Kuba je syndrom, ne nemoc: Co čeká ODS, když nevygeneruje silnějšího vůdce než Kupku?

Jak se ODS ocitla tam, kde je? Poté, co se zbavila Mirka Topolánka, nenašla vůdce, který je silný ve všech potřebných disciplínách: v působení na občany, ve schopnosti udělit své partaji ideologický impuls, v řízení vlády. Petr Fiala stranu zachránil a odvrátil rychlý pád do singularity. Nicméně nedal jí nový cíl a vlastně ani voliče, pouze posbíral pár procent starých a s „pomocnými raketami“ KDU-ČSL a TOP 09 dovlekl loď do Strakovy akademie.

Každý lídr tvoří vlastní éru. Václav Klaus a Mirek Topolánek byli každý úplně jiný, ale oba disponovali onou „zlatou trojicí“ lídrovských předpokladů. Měli charisma (byť odlišné), ukotvovali ODS ve spektru a uměli si zjednat respekt u partnerů i oponentů. Petr Fiala první dvě vlastnosti nemá vůbec. Pravda, nastupoval v době, kdy po „machovi“ nebyla poptávka, stejně jako po jasné pravici (navíc strana byla demoralizovaná a programově rozvrácená).

Nejsilnější stránkou končícího premiéra je vyjednávání. Přičemž v jeho podání šlo o „měkkou“, ne o „tvrdou“ sílu. Slavil však úspěch. Nejprve se mu povedlo domluvit předvolební koalici SPOLU a později jako premiér uměl držet celou „Pětku“ pohromadě a budit zdání jednoty, což vládě udrželo přízeň voličů i za nejhorší krize. Jenže když pak bylo třeba podpořit slova buchnutím pěstí do stolu, už to bylo horší. Výsledky známe...

Ovšem nejhorší na Fialově éře v čele ODS bylo, že trvala moc dlouho, aniž by přinesla ideové impulsy a personální tříbení. Začínala v čase neúspěchu a deprivace, kdy strana žila doslova „na kolenou“ a snad ani sama nevěřila v úspěch. 

Načež přišlo překvapivé vítězství a nástup k moci, kam ovšem kdysi velkolepý modrý koráb dorazil notně „očesaný“. Je z něj bárka, která na dlouhé a trnité cestě ztratila členy, příznivce, lídry, nápady i vnitřní kompas.

S tímto dědictvím dvanáct let trvající epochy tu nyní máme ODS mířící… kam vlastně? Do nicoty? Problém je v tom, že Petr Fiala jí v podstatě poskytl time-out, během něhož se spíše šířila systémová skleróza, než aby přišla rázná reakce na propad z roku 2013 a skutečná změna. Důsledkem „hibernace“ je, že se strana samovolně sunula k oné černé díře a vlastně ani není připravena na pořádný souboj o uvolněný kapitánský můstek.

Již v lednu čeká ODS mimořádný volební kongres. Narychlo se dávají dohromady kandidáti. Oficiálně jsou ohlášeni jen dva: Martin Kupka a Radim Ivan. 

První je stranickým místopředsedou po celou dobu Fialova vedení, druhý je poměrně málo známým regionálním politikem. Asi těžko bychom našli kontrastnější dvojici. Ať už zvítězí kdokoli z nich (mnohem větší šance má stávající ministr dopravy), opět to svědčí o jisté prázdnotě.

V podobné situaci partaj, která musí rychle otočit kormidlem, potřebuje někoho ze „střední vrstvy“, jenž není „kompromitován“ dlouholetou účastí v minulém vedení, ale také nepřichází takřka odnikud. 

Starosta velké městské části jistě není nula. Ale nemá celostátní rozměr. Mirek Topolánek (také přišel z Ostravska), sice představoval šok, ale v té době zastával post místopředsedy Senátu.

Kolem kongresu probíhají spory. Především kdo na něj smí a nesmí přijet, a o tom, že před volbou předsedy neproběhne tradiční široká politika diskuse. 

A že by ji ODS právě nyní potřebovala! Na jejím základě si mohli kandidáti ujasnit, kudy jít a tedy i koho zvolit na tuto cestu coby průvodce. Snad není rozhodnuto předem? Bohužel ve Fialově éře se posty spíše domlouvaly v rámci stranické oligarchie, než aby se o ně bojovalo...

Co je nyní pro stranu (a následně pro její příznivce) zcela zásadní? Otevřenost. Pokud ODS nebude pluralitní partají – v níž každý dostane šanci ukázat, co v něm je, kde spolu soutěží ideje a myšlenky, která je továrnou na mozky a lídry –, může se kongres stát předznamenáním „začátku konce“.

Rvačka o funkce místo programového sporu, snaha shromáždit kolem sebe větší kliku podporovatele místo ideologické přetlačované, urputná snaha udržet status quo místo smělého ukazování směru, vyprázdněný marketing místo snahy něco sdělit voličům. Když toto vše na kongresu zvítězí, bude to pro ODS hodně zlé. Třeba ne hned. Ale jistě.

Nemoc přinášející nicotu již ODS zachvátila. Jedním ze syndromů (nikoli původců) je fenomén jménem Martin Kuba. Proč teď všechny tolik zajímá? Protože se jinak se jinak ve straně nic neděje. Mimochodem, je jen o dva roky starší než Martin Kupka, který se stal před dvanácti lety „mladou nadějí“ jen proto, že do vrcholné politiky vstoupil ve chvíli, kdy z ní nynější jihočeský hejtman s velkým neúspěchem odcházel.

Nynější „pán jižních Čech“ je tvrdým kritikem Fialova vedení. Sám byl ovšem součástí toho předešlého, které dovedlo ODS k necelým osmi procentům. Stáhl se a vybudoval postavení v regionu. 

Změnil se? Ani ne. Pouze okoukal od Andreje Babiše metody sebeprezentace a agilní celoplošné propagandy trvající po celé volební období. Uspěl nadmíru. Se způsoby i populistickým programem ukradenými od ANO.

Ovšemže tohle nestačí na vedení strany typu ODS, a proto jsem byl po celou dobu skeptický k řečem ve sněmovních kuloárech, že Kuba se chystá k útoku na „velitelskou kabinu“. Pak se šuškalo, že počká dva roky, jak se to vyvine a předsedou se stane až pak. 

Dlouho byl nadějí těch, co si přáli koordinaci s nyní vítězným hnutím a vyčítali Fialovi ani ne tak programovou bezzubost (což by bylo oprávněné), jako údajný „antibabišismus“ (což je nesmysl).

„Jihočeský Babiš“ nakonec do boje o celostátní trůn ani nenastoupí. Takže ODS už nejenže nemá pořádné lídry, ale ani pořádné šíbry? To vedle favorizovaného Petra Nečase (analog Martina Kupky) stáli proti Mirku Topolánkovi v roce 2002 hned dva – Vlastimil Tlustý a Jan Zahradil. Oba se později stali „odrodilci“: první zradil během hlasování o nedůvěře vlády v roce 2009 a způsobil její pád, druhý zakotvil u Motoristů a na ODS dští oheň a síru.

Vypadnutí Kuby ze souboje není pro ODS škoda. Zabírá na lidi v regionu, ne celorepublikově. Ostatně – jak dopadli zlínský Jiří Čunek u lidovců nebo jihomoravský Michal Hašek u sociálních demokratů? 

Ani Martin Kupka ale není mužem s vizí. Kupodivu se od Kuby v mnohém neliší. Rovněž není ideolog, dokonce řekl, že „pravice neexistuje“, oba sázejí spíše na PR a „dárečky“ pro voliče než na program vycházející z hodnot.

Oba jsou vzdor svému dlouholetému působení „politiky nového typu“, pro něž je daleko důležitější forma sdělení než jeho obsah. A to kdysi ODS bývala „catch all party“, stranou, která má svou misi, jíž dokáže oslovit všechny skupiny voličů bez ohledu na sociální status, vzdělání, věk či místo bydliště.

Pro takovou partaj je PR jen způsobem, jak dostat sdělení k lidem, ne náhražkou, která zastírá, že žádné nemá. Pamatujete: „Tvrdé jádro, měkký obal“? Topolánkovo motto znamenalo nic neslevit ze svých zásad, ale prezentovat je přívětivou formou. 

Ideologie představuje vesmírné plavidlo, marketing je palivem. Nyní zbývá jen to druhé... Toto je pravý problém ODS odshora dolů. A Kuba je jen jeho regionálním projevem.

Ano, občanští demokraté se odtrhli od kořenů. Proto a jen proto mohli ve vládě přistupovat na bezbřehé kompromisy. Proto a jen proto nikdo z vedení nezkusil postavit rebelujícího hejtmana do latě. Naopak ho vláda „uplácela“ formou vydatné podpory regionu, aby měl svým voličům na jihu co prodávat. 

Ale nakonec stejně práskl dveřmi. Co nám to připomíná? Ovšemže – starověký Řím. Ztráta hodnot vedla k nevůli se bránit a k placení výpalného barbarům. Konec říše klademe do roku 476, ale padla již dříve – ve chvíli, kdy ztratila schopnost naplňovat své poslání, protože se vytratily římské ctnosti. 

Skončí ODS stejně? Leccos se dozvíme už v lednu. Nejde až tak o to, kdo se stane předsedou. Ale zda zvítězí myšlenka, nebo čistá technologie moci.

Zásadní bude pro ODS kongres za dva roky. Protože si zvolí zároveň volebního lídra. Otázka zní, zda se nepetrifikuje v současném stavu natolik, že to zabrání jakékoli změně kursu a odvrácení pádu do nicoty. 

To není nic proti Martinu Kupkovi, který teď symbolizuje status quo, jde o systémovou záležitost. Dobře, že má vyzyvatele Radima Ivana, jehož cílem je rozčeřit stojaté vody. Martin Kuba odvahu vylézt z jihočeského rybníka neměl.

Mnozí se ptají, co bude ODS dělat. Co by měla dělat? Kam se pohnout? Špatné otázky. Hlavně potřebuje silného kapitána, který zvítězí ve férové soutěži, a loajální motivovanou posádku, aby společně nastavili a udrželi nový kurs a obnovili důvěru. Nyní jim totiž nejen nevěří voliči, ale nevěří ani oni sami v sebe.

Možností, jak se ODS může vyhnout černé díře (či osudu Říma), je mnoho. Ale jen jeden způsob, jak nějakou dobrou vybrat: návrat k hodnotám svobody, plurality a odpovědnosti.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.