Mosambická ani uruguayská média roztržku Trumpa se Zelenským nehodnotí, řeší závažnější problémy

Největší deník někdejší portugalské kolonie Mosambik na jihovýchodě Afriky, který se jmenuje Noticias (zprávy), se v pátek i o víkendu o „velmocenské etudě“ v oválné pracovně Bílého domu nezmiňuje. A to nejen na hlavní stránce, ale ani když sjedete níže do zpráv o mezinárodním dění. 

Důležitější jsou zjevně jiné věci: neutuchající boj s islámským státem v provincii Cabo Delgado, následky povolebních demonstrací a souběžně s tím probíhající záplavy (zde na první pohled upoutá slovo „Gaza“, jde však o jednu z provincií na jihu této země) nebo slibně se rozvíjející mezinárodní spolupráce s Japonskem. 

Není se čemu divit – obyvatel většiny zemí „tam dole“ se zásadně nedotkly ani masakry obou světových válek či svržení atomových pum na Japonsko, ani třeba kubánská krize hrozící třetí světovou válkou nebo havárie v Černobylu. Má to prostě své výhody nebýt tolik „vyspělý“.

Přesto je zajímavé si projít postoje některých z nich. Obvykle jsou závislé na momentální obchodní bilanci s velmocenskými hráči, na historické provázanosti s tou či onou supervelmocí i na osobnostních úchylkách místní politické reprezentace.

„Nikdo nečekal, že setkání bude odrážet téměř bytostné spojenectví mezi Trumpem a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, nebo že bude diplomaticky korektní jako ty, které měl Trump tento týden s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a britským premiérem Keirem Starmerem, navzdory napětí mezi Spojenými státy a Evropou právě kvůli válce na Ukrajině. Avšak to, co bylo v Casablance [španělský Bílý dům – pozn. red.] k vidění včera [tzn. v pátek 28. února 2025], bylo do té doby nepředstavitelné,“ píše hlavní uruguayský list El Pais, aniž by v popisu událostí stranil některé ze stran konfliktu.

Argentinská, brazilská či kolumbijská média poskytla vesměs nestranný popis washingtonských událostí. Zatímco však kolumbijský i brazilský tisk daly najevo, že jde sice o vážné věci, ale lid „tady u nás“ zajímají docela jiné problémy, v případě Argentiny je zde přece jen náznak jisté polarity.

Postoj Argentiny k válce na Ukrajině prošel v poslední době významnou změnou. Po nástupu prezidenta Javiera Mileie na konci předloňského roku se Argentina stala první latinskoamerickou zemí, která se připojila k podpoře Ukrajiny v jejím boji proti ruské agresi. Ministr obrany Luis Petri uvedl, že cílem tohoto kroku je podpořit mír a mezinárodní stabilitu. Tento nový postoj kontrastuje s předchozí peronistickou vládou, která zaujímala méně vyhraněnou pozici vůči konfliktu.

Tato změna v argentinské zahraniční politice však vyvolala reakce ze strany Ruska. Moskva vyjádřila „hluboké zklamání“ nad odklonem Argentiny směrem k Severoatlantické alianci a varovala Jihoameričany před možnými nepřátelskými kroky, jako je například dodávka vojenské techniky Ukrajině.

Brazílie zůstává vůči ukrajinské válce oficiálně neutrální, nepřipojila se k hospodářským sankcím proti Rusku a současně odmítla dodávat Kyjevu munici. ​

Ještě méně zájmu než v Jižní Americe vyvolaly páteční washingtonské události v tropických oblastech Asie, např. na Papui Nové Guineji. Jeden z hlavních thajských deníků Bangkok Post informoval o obrazném zpohlavkování prezidenta Zelenského až s jistým zpožděním, zato se neopomněl zmínit, že u evropských spojenců našel „mikinový Ukrajinec“ zastání – právě neuctivý oděv byl prý jedním z důvodů, které rozlítily už na začátku audience Donalda Trumpa. 

V prosinci 2024 se Thajsko nepřipojilo k prohlášení mírové konference ve Švýcarsku, které vyzývalo k návratu deportovaných dětí z Ruska a zapojení všech stran do mírového procesu. Tento postoj odráží snahu Thajska udržet neutrální pozici a vyhnout se přímému odsouzení Ruska, zohledňujíc své národní zájmy a vztahy v regionu.

Poměrně obšírně referují o konfliktu v Bílém domě indonéské noviny Kompas. Věnují se jak průběhu samotného setkání, tak reakcí světových politiků i nadcházející schůzce evropských lídrů v Londýně.

Indonésie zaujímá oficiálně k válce na Ukrajině neutrální postoj, přičemž zdůrazňuje důležitost diplomacie a mírového řešení konfliktu. V červnu 2022 navštívil tehdejší prezident Joko Widodo Ukrajinu i Rusko, kde se setkal s prezidenty Zelenským a Putinem, aby podpořil mírové úsilí. 

V červnu 2023 navrhl tehdejší indonéský ministr obrany Prabowo Subianto (současný prezident) mírový plán zahrnující demilitarizované zóny a referenda pod záštitou OSN ve sporných oblastech, což však Evropská unie i Ukrajina odmítly.

Před pár dny, 25. února, jednali v Jakartě indonéský ministr obrany Sjafrie Sjamsoeddin a tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace Sergej Šojgu o posílení obranné spolupráce, což zahrnuje společná námořní cvičení a nákupy ruské vojenské techniky.

Zajímavým případem „závislosti přízně v boji“ na vztazích se supervelmocemi je postoj západoafrického státu Burkina Faso. Už v únoru 2023 vyzvala francouzské vojáky k odchodu ze země a navázala užší spolupráci s Ruskem, přičemž ruští žoldnéři ze skupiny Wagnerovců poskytovali podporu místní vládě.

V srpnu 2024 obvinila společně s Mali a Nigerem Ukrajinu z podpory povstaleckých skupin v oblasti Sahelu, což vedlo Mali a Niger k přerušení diplomatických vztahů s Ukrajinou. A v únoru 2025 hlasovala Burkina Faso ve Valném shromáždění OSN proti rezoluci požadující okamžité stažení ruských sil z Ukrajiny, čímž se postavila na stranu Ruska a dalších zemí jako Bělorusko, Severní Korea a Eritrea.

Na závěr je samozřejmě důležité připomenout, že tradičně prozápadně orientované země z jihu jako Austrálie, Nový Zéland, JAR, Chile nebo Peru stále stojí na společných pozicích s Evropou a některé z nich se aktivně podílejí na vojenské pomoci Ukrajincům včetně výcviku vojáků.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.