Rakousko po letech rozhodlo o Hitlerově rodném domě. Jeho nová podoba překvapí i odpůrce nacismu

S Hitlerem a jeho rakouským původem mají Rakušané dlouhodobě poněkud komplikovaný vztah. Když na začátku tisíciletí zařadila německá televize Wolfganga Amadea Mozarta mezi nejvýznamnější Němce, vyvolalo to v Rakousku pobouření a dokonce diplomatickou roztržku.

„Mozart je přirozeně Rakušan. Je to ukázka nemístného nacionalismu,“ prohlásil tehdejší rakouský velvyslanec v Německu Christian Prosl. Tisíce Rakušanů se přidaly. Mozart je náš.

Není náhodou, že se už desítky let vypráví bonmot, podle něhož největším rakouským úspěchem bylo přesvědčit svět, že Hitler byl Němec a Beethoven Rakušan.

U Adolfa Hitlera je to totiž přesně naopak. Toho by většina Rakušanů Němcům bez váhání přenechala.

Po válce se proto šířily legendy, podle nichž se Hitler údajně nenarodil v hornorakouském Braunau am Inn, ale v celnici na druhém břehu řeky Inn, která už ležela na německém území. Jiné spekulace zase živilo označení „český kaprál“, jímž Hitlera častoval německý prezident Paul von Hindenburg. Ve skutečnosti si pouze spletl český Broumov (německy Braunau) s rakouským Braunau am Inn.

Historická fakta jsou však jednoznačná. Adolf Hitler se narodil 20. dubna 1889 v domě na adrese Salzburger Vorstadt 15 v rakouském Braunau am Inn. V přízemí tehdy fungoval hostinec s pivovarem, v horních patrech byly byty – a v jednom z nich přišel na svět muž, který o půl století později rozpoutal druhou světovou válku.

Ironií osudu přitom Braunau nikdy nepatřilo k baštám nacismu. Ve volbách zde vítězili sociální demokraté a Hitler tu strávil pouhé první tři měsíce života. K místu svého narození si nikdy nevytvořil vztah. Když po anšlusu Rakouska městem projížděl, u rodného domu se ani nezastavil.

Historicky významnější jsou pro Hitlerův život i nacismus jiná místa – mnichovský byt, Orlí hnízdo v bavorských Alpách nebo Linec, kde vyrůstal. Přesto se právě Braunau stalo symbolem Hitlerova rakouského původu a nepříjemnou připomínkou, že muž, který rozpoutal druhou světovou válku, se narodil právě v Rakousku.

Rodný dům se po válce změnil v problém. Pro jedny představoval historickou připomínku, pro druhé cíl neonacistických poutí. Rakouský stát proto po letech sporů v roce 2016 budovu vyvlastnil a začal hledat využití, které by jí odebralo symbolický význam.

Ve hře byla demolice i vznik památníku obětem nacismu. Nakonec zvítězila jiná varianta – v domě z 18. století vznikla policejní stanice, kterou Rakousko slavnostně otevřelo právě nyní.

Toto je nová kapitola. Tato budova se nyní stane místem demokracie, právního státu a bezpečnosti. Zároveň však památka nezmizí,“ uvedl rakouský ministr vnitra Gerhard Karner.

Na nové stanici bude sloužit 45 policistů. Vedle běžné služby se zaměří i na boj proti drogové kriminalitě, protože Braunau leží nedaleko německých hranic na významné pašerácké trase.

Zda nová podoba domu odradí senzacechtivé turisty i neonacisty, ukáže až čas. Jak vynalézaví jejich příznivci dokážou být, ukázal už dříve incident popsaný německým týdeníkem Der Spiegel. Na Google Maps se místo správné adresy domu krátce objevilo číslo 88, používané extremisty jako kód pro pozdrav „Heil Hitler“, a odkaz vedl na polohu označenou HH88.

Vzhledem k citlivosti místa prošli všichni policisté, kteří budou v budově sloužit, speciálním školením o pravicovém extremismu. Rakouské ministerstvo vnitra chce, aby byli připraveni na případné neonacistické provokace.

Paradoxní přitom je, že samotný Adolf Hitler o připomínání svého rakouského původu příliš nestál. Jako německý kancléř se do rodného domu nikdy nevrátil a odmítal, aby se kult jeho osobnosti spojoval s místy, kde prožil dětství.

Výmluvný je příběh z obce Spital bei Weitra nedaleko českých hranic, kam jako chlapec jezdil na prázdniny ke své tetě. Po anšlusu Rakouska tam místní nacisté vyvěsili na dům hákový kříž. Když se to Hitler dozvěděl, údajně nařídil vlajku okamžitě sundat a místo nijak nepřipomínat.

Příběh Hitlerova rodného domu ale vypovídá o něčem mnohem podstatnějším než jen o jedné budově v rakouském pohraničí.

Dvacáté století poznalo tři diktátory, za nimiž zůstaly desítky milionů mrtvých – Adolfa Hitlera, Josifa Stalina a Mao Ce-tunga. Přesto je pozoruhodné, jak odlišně se k jejich odkazu svět staví.

V Německu a Rakousku se už desítky let vedou spory o každý symbol, každou pamětní desku i každou budovu spojenou s Hitlerovým životem. Oslava nacismu je trestným činem, neonacistické projevy jsou tvrdě potírány a státy dělají vše pro to, aby se z míst spojených s Hitlerem nestala poutní místa jeho obdivovatelů.

V Rusku ani v Číně nic podobného nenajdeme. Stalin i Mao zůstávají součástí státního příběhu, jejich podobizny se dál objevují na veřejnosti, jejich památka není systematicky vytlačována z veřejného prostoru a jejich zločiny nikdy nevedly k tak důslednému společenskému odmítnutí, jaké Evropa uplatnila vůči nacismu.

Je to jeden z velkých paradoxů dnešního světa. A zároveň připomínka, že navzdory všem sporům o evropskou minulost žijeme v části světa, která dokázala jednoho ze svých největších zločinců nejen porazit, ale také odmítnout natolik důsledně, že i po osmdesáti letech řeší, co udělat s domem, v němž se narodil.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budeme vás inspirovat, co byste měli udělal se svým rodným domem. Díky.