vítězstvích všem překážkám navzdory – z tělesněním americké odvahy, nezdolnosti a triumfu, víry v úspěch, ve svoji zemi, v americkou vlajku, což byly všechno hodnoty, které, mimochodem, ze všech sil prosazoval prezident Ronald Reagan, v jehož éře první tři filmy vznikly.

*
Lucas a Spielberg se stali, díky jejich filmům a hrdinům, sami americkými hrdiny a vzory pro mnoho lidí. Byli a jsou to, stále ještě jsou a stále ještě mají nápady, „kluci“, kteří inspirovali jiné jako málokdo. Jejich životní příběhy, vzájemně propojené příběhy, jsou – i na americké poměry, kde je možné opravdu všechno – skoro neuvěřitelné. Máme jim být všichni za co vděční.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.