Český Krumlov zasáhla kauza lahve vody za tři stovky. Turistická ostuda, nebo normál?

Ať už do Českého Krumlova přijedete vlakem nebo vystoupíte na autobusové zastávce Špičák, do historického středu jdete přes Budějovickou bránu. A v tom případě musíte nejprve projít kolem legendární hospody U Dušků.

O tom, že se tahle hospoda liší od drahých restaurací v centru, svědčí už genderově nekorektní, byť zjevně s nadsázkou myšlený nápis na venkovní ceduli: „Přijmeme obsluhu, praxe není nutná, podmínky: blond 25-30 let, nezadaná.“

Odlišnost Dušků ale spočívá především v cenách: Zatímco v centru turisticky atraktivního Krumlova vyjde pivo někde i na 80 korun, v téhle hospodě, kde se zastavil čas, je jedenáctka za 44 a dvanáctka za 50. Za půllitr.

To, že průchodem Budějovickou branou se návštěvníci města dostávají i do zcela jiných cenových relací, je ale pochopitelné. Krumlov patří k nejnavštěvovanějším turistickým lokalitám v republice a stejně jako třeba na pražské Malé Straně tady nikdo nemůže čekat „oběd za stovku“.

Jenže ceny, které nedávno zveřejnila krumlovská turistická průvodkyně Edita Macková, vyrazily dech i zkušeným cestovatelům. 

„Tak jsem se dnes opět styděla, že jsem z Krumlova. Moji klienti omylem navštívili místo kavárny, kterou jsem doporučila, podnik Leylaria. Měli 1 vodu, 2 cappuccina a 1 dort. Přikládám účtenku, abyste tu zlodějinu viděli na vlastní oči,“ napsala Macková ve vyjádření, které obletělo republiku a dočkalo se „statisíců“ komentářů.

Účet, který se podle svých slov průvodkyně marně snažila reklamovat, se vyšplhal na 994 korun, přičemž samotná „sedmička“ vody stála 329 korun. K tomu obsluha oběma hostům napočítala bez zjevného důvodu i „couvert“ v hodnotě 49 korun na jednoho. 

„Pak nemá mít Krumlov špatnou pověst, jeden takový příšerný podnik zkazí dobrou pověst spoustě férových,“ napsala průvodkyně.

V pozdějším rozhovoru s INFO.CZ pak Edita Macková upřesnila, že restaurace, stojící na jednom z nejatraktivnějších míst v Krumlově, láká důvěřivé zákazníky i tím, že na venkovní zahrádce má pouze jídelní, a nikoliv nápojový lístek. (Ostatně po menu – nabídce a cenách – budete marně pátrat i na internetových stránkách restaurace.

„A když si ho lidé přečtou, mají dojem, že to tam stojí jako v jiných krumlovských dražších restauracích, a objednají si pití nebo kávu. Jenže pak je čeká šok,“ říká průvodkyně. A není se svou zkušeností údajně ani zdaleka sama. 

I v městském informačním centru mi zaměstnanci potvrzují, že jen za poslední měsíc si na ceny v Leylarii stěžovali tři turisté.

Jenže není každého věc, jestli si koupí vodu s neviditelným couvertem takřka za 400, když ho k tomu nikdo nenutí? Neměl by být prostě obezřetnější a minimálně se zeptat na cenu, když ji nenajde v lístku? 

Zkouším přímo před restaurací sehnat vyjádření majitele restaurace, který je uvnitř. „Ani ne,“ vrací se usměvavá servírka s odpovědí na mou žádost o rozhovor.

Přitom i v samotném Krumlově nemají lidé na celou kauzu úplně jednoznačný názor. Někteří moji známí z Krumlova říkají, že provozovatel Leylarie už měl ve městě dvě jiné restaurace a i v nich používal podobný „cenový“ koncept. A také to vyvolávalo podobné konflikty.

Údajně využívá toho, že Leylaria leží na jednom z nejatraktivnějších míst v Krumlově, s nádherným výhledem na řeku i zámek. „A tady vás prostě láká sednout si ke stolu a dát si něco za každou cenu. Alespoň jednou,“ říká jeden z mých krumlovských známých. 

Dům, v němž restaurace sídlí, podle něj patří podnikateli, původem z jedné ze zemí bývalého Sovětského svazu. A ten restauraci pronajímá.

Jenže – znovu se musíme zeptat, zda bychom měli v tržním hospodářství kritizovat někoho za to, že nabízí zboží za cenu, kterou jsou jiní ochotní akceptovat? V Krumlově jsou desítky dalších restaurací, sice také poměrně drahých, ovšem „sedmičku“ vody prodávají maximálně za stovku, nikoliv za 329 Kč.

Podle prezidenta Asociace hotelů a restaurací Václava Stárka je taková cena za vodu neobvyklá i v drahých podnicích. Například ve známé luxusní restauraci U Malířů v Praze vyjde „sedmička“ vody na 90 korun.

Václavu Stárkovi také připadá divné, že si obsluha Leylarie účtuje „couvert“ ke kávě, aniž by k ní něco konkrétního nabízela. „Bohužel některé restaurace u nás žehrají na to, že k nim chodí turisté, kteří se třeba pak už nikdy nevrátí,“ říká Stárek. 

Také on však jako jediný možný recept k nápravě vidí to, že si lidé najdou jiný podnik. A těch je v Krumlově skutečně celá řada.

Na náměstí se ptám skupiny starších německých turistů, jak hodnotí místní ceny jídla a pití. „Ukažte,“ říká paní a naklání se nad lístek před jednou z restaurací. „No, je to asi jako u nás v Německu,“ odpovídá. 

Když jim ale vysvětluji, proč se na to ptám a že jde hlavně o předraženou vodu, manžel jedné z turistek mi říká, že voda je v Česku asi opravdu drahá. A že minulou noc spali v hotelu v Českých Budějovicích, kde si všimli, že půllitr vody z láhve je dražší než půllitr piva. Jeho manželka k tomu poznamená: „Tak nás napadlo, že když u vás nalijete v restauraci vodu do piva, vyjde to dráž než pivo neředěné.“ 

Vůbec nejzvláštnější mi na tom ale přijde, že to ta paní z Německa říká zcela vážně, ani se při tom neusměje. 

Vracím se z Krumlova domů, jdu na autobus, procházím magickou Budějovickou bránou a na závěr se, jak jinak, stavím „U Dušků“. I sem se pochopitelně dostala kauza údajně předražené vody v Leylarii. Kdo by ale čekal, že si zdejší obsluha na ostudě své vnitroměstské „snobské“ konkurence pěkně smlsne, hluboce by se zmýlil.

„Vůbec to nechápu, to je tady v Krumlově pořád. Přece se ty lidi vždycky můžou podívat nebo zeptat, kolik ta voda stojí – a buď si to dát, nebo nedat. A ne si pak stěžovat na drahotu,“ říká číšník od Dušků. Hájí i provozovatele Leylarie. 

„Já u něj chvíli dělal, platí tam ukrutnej nájem, taky to nemá jednoduchý,“ argumentuje číšník. U Dušků stojí pivo (dvanáctka Eggenberg) a malý rum dohromady 70 korun. „Ne sedm set,“ potvrzuje čísník s úsměvem, když mi dává účet.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.