Larry King: Muž, který zpovídal celou Ameriku (a nejen ji)

Larry King a jeho pořad – to je bez jakékoli nadsázky unikátní svědectví o dění v USA a zčásti i ve světě od druhého prezidentského období Ronalda Reagana (1985–1989), přes vládu George Bushe staršího (1989–1993), Billa Clintona (1993–2001), George Bushe mladšího (2001–2009) až po počátek prezidentství Baracka Obamy (2009–2017).

Takové už jsou, odnepaměti, Spojené státy: skoro u každého Američana zjistíme, že jeho předkové přišli do „nového světa“ ze zámoří, nejčastěji z Evropy. 

Larry King, velká televizní hvězda z přelomu tisíciletí, není žádnou výjimkou. Jeho rodiče byli ortodoxní Židé z dnešního Běloruska. Otec Aaron Edward Zeiger žil sice ve Vídni, kde vlastnil malou restauraci, narodil se nicméně v Pinsku, v brestské oblasti dnešního Běloruska. Matka, která pracovala v textilní továrně, přišla na svět v Minsku.

Jak už to v těchto končinách nezřídka chodilo, oba emigrovali ve snaze udělat v životě štěstí za oceán, do „země zaslíbené“, do USA, kde se jim, v newyorském Brooklynu, v listopadu 1933 narodil syn Lawrence Harvey Zeiger, budoucí Larry King.

Larryho dětství nebylo ani trochu snadné. Otec zemřel, když mu bylo pouhých devět let, což kluka, který ho měl hodně rád, vážně poznamenalo. 

Larry ve škole nijak zářně neprospíval, všechno ho ale táhlo k rozhlasu, který odmalička miloval. Nakonec se Larrymu podařilo získat kontakt na producenta Jamese Franklina Simonse (1917–2018), který od roku 1942 do roku 2000 (!) pracoval pro CBS Broadcating Inc. a který mu doporučil odjet na Floridu, jež prožívala velký rozhlasový boom. 

Larry na jeho radu dal a následně získal práci v malém rádiu WAHR (dnešní WMBM) v Miami Beach. Pracoval jako noční diskžokej, četl sportovní zprávy a učil se za pochodu. Právě v té době si začal říkat Larry King, rodné jméno Zeiger bylo totiž podle jeho šéfů nezapamatovatelné.

Následně začal King točit ranní interview pro rádio WIOD z oblíbené miamské restaurace Pumpernik’s. Tam také získal jako hosta svoji první hvězdu, zpěváka Bobbyho Darina, který přijel do Miami na koncert. 

V místním „malém světě“ si King rychle získal solidní popularitu a brzy pronikl i do televize, konkrétně do WPST-TV, mimo jiné díky pomoci oblíbeného komika Herberta Johna „Jackieho“ Gleasona. 

Slibná kariéra – King mimo jiné působil coby expertní televizní komentátor pro mimořádně populární tým amerického fotbalu Miami Dolphins – byla nečekaně přerušena v roce 1971, kdy byl King zatčen na základě obvinění bývalého obchodního partnera Louise Wolfsona z krádeže. 

Po čase ale bylo obvinění staženo a WIOD Kinga, o něhož byl v éteru zájem, znovu zaměstnala, stejně jako televizní stanice WTVJ, pro kterou pracoval paralelně. 

Stažené obvinění Kingovi dokonce pomohlo k větší známosti, třebaže to byla poněkud „dirty popularity“ a ve skutečnosti nebylo příliš o co stát.

Prvním vrcholem Kingovy dlouhé kariéry v médiích byla rozhlasová The Larry King Show. První díl odvysílala 30. ledna 1978 komerční síť MBS (Mutual Broadcasting System) jako pokračování svého druhu oblíbených show Herberta Earla „Herba“ Jebka (od roku 1975) a „Dlouhého Johna“ Longa Johna Nebela (od roku 1977). 

Show, jež si rychle získala velké množství oddaných fanoušků (přezdívaných „King-aholics“), začínala o půlnoci a končila v půl šesté ráno východního času, vždy od pondělka do pátku. 

V první hodině vedl King se svými hosty interview či rozhovor, jak chcete, pak následovaly otázky posluchačů. Ve tři hodiny začínala zvláštní sekce pořadu s názvem Open Phone America, ve kterém s ním mohli posluchači diskutovat na jakékoli téma; v závěru King k radosti fanoušků vždycky vyjádřil svůj názor na aktuální politické téma či témata. 

Poslední vysílání šlo do éteru 27. května 1994 a řada věrných posluchačů to bez nadsázky oplakala.

Doslova celá Amerika ale Kinga poznala teprve díky legendárnímu nočnímu televiznímu diskusnímu pořadu Larry King Live. 

Jak jsme již uvedli, poprvé se King ve vlastním pořadu na CNN představil 3. června 1985, tedy na vrcholu Reaganovy éry. 

Většinou se vysílalo z losangeleského studia CNN, někdy ze CNN Center v Atlantě nebo z Time Warner Center v New Yorku, případně z Washingtonu, D.C., kde byl King opravdovou super star díky výše zmíněné The Larry King Show.

Larry King Live trvala hodinu, od devíti do deseti večer; v deset musel být konec, protože King odjížděl točit svoji vlastní show pro MBS (viz výše). 

Larry King Live běžela na CNN v různých časových pásmech třikrát denně, a navíc ji vysílala rovněž CNN International, což bylo naprosto bezprecedentní.

Kingovými hosty byli v průběhu čtvrtstoletí nesčetní političtí prominenti včetně prezidentů USA. V listopadu 1993 usedl s Kingem ve studiu i bývalý sovětský prezident Michail Sergejevič Gorbačov. 

Častými hosty byli – logicky, sledovanost je sledovanost – kulturní i showbyznysové celebrity, slavní sportovci, čas od času ale i obskurní postavy ze „světa na okraji“ – konspirační teoretikové a svérázní podivíni posedlí různými tématy.

King velmi dobře věděl, proč takové lidi do své exkluzivní show tu a tam zve – představovali vítané zpestření pro diváky a zároveň tvořili jakýsi kontrapunkt k té velké, úspěšné Americe.

Podle dostupných údajů byl jedním z nejsledovanějších dílů pořadu Larry King Live rozhovor s miliardářem Rossem Perotem (1930–2019), který v roce 1992 ve vysílání oznámil, že bude jako nezávislý kandidovat na prezidenta. 

Když už je o Perotovi řeč, v listopadových volbách roku 1992 získal bezmála 20 milionů hlasů, čímž výrazně přispěl k nečekané porážce úřadujícího prezidenta George Bushe staršího (39 milionů hlasů) s demokratickým vyzývatelem Billem Clintonem (téměř 45 milionu hlasů). 

Kdyby Perot nekandidoval, Bush by dost možná vyhrál, Bill Clinton by se možná prezidentem USA nikdy nestal a moderní americké dějiny by vypadaly úplně jinak. O čtyři roky později už Perot získal „jen“ 8 milionů hlasů, což volby tak zásadně neovlivnilo, byť dílčím způsobem přispělo k tomu, že Clinton obhájil mandát. 

A mimochodem, jak jsme se při přípravě tohoto textu dočetli, diskuse mezi Rossem Perotem a Clintonovým viceprezidentem Albertem „Alem“ Gorem „u Kinga“ v roce 1993 byla vůbec nejsledovanějším pořadem CNN až do roku 2015.

Vzhledem k tomu, že King volil na rozdíl od mnoha moderátorů spíše laskavý, nekonfrontační styl rozhovoru, byl u hostů oblíbený, neboť se nemuseli obávat skandalizace a „mediálního maléru“ – naopak dostávali prostor vyjádřit svůj názor bez ostrého politického/názorového oponenta. 

Několik desátek tisíc interview ale přesto stálo z pohledu diváků za to: King měl totiž kromě své vyhlášené empatie, laskavosti a vstřícnosti i svůj svébytný styl, a to nejen pokud šlo o přístup k hostům, ale i pokud šlo o oblečení.

Nezřídka nosil barevné košile, tomu odpovídající (vždy vkusné, ale pozornost upoutávající) kravaty, široké kšandy a výrazné brýle, což všechno dohromady vytvářelo mimořádně úspěšnou „značku“ jménem Larry King či Larry King Live. 

Podle některých průzkumů veřejného mínění téměř neexistoval (kromě lidí žijících „na okraji“ společnosti) Američan, jenž by Larryho Kinga neznal; většina z nich ho navíc měla ráda.

Jakkoli jsou s Kingem oprávněně spojovány především jeho show na CCN a MBS, rejstřík jeho zájmů byl mnohem širší a zdaleka se netýkal pouze politiky a showbyznysu. 

King se doslova vášnivě zajímal o sport, s obrovským zaujetím jej sledoval a co víc, psal o něm! Zejména v osmdesátých letech tak činil pravidelně pro tištěný časopis The Sporting News, který začal vycházet v roce 1986 a který se stal jakousi neoficiální „biblí“ baseballu. 

Kingovy texty jsou skvělé dodnes a pokud někdo (nejen) tomuto sportu rozumí, je to pro něj i po mnoha letech mimořádně zajímavé čtení.

King psal pravidelně i pro USA Today, a to dlouhých dvacet let, konkrétně od roku 1982, kdy tento celostátní deník začal vycházet, do roku 2001. I to přispělo k jeho celoamerické popularitě. 

Největší podíl na ní ovšem měla jeho pracovitost – jenom pro MBS a CNN natočil přibližně šedesát tisíc (!) interview. Právě díky ní zanechal v americké žurnalistice výraznou stopu, třebaže věru nebyl žádným investigativcem, o což se, popravdě řečeno, ani nepokoušel, neboť tomu neodpovídala jeho povaha. 

Shrnuto a podtrženo: Larry King byl mnohem subtilnějším „americkým hrdinou“ než někteří velcí sportovci nebo hvězdy showbyznysu, i tak mezi stars moderní Ameriky jednoznačně patří.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.