GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | V Česku převládá názor, že firma musí lidem za stejnou práci platit stejně peněz, ať ji dělají z Prahy nebo z Orlové. Tvrdí to soudy, včetně toho Ústavního, odbory a nejnověji i kandidátka hnutí STAN ve sněmovních volbách Adriana Chochelová. Přestože intuitivně možná dává rovnice „jedna práce = jedna mzda“ smysl, jde o nebezpečný precedens, který by měl v důsledku opačné dopady, než by si jeho obhájci přáli.
Je to mnohaletý spor zaměstnanců České pošty, který za tu dobu oběhal už pěknou řádku tuzemských soudů. Jeho jádro je jednoduché: poštovní doručovatelé z regionů si přejí dorovnat mzdu, kterou dostávají jejich pražští kolegové. Argumentují tím, že dělají tu samou práci, za niž by podle zákoníku práce měla náležet identická odměna.
Většina soudů se v prvních žalobách tohoto typu přiklání na stranu zaměstnanců, ztotožňuje se s nimi pražský Městský soud, Nejvyšší soud, a dokonce i Ústavní soud. V posledních týdnech se situace trochu zamotává a začíná to vypadat, že naopak zaměstnavatelé mají navrch. Česká pošta totiž prokazuje, že práce jejích zaměstnanců v regionech a v Praze není identická. Argumentuje například mírou stresu, hustotou provozu či rozložením směn.
Rozdílné životní náklady a deformace trhu
Přitom už základní úvaha, že by firmy musely platit za stejnou práci stejně peněz bez ohledu na místo jejího vykonávání, je ekonomicky lichá. Především totiž zcela pomíjí rozdílnou výši životních nákladů v metropoli a na periferiích. Když se tento faktor zohlední – například nájmy mohou být v okrajových částech republiky vůči Praze až o dvě třetiny nižší – může být mimopražský plat v celkovém porovnání dokonce výhodnější.
Podstatnější však je, že princip „jedna práce, jedna mzda“ jde přímo proti základním zákonům volného trhu, proti principu nabídky a poptávky. Kdyby to firmy praktikovaly, tak by buď v Praze platily příliš málo – a zaměstnanci by raději šli pracovat ke konkurenci – anebo by (například) v Orlové platili příliš mnoho – a pak by provoz daného podniku postupně přestal být konkurenceschopný. Ať tak či onak, k hojnosti by to nevedlo ani pro firmu, ani pro zaměstnance.
Chce STAN regulovat?
Na vlnu zjednodušení ve smyslu „jedna práce, jedna mzda“ naposledy naskočila i kandidátka hnutí STAN do Poslanecké sněmovny Adriana Chochelová, podle které je to jedna z regulací, která má šanci pozvednout regiony a udržet v nich kvalitní lidi, aby všichni neutíkali do velkých měst. „Mně přijde spravedlivé, aby za stejnou práci dostávali lidé stejně zaplaceno,“ uvedla šestka středočeské kandidátky STAN.
Je to jedna z regulací, která má šanci pozvednout regiony a udržet v nich kvalitní lidi, aby všichni neutíkali do velkých měst. Mně přijde spravedlivé aby za stejnou práci dostávali lidé stejně zaplaceno.
— Adri Chochelová (@AdriChochelova) August 19, 2025
Chochelová se však mýlí. Pokud by její hnutí STAN tvrdě prosazovalo tuto „regulaci“, vedlo by to k naopak poklesu efektivity, ztrátě konkurenceschopnosti a vyšší míře nezaměstnanosti. Politici by měli v pracovně-právních věcech usilovat o likvidaci bariér – ne přidávání nových komplikací. A to, co a za kolik si zaměstnavatel se zaměstnancem mezi sebou domluví, by stát v ideálním případě nemělo téměř vůbec zajímat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
