„Topol IS not Dead,“ zahajuje Mirek Topolánek nový díl podcastu Zlámaný Topol s Lenkou Zlámalovou a ukazuje limitovanou edici triček. Bývalý premiér, který nedávno oznámil, že bojuje s rakovinou slinivky a zahájil chemoterapii, se podle svých slov stal největším znalcem všech bylinkářů, ezoteriků a houbičkářů. „Vyděsilo to stovky, tisíce lidí. I lidi, které jsem neviděl třeba 25 let, se mi ozvali,“ popisuje vlnu reakcí. V rozhovoru pak s Lenkou Zlámalovou probírají Babišovo povolební „aikido“, uraženost jeho odpůrců a nutnost brutální změny v ODS. Řeč přijde i na „morbidní“ systém emisních povolenek a geopolitické pasti, do které se Evropa řítí.
Co se dozvíte:
Jak Mirek Topolánek vnímá reakce na zprávu o své nemoci a kdo všechnu kvůli tomu psal.
Proč Andrej Babiš nechává své oponenty „vařit ve vlastní šťávě“ a proč je to geniální tah.
Jakou radikální změnu musí ODS podstoupit, aby přežila, a co to znamená pro Martina Kupku.
O co se doopravdy hraje ve sporu o státní rozpočet a kdo prohrává bitvu o „černého Petra“.
Proč je systém emisních povolenek „morbidní“ a jaké dopady bude mít na peněženky všech.
Jakou geopolitickou hru hraje Donald Trump a proč je Evropa v pasti mezi USA a Čínou.
„Psalo mi asi osm premiérů, i Andrej Babiš velmi hezkou esemeskou. Dagmar Havlová a mraky mých kamarádů, které jsem musel uklidňovat,“ říká Topolánek a s nadsázkou dodává, jak uklidňoval i svou devadesátiletou tetu. „Takže děcka, Topol is not dead, jedeme dál.“
Uražená věrchuška přepisuje volby
První na řadě je český povolební mikrokosmos. Topolánek ho popisuje jako jeviště, kde jeden aktér hraje geniální partii a ostatní mu, aniž by si to uvědomovali, dělají užitečné křoví. Tím mistrem je Andrej Babiš. „Nemyslím si, že je v defenzívě. To tak jenom vypadá. Udělal geniální tah, kterému já tleskám. Normálně je tady nechal vařit, na sebe plivat... a odjel,“ analyzuje situaci Topolánek. Není to ústup, je to čisté aikido – umění využít sílu a agresi protivníka k jeho vlastní porážce.
A kdo jsou ti protivníci, jejichž energii Babiš tak obratně přesměrovává? „Uražená liberální věrchuška,“ odpovídá Topolánek bez obalu. Všechny ty petice, otevřené dopisy vědců a znepokojené výzvy intelektuálů podle něj selhávají na fundamentální úrovni. „Působí to úplně opačně, než ti lidé chtějí,“ konstatuje. Místo aby Babiše oslabily, posilují jeho narativ o boji proti „pražské kavárně“ a legitimizují ho v očích jeho voličů jako oběť elitářského spolčení. Tancují přesně podle Babišovy melodie, a ještě si myslí, že vedou.
Dokonalým příkladem této dynamiky je podle něj spor o státní rozpočet. Místo aby odcházející vláda elegantně předala agendu se vzkazem „tady to máte, tak to nezvrtejte“, rozehrála trapnou hru o černého Petra: „Bojujou války, ve kterých nemůžou vyhrát, vrátí se jim to jako bumerang.“ Působí malicherně a neschopně, zatímco Babiš se může tvářit jako státník, který je nad věcí a řeší důležitější problémy.
Pach mrtvého koně: Tanec na hrobě ODS
Pokud je Topolánkova diagnóza pro Babišovy oponenty zdrcující, pro jeho vlastní politickou stranu je téměř terminální. Občanská demokratická strana podle něj stojí na samotné hraně propasti a jediný špatný krok znamená definitivní konec. „Pokud ODS vsadí na stranu mírného pokroku v mezích zákona, je to tanec na hrobě. Cítím ten pach mrtvého koně a je to konečná,“ říká s mrazivou otevřeností.
Nadcházející volba předsedy a kandidatura Martina Kupky je v tomto světle poslední šancí na záchranu. Kupka si ale podle Topolánka nemůže dovolit být jen kosmetickou změnou, pokračovatelem starých pořádků v nové tváři: „Pokud s tím chce něco udělat a nejenom jakoby přežít, tak do toho musí jít s výrazným odstřihnutím se od Fialovy éry. To prostě nepůjde jinak.“
Mluví o brutální revoluci, nikoliv sametové evoluci. „Musí přijít s tak ostrými parametry svého leadershipu, že ten kongres bude váhat, jestli ho zvolí.“ Nestačí jen vyměnit kapitána, je třeba kompletně přestavět loď, definovat nový kurz a najít úplně novou posádku i pasažéry.
Topolánek připomíná vlastní zkušenost z roku 2002, kdy se musel vědomě a bolestivě odstřihnout od Klausovy éry, aby stranu otevřel a dovedl k vítězství. ODS podle něj musí znovu definovat svou misi a odpovědět na základní otázku: koho vlastně zastupuje? Bez radikální a uvěřitelné odpovědi se propadne do Nečasovy éry s 12 procenty, nebo ještě hůř.
Evropský sebeklam: Morbidní energie a dotační kokain
Zatímco se Česko utápí ve svých postvolebních půtkách, Evropa jako celek páchá pomalou, ale jistou ekonomickou sebevraždu. Topolánek ji vidí především v energetické politice, kterou bez servítků označuje za „morbidní“. Systém emisních povolenek (ETS) podle něj dávno přestal být tržním nástrojem a stal se zaručeným výnosem pro spekulanty. „Chová se to jak bitcoin, je to totálně volatilní, naprosto nepředvídatelné. V byznysu jako energetika, kde je životnost děl 25–50 let, je to prostě smrt,“ varuje.
Nedávné dohody na „zastropování“ excesů jsou pro něj jen „cumlíčkem“ – gestem pro uklidnění veřejnosti, které vůbec neřeší podstatu problému. Tím problémem je „drogová závislost“ na penězích z povolenek. „Je to dotační kokain,“ popisuje situaci Zlámalová a Topolánek souhlasí. Celý systém je podle něj prorostlý do dotačních programů a modernizačních fondů tak hluboko, že ho nelze jednoduše vypnout bez masivních abstinenčních příznaků.
Budoucí perspektivy? Nejen postupná likvidace evropského průmyslu, ale i narůstající sociální pnutí. „Jestliže ti lidé potom vyjdou do ulic, protože na rozsvícení vánočního stromečku bude celá rodina šetřit tři měsíce...“ domýšlí Topolánek ponurý obraz budoucnosti, kde zelená ideologie narazí na tvrdou realitu prázdných peněženek.
Geopolitická slepota: Ve vleku Číny
Poslední a zřejmě nejvážnější diagnóza se týká globální geopolitické reality. Hlučné drama kolem Donalda Trumpa a Vladimira Putina je podle Topolánka jen kouřovou clonou, která zakrývá mnohem zásadnější a tišší posun – Evropa se stává vazalem Číny. Okamžik, kdy Čína předstihla USA jako největší obchodní partner Německa, je pro něj bodem, z něhož není návratu.
„Čína má celou řadu nástrojů, kterými může škodit. A v momentě, kdy se Německo bude rozhodovat, jestli nejít do bližší spolupráce s Čínou, bude to definitivní konec Evropy,“ varuje. Zatímco Amerika se snaží čínskému vlivu alespoň čelit, Evropa – a především její německý motor – je v pasti vlastní ekonomické závislosti. Ze sféry amerického vlivu se tak kontinent plynule přesouvá do té čínské. „A to fakt nechceš,“ uzavírá lapidárně.
Celkový výhled? „Je to B minus s negativní prognózou,“ shrnuje Topolánek. V jeho hlase nezaznívá cynismus, ale spíše únava a naléhavost. Je to diagnóza, nikoliv proroctví. Je to pohled člověka, který ví, že nejdůležitější bitvy – ať už ty osobní se zákeřnou nemocí, nebo ty celospolečenské s vlastní naivitou – začínají nekompromisním přiznáním si reality. Bez iluzí a bez psychofarmak.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
