GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Ministr dopravy Martin Kupka se v samém závěru svého funkčního období chystá zdeformovat regulérně proběhlou soutěž na rekonstrukci železničního soumostí pod pražským Vyšehradem. Když pomineme naprostou technickou nesmyslnost zachování 124 let starého mostu se strategickou dopravní funkcí, je nasnadě i vznik velmi nebezpečného precedentu ohledně veřejných soutěží na velké stavební zakázky.
Pod pražským Vyšehradem se děje něco, co by v soběstačné, svobodné a sebevědomé společnosti západního střihu nemohlo projít. Ministr dopravy, který by měl ze své pozice tak nanejvýš říci, že „ano, soutěž v pořádku proběhla, dejte se do toho hoši,“ se chystá zmrzačit řádně proběhlý tendr na vysoce potřebnou dopravní stavbu, který podle zasvěcených co do kvality neměl v českých porevolučních dějinách obdoby. Jednotlivé peripetie smutného příběhu už nechci opakovat, zmiňovali jsme je mnohokrát, naposledy minulý týden.
O osudu železničního mostu chce ministr dopravy Martin Kupka (ODS) rozhodnout v nejbližších dnech. Podle všeho nemá jít o „rozhodnutí muže“, ale o nezvedený zmetek v duchu „chytré horákyně.“
Vypadat to bude asi takto: stávající most bude částečně rozebrán, snesen a přemístěn na vhodné místo, kde bude znalci po dva roky zkoumán stran své možné historické hodnoty, technického stavu a dalších kvalit. Na jeho místě vznikne další provizorium, dokud se definitivně nerozhodne, co bude dál. Legrace za stovky milionů korun, kterou asi tušíte, kdo zaplatí. Přitom to mohlo být tak jednoduché. Kdyby...
Veřejnost kontra poučená veřejnost
Minulý pátek jsem se šel za kuropění proběhnout po pražských nábřežích. Čím dále na jih od centra, tím více mě přitahovala prehistorická stavba provizorního (ano, v roce 1901 vznikl jako provizorní – pozn. red.) železničního mostu, vystupujícího jen zvolna a stydlivě z ranní mlhy.
Vystoupal jsem z výtoňské strany na lávku připevněnou na rezivějící konstrukci, a když se s velkým lomozem (mostu, ne vlaku) blížila příměstská souprava, raději jsem se přidržel vetchého vibrujícího zábradlí. Jako atrakce pro turisty krásné a bláznivé, jako funkční dopravní stavba třetího desetiletí 21. století spíš špatný vtip. A přece možná zůstane stát a středověký stav prodlouží klidně o dalších 100 let. Šílené?
Po edukativním výběhu jsem přišel domů, zasedl k práci a jako kulisu si pustil Události komentáře ČT24, které jsem předchozí večer nestihl... a najednou jsem zbystřil, řeč totiž byla právě o této „ožehavé“ dopravní stavbě.
„Diskuze je potřebná. Ale poučená diskuze, což není obvykle pražský případ. Široká veřejnost není ten, kdo má o městě rozhodovat, o tom, co stavět a co ne,“ hovořily ke mně z obrazovky dvě renomované architektonické osobnosti – šéf České komory architektů a bývalý pražský primátor Jan Kasl a špičkový odborník přes mostní konstrukce, autor oceňovaného Trojského mostu v Praze a Benešova mostu v Ústí nad Labem, Roman Koucký.
Alibismus non plus ultra
Kupka už dříve řekl, že o železničním mostě rozhodne na základě postoje UNESCO a dalších podkladů, mezi něž patří zejména posouzení vlivu na kulturní dědictví (Heritage Impact Assessment – HIA), které s UNESCO dohodla Správa železnic. Minulou středu doplnil, že chce spolu s rozhodnutím prezentovat i plán dalšího postupu – který bude vypadat zhruba tak, jak jsem jej velmi rámcově nastínil v úvodu.
Kde je ale princip? Proč nám má nějaký úředník nebo dokonce UNESCO říkat, jaké stavby (ne)potřebujeme v hlavním městě stavět?
Odpověď mi mimoděk poskytli oba diskutující odborníci: „Kdyby nebylo UNESCO, museli bychom si ho vytvořit, protože pražská památková péče je konzervant non plus ultra. Máme se rozhodovat sami, anebo poslouchat nějakého úředníka z UNESCO, který se jednou prošel po mostě?“
Ano, od UNESCO jakožto organizace, která má spravovat a konzervovat světové kulturní dědictví, těžko čekat jiné doporučení než zachování mostu. Skutečně překvapivé.
K čemu jsou pak všechny seberegulérnější soutěže, když si prakticky každý osobuje právo je kdykoliv zpochybňovat? Jak potom motivovat zahraniční investory k investicím do zajímavých tuzemských projektů, když je nejprve umoříme deset let trvajícím výběrovým řízením, stavebním povolováním, a následně stejně celý projekt shodíme ze stolu, protože se to někomu zase „nezdálo“ a bál se o koryto? To, že se pražská památková péče a dokonce ministr odvolávají na stanoviska UNESCO, je prostě šílené. Alibismus non plus ultra.
Bez UNESCA? Žádný problém
Ostatně, jak říká – a v tomto případě zcela nezištně, protože se v proběhlé soutěži na rekonstrukci železničního mostu umístil jako druhý - mostař Koucký: „K čemu nám členství v UNESCO je? Je to naprostý anachronismus a pro Prahu naprosté neštěstí. Drážďany byly v roce 2019 z UNESCO vyškrtnuty kvůli novému mostu (který je mimochodem velmi podobný tomu plánovanému pražskému – pozn. aut.) a rozhodně na tom neprodělaly.“
A pokračoval: „Měli bychom stavět nové budovy a stavby, z nichž každá jednotlivá i dohromady jako urbanistický celek posunou město o kousek dál. Praha se ale s každým desetiletím odmítání čehokoliv zajímavého nového propadá v urbanistické konkurenceschopnosti. Populistické odmítání současné architektury je odrazem aktivistických snah zakonzervovávat a rekonstruovat nevyhovující stavby,“ nebral si servítky Koucký.
Přesně tak, pánové!
À propos – zmiňované Drážďany: V roce 2004 byl tzv. Dresdner Elbtal zapsán do seznamu UNESCO, ale již v roce 2006 byl zařazen na seznam ohrožených památek kvůli plánům na výstavbu mostu Waldschlösschenbrücke přes Labe, který měl protínat kulturní krajinu.
Navzdory protestům památkářů a doporučením alternativ (např. tunel) byl most v roce 2013 dostavěn – a Drážďany se na základě toho staly druhou památkou v historii (po arabském Oryx Sanctuary v Ománu v roce 2007) vyřazenou z prestižního seznamu. Důvodem bylo, že most „nevratně poškodil“ vizuální a historickou integritu údolí, což porušilo podmínky zápisu.
Zdravý rozum, nebo medvědí služba?
Výsledek, resp. dnešní stav? Drážďany zůstávají významným, hojně navštěvovaným kulturním centrem s více než padesáti muzei a 35 divadly. Německo, a potažmo svobodný stát Sasko, prostě jen upřednostnily místní rozhodnutí (soutěž, soud, referendum) před mezinárodními doporučeními. Tehdejší německý ministr kultury sice vyjádřil ohledně vyškrtnutí lítost, současně ale apeloval na klid a suverenitu rozhodování národních úřadů.
Takže pane ministře dopravy, rozhodněte jak chcete. Ale zachováním korodujícího železničního provizoria z přelomu 19. a 20. století dopravě, městu, jeho lidem ani kulturnímu dědictví žádnou dobrou službu neuděláte. A stavěním dalšího provizoria a zkoumáním starého mostu už vůbec ne. Boha jeho!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
