Zemřel aktivista a politik Jesse Jackson: Muž, který se celý život rval za „lepší Ameriku“

Vrchol politické kariéry Jesseho Louise Jacksona (vlastním jménem Burnse; 1941–2026) přišel v osmdesátých letech minulého století. Bílému domu a po jistou dobu i Kongresu tehdy vládli republikáni v čele s prezidentem Ronaldem Reaganem a jejich dominance patřila k nejvýraznějším v celé historii strany i země. Demokraté to tehdy měli velmi složité. V roce 1980 prohrál s někdejším charismatickým kalifornským guvernérem úřadující prezident Jimmy Carter tak drtivě, že to stranu hluboce poznamenalo.

O čtyři roky později, kdy demokraté hledali muže, schopného postavit se Reaganovi, získal stranickou nominaci někdejší Carterův viceprezident Walter Mondale, na druhém místě skončil coloradský senátor Gary Hart a na třetím místě senzačně černošský kandidát (termín afroamerický se tehdy používal minimálně, pokud vůbec) Jesse Jackson. Jeho prezidentská kandidatura, navíc relativně úspěšná, byla pro Afroameričany zcela průlomová; právě ona otevřela cestu do nejvyšší politiky dalším z nich – jak se ostatně vyjádřil Barack Obama: bez lidí jako Jackson bych se prezidentem nikdy nestal.

O čtyři roky později si již celonárodně mnohem známější Jackson kandidaturu zopakoval, a tentokrát skončil v primárkách dokonce na druhém místě, byť se zjevným odstupem za massachusettským guvernérem Michaelem Dukakisem. Mondale ani Dukakis ale na Bílý dům, stejně jako napodruhé Carter v osmdesátém roce nedosáhli. Republikáni vyhráli potřetí v řadě (po dvou Reaganových výhrách se na podzim 1988 radoval jeho viceprezident George Herbert Walker Bush), Jackson o sobě dal ale vědět jaksepatří.

Potřetí se již Jesse Jackson o prezidentský úřad neucházel, třebaže jej k tomu jeho početní stoupenci vyzývali. Důvodů, proč to neudělal, byla celá řada. S Billem Clintonem, jenž v roce 1992 překvapivě porazil výše zmíněného Bushe staršího, měl Jackson zpočátku řadu sporů, později se ale stal jeho podporovatelem. 

V roce 1991 byl zvolen tzv. stínovým senátorem za Washington D.C. (bez možnosti hlasovat v Kongresu) a zastával tento úřad jako první až do roku 1997. Jeho slovo mělo v té době váhu a jeho politická prohlášení značný respekt, jejž si vydobyl v předchozích letech. Téměř nikdo ve Spojených státech nepochyboval o tom, že je to slušný chlapík, jemuž nikdy nešlo o osobní prospěch, ale o „Ameriku“.

Jesse Jackson přišel na svět jako Jesse Louis Burns na podzim 1941 v jihokarolinském městě Greenville, jež má dnes něco málo přes sedmdesát tisíc obyvatel. Narodil se svobodné, osmnáctileté studentce Helen Burnsové a jejímu příteli, třiatřicetiletému Noahu Louisovi Robinsonovi; když byl chlapci rok, provdala se jeho matka za poštovního dělníka Charlese Henryho Jacksona, který jej adoptoval. Fakticky ale Jesseho vychovávali oba muži, což nebylo v té době úplně běžné, mezi jeho předky navíc patřili Indiáni z kmene Čerokijů, otroci z plantáží i jejich majitelé. Jako by už to naznačovalo, že činorodý chlapec prožije vskutku mimořádný život.

Jacksonovo dětství bylo typickým dětstvím černého kluka z jihu USA, se všemi kopanci, trably a ústrky, které byly v této době navzdory formální rovnosti v této části země běžné. Když ale statečná Rosa Parksová odmítla na konci roku 1955 postoupit v autobuse své místo bílému muži a když následně došlo k občanské neposlušnosti známé jako autobusový bojkot v Montgomery, „elektrizovaly“ tyto události mnohé Afroameričany všeho věku; čtrnáctiletý Jesse Jackson nebyl žádnou výjimkou.

Po absolvování střední školy v rodném Greenville nastoupil Jesse na převážně bílou univerzitu v Illinois, po roce ale přestoupil na černošskou North Carolina Agriculture and Technical University, především proto, aby nemusel „válčit“ s rasovými předsudky spolužáků. Na nové škole hrál úspěšně americký fotbal (jako quarterback), byl zvolen předsedou studentské školní rady a začal sám aktivně bojovat, v rámci svých možností, proti rasové nespravedlnosti. 

Po skončení bakalářských studií sociologie nastoupil do chicagského teologického semináře, magisterská studia ale nedokončil. Politika, primárně boj za občanská práva svých černých spoluobčanů, pro mladého Jesseho znamenaly mnohem víc než jakýkoli titul.

Šedesátá léta minulého století byla nejen ve Spojených státech amerických mimořádně bouřlivou dekádou. V USA se spolu tak říkajíc potkaly generační vzpoura mladé generace proti rodičům, protesty proti stále více nenáviděné válce ve Vietnamu, hnutí hippies a boj za desegregaci americké společnosti. 

Amerika v těch letech doslova vřela, násilí bylo přítomné v černošských ghettech na okrajích velkoměst i v jejich centrech a v kampusech levicových univerzit. Politickým atentátům tehdy padli za oběť prezident John F. Kennedy (1963), radikální černošský islámský politický aktivista Malcolm X (1965), již zmíněný Martin Luther King Jr. a prezidentský kandidát Robert F. Kennedy.

Jesse Jackson se do boje za desegregaci zapojil s plnou vervou a stal se jedním z pomocníků a chráněnců Martina Luthera a Jamese Bevela, kteří jej v roce 1966 pověřili vedením chicagské „pobočky“ organizace pro boj za lidská práva s názvem Southern Christian Leadership Conference, známé jako SCLC. 

SCLC založili černošští duchovní včetně Martina Luthera Kinga v roce 1957, původně pod názvem Negro Leadership Conference on Transportation and Nonviolent Integration jako organizaci, jež hrála v boji Afroameričanů za svá práva v šedesátých letech 20. století klíčovou roli. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých se Jackson stále častěji střetával s Kingovým nástupcem v čele SCLC – Ralphem Abernathym, ke konečnému rozchodu mezi oběma muži došlo v roce 1971.

V sedmdesátých letech Jesse Jackson v politických aktivitách pokračoval a jeho cíle byly více než smělé. Mimo jiné usiloval o to, aby se hnutí za práva Afroameričanů neorientovalo pouze na Demokratickou stranu, ale i na republikány, v kterémžto ohledu byl víceméně průkopníkem. Jak jsem již uvedl, s prezidentem Ronaldem Reaganem ale společnou řeč nikdy nenalezl a stál jasně v opozici proti němu a proti jeho vizi Ameriky.

V roce 1984 byl neúnavný Jackson spoluzakladatelem neziskové organizace s názvem Duha (Rainbow/PUSH či Operation PUSH, což byla zkratka pro People United to Save Humanity) a tzv. Národní duhové koalice (National Rainbow Coalition), jež byla platformou politických a sociálních aktivistů za občanská práva (nejen Afroameričanů) a za spravedlnost v obecném slova smyslu. Fakticky vzato se zrodila z Jacksonovy prezidentské kampaně z téhož roku, o níž byla řeč v první části článku.

Třebaže obě prezidentské kampaně (1984 i 1988), poměřováno finálním výsledkem, prohrál, stal se Jesse Jackson v osmdesátých letech bez jakékoli nadsázky hrdinou afroamerických spoluobčanů, de facto jejich prvním celonárodním hrdinou po Martinu Lutheru Kingovi, Jr., kteroužto roli do té doby hráli nikoli politikové, ale převážně umělci, primárně hudebníci či filmové hvězdy, a hlavně sportovci – boxeři (Muhammad Ali), basketbalisté (Michael Jordan) či atleti (Carl Lewis).

Jackson zůstával politicky aktivní i v pozdějším věku, jakkoli už přirozeně nebyl tak „akční“ a výkonný jako v předchozích desetiletích. Čas od času se zaměřoval i na mezinárodní otázky, jež se tak či onak dotýkaly Spojených států (války na Balkáně, demonstrace proti americké válce v Iráku atd.). Podobně se angažoval v charitativních kampaních, například při mírnění následků devastujících amerických hurikánů, za což získal spoustu nejrůznějších ocenění, o nichž však s pro sebe příznačnou skromností říkal, že si je nezaslouží a že mu nepatří. Kamkoli přijel, kdekoli přenášel – všude jej viděli a měli rádi, nejen v USA samotných.

Když dnes nad ránem zemřel, odešel z našeho života chlapík, který prožil – navzdory svému původu a své zdánlivé bezvýznamnosti – pozoruhodný, a hlavně poctivý a dobrý život, během něhož se snažil, seč mohl, jak říkal, udělat Ameriku lepší zemí, než jakou se mu i nám zdála být.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.