Velký rozhovor s Luďkem Jírů: Jak Češi splácejí, proč mladí nechtějí vlastnit a co s trhem udělá umělá inteligence

Vojta Kristen: Vaši společnost jsem vždy bral jako takový lakmusový papírek ekonomiky. Jak se daří českému hospodářství pohledem toho, jak se daří vám?

Luděk Jírů: Home Creditu se daří, patrně se tedy daří i české ekonomice. Od druhé poloviny loňského roku vidíme, že optimismus, ať už na straně spotřebitelů, nebo firem, mírně roste. Myslím, že zrovna včera vyšly nové statistiky, kde se zdá, že ten optimismus roste dokonce víc, než se čekalo.

Jak to vidíte přímo na produktu? Půjčují si lidé na smysluplnější věci? Mají méně problémů se splácením?

Naše dynamika byznysu je primárně ovlivněná transparentním a hlavně zodpovědným úvěrováním. To znamená, že ne všem, kteří si k nám přijdou půjčit peníze, jsme schopni vyhovět. Často víme, že by ty úvěry nebyli schopni splácet.

Kolik lidí tedy ve finále odmítnete?

Průměr je v tomto strašně zavádějící slovo, protože my půjčujeme malé úvěry na e-shopech na úrovni patnácti tisíc korun, ale na druhé straně děláme i velké zajištěné úvěry v řádu desítek milionů. Pokud se podíváme čistě na spotřebitelské úvěrování, třeba na e-shopech nebo v kamenných prodejnách, tak tam průchodnost bude kolem 30 až 35 procent.

To znamená, že zhruba 65 lidí ze sta odmítnete?

Ano, přesně tak.

Je vaše dynamika už zpátky na číslech před válkou a inflační krizí?

Dynamika je prorůstová. Už v roce 2024 a 2025 jsme se dostali na předcovidová čísla a letošek je nad čísly, která jsme měli. Samozřejmě inflace a fakt, že naši zákazníci měli hlouběji do kapsy, se u nás projevily. Na druhou stranu, my máme vztah se zákazníkem postavený jako dlouhodobý. Pokud se klient dostal do situace, kdy věděl, že nebude splácet, máme nastavené procesy a jsme schopni udělat odklad nebo splátku snížit.

Na co si lidé půjčují nejčastěji? Mění se to nějak?

V retailovém financování se dynamika víceméně nemění. Klíčovým produktem zůstává mobilní telefon. Když se dnes podíváte na cenu nového iPhonu nebo Samsungu, jsou přes třicet tisíc korun. Co je ale novým a zajímavým trendem, je půjčování si peněz na vzdělání. Vidíme, že v určitém segmentu si lidé berou úvěry, které dále používají na seberozvoj.

Když zmiňujete ty telefony, dokážete říct, kolik procent spotřebitelů si u vás půjčuje právě na nový iPhone?

Z celkového počtu úvěrů, kdy máme v knihách 34 miliard, to budou nízká procenta. Ale pokud se podíváme čistě na výsek toho, co se děje v retailu – tedy e-shopy a kamenné prodejny – budeme se pohybovat někde kolem 30 procent.

Mění se věk vašich klientů? Chodí k vám mladí?

Zásadní změna u Home Creditu je, že čím dál víc dokážeme atraktovat mladé publikum nad 18 let. V populaci 18 až 25 let je zastoupeno zhruba 23 procent lidí a stejně velká část těchto lidí chodí i k nám. Za poslední tři, čtyři roky naše zákaznická báze v průměru omládla asi o pět let.

Vidíte u nich jiné vzorce chování než u předchozích generací?

Rozhodně. Dochází ke změně v tom, že mladá generace nepotřebuje vlastnit. Tento trend vidíme u krátkodobých pronájmů aut, ale i u mobilů. Před pěti lety byla nutnost něco vlastnit na úrovni 95 procent. Dnešní výzkumy nám ukazují, že zhruba 15 až 20 procent populace, zejména té mladé, vlastnit nepotřebuje. Na to jsme odpověděli například operativním leasingem na mobilní telefony.

Rozhodují se lidé při úvěru hlavně podle RPSN a toho, kolik přeplatí, nebo hrají roli jiné faktory?

Základním motorem je, že si chtějí splnit nějakou potřebu. Buď si chtějí pošetřit své cash flow a nechtějí vydat celou částku najednou, nebo prostě z hlediska výplaty nemají dostatečné množství peněz v daný moment.

Nedávno jste se zaměřili i na podnikatele a OSVČ. Jak ten nápad vznikl?

Když jsme se dívali do portfolia, zjistili jsme, že už tam máme asi 15 procent OSVČ, kteří u nás nakupovali jako fyzické osoby na e-shopech. Z výzkumů nám vyšlo, že je trápí flexibilita a možnost řídit si cash flow. Na českém trhu v podstatě neexistovala banka ani nebanka, která by byla schopná poskytnout úvěr pro malé s.r.o. nebo živnostníka plně online. Museli jsme úplně překopat procesy, abychom to dokázali.

Proč to banky nezvládají, když poptávka je evidentní?

Spotřebitelský segment je zkrátka mnohem větší. Firemní je taky obrovský, ale banky se soustředí na velké firmy. Segment malých podnikatelů je rizikovější a pracnější. Ale myslím, že i banky se v tom posunou. Je to podobné jako před dvaceti lety u spotřebitelských půjček – tehdy banky neuměly rychle schvalovat koncové zákazníky, dnes už to umí. Podobný trend čekám i v segmentu „mikro“ podnikatelů.

Podle čeho vlastně rozhodujete, komu půjčíte a komu ne? Kde je ta hranice?

Je to složitý proces. Každý zákazník prochází individuálním posouzením. Díváme se do všech dostupných registrů a na příjmovou i výdajovou stránku jednotlivce a domácnosti. Musíme si být téměř jisti, že ten člověk bude schopen peníze splatit.

Procházíte lidem i sociální sítě? Kdysi se o tom mluvilo.

Ne. Historicky byl Home Credit spojován s tím, že jeden z mých předchůdců hovořil v médiích o projektu ze zahraničí, a my jsme dostali nálepku, že lidem skenujeme sociální sítě. To můžu určitě odmítnout. Neděláme to a ani to nemáme v plánu. Z hlediska příjmů chceme výpisy z běžného účtu – to je relevantní údaj, ne Facebook.

Spousta byznysmenů si stěžuje na zavalení regulacemi. Jak to vnímáte vy?

Regulace nás samozřejmě vytěžuje. Co bychom si strašně přáli, je, aby byla stejná pro všechny. A to dneska není ten stav. Zákony dávají poměrně širokou míru výkladu. Například u posuzování úvěruschopnosti zákon říká, že ji máme ověřovat „přiměřeným způsobem“. A pak se stane, že u soudu neuspějeme, protože jsme u nákupu vysavače za deset tisíc neviděli posledních šest výpisů z účtu. Potřebujeme sjednotit pohled soudů, arbitra a regulátora.

Chystá se nová regulace a stropy pro úrokové sazby. Co to s trhem udělá?

Pokud se na trhu děje to, co se děje dnes, tak si myslím, že úrokové stropy mají smysl, pokud se zavedou správně. Návrh počítá s rozdělením na dlouhodobé a krátkodobé úvěry. U těch krátkodobých (do 12 měsíců nebo 20 tisíc korun) je problém na trhu největší. Věřím, že pokud se to dobře zastropuje, trh se může hodně zkultivovat.

Nebojíte se, že to spoustu firem zlikviduje?

Myslím, že někteří ukončí byznys a někteří přejdou do šedé ekonomiky. A to je velké riziko. Máme zkušenost ze Slovenska, kde se rate capy (stropy) zaváděly před několika lety. Pokud se to udělá necitlivě, určitá část trhu se vytlačí do šedé zóny. Řešili jsme tam případy, kdy jsme nemohli obsloužit 20 až 25 procent našich zákazníků, o kterých jsme věděli, že historicky v pořádku splácí. Rate cap nám to znemožnil. Těžko se pak klientům vysvětluje, že pět let jsme jim půjčit mohli a teď už nemůžeme.

Co dalšího regulace přinese pro běžného člověka?

Dojde k narovnání podmínek v oblasti odložených plateb (Buy Now, Pay Later). Dnes nejsou regulované, nově budou muset i tito lidé projít posouzením úvěruschopnosti. Stejně tak u nákupů s „nulovým navýšením“.

Velkým tématem je umělá inteligence. Kde všude se u vás uplatňuje?

Většina firem bere AI jako nástroj na optimalizaci. My se na ni díváme z pohledu toho, že naprosto změní zákaznické chování. Chceme AI využít k tomu, abychom zjednodušili život klientům. Půjčování peněz a vyplňování formulářů není pro nikoho „sexy“. V budoucnu to za vás udělá váš osobní AI agent. Bude o vás vědět víc než vy sami – bude mít vaše doklady, vaše informace a vyplní aplikační formulář za vás.

Bude AI rozhodovat o tom, kdo úvěr dostane?

Myslím si, že evropská regulace to v takovéto čisté formě neumožní. Vždy tam bude muset být lidský dohled. Ale machine learning pro přípravu skóringových modelů používáme už dávno.

Kde vidíte Home Credit za pět nebo deset let?

Home Credit už je mnoho let v zásadě IT firma. Drtivá většina našich produktů je poskytována plně online, zákazníci končí v mobilní aplikaci. Největší trend vidím právě v propojení s AI – zákazníci budou využívat platformy, kterým věří, a ty jim budou aktivně vyhledávat řešení ušitá na míru.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.