KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Dopravní podnik zveřejnil záměr zlikvidovat zbývající dva přístřešky pro cestující na konečné tramvaje v Braníku. Ač před patnácti lety rekonstruované a vizuálně v dobré kondici, mají jít kvůli havarijnímu stavu k zemi. Šlo by o další smutný případ ignorantského pohledu na městské veřejné stavby, jejichž význam není strategický ani potenciálně výdělečný.
Jestli u nás bolševický zlořád za oněch 41 let své nadvlády něco dokonale vymýtil, je to cit pro veřejný prostor, estetično a nezištnou péči o prostředí, ve kterém žijeme. Brčálové odstíny na nákladně rekonstruovaných/zateplených panelácích, využívání odporných betonových prefabrikátů v dopravní infrastruktuře či ohavné konstrukce zábradlí na perónech starých nádražíček – to je jen pár z mnoha příkladů.
Lokalita periferního nádraží Praha-Braník je dalším z míst slavné minulosti, z níž již nelze žít – současně ale není nutné ji zcela zprznit. Místo vůbec prvního pražského dopravního terminálu (v dnešním slova smyslu) bývalo kdysi kompaktním prostorem sevřeným z jedné strany železniční tratí s nádražím, ze druhé tzv. Mostem inteligence, ze třetí silnicí na Modřany a ze čtvrté nedalekým Branickým pivovarem.
Ztráta dopravně logistického významu branického terminálu v minulých dekádách vedla logicky k neodvratné degradaci prostoru. Město a jeho firmy jí ale svou bezradností a neochotou ke kvalitním urbanistickým řešením zbytečně pomáhají.
Od těch dob, co tam nejsou trampové...
„Vlivem klimatických podmínek byl při pravidelné prohlídce zjištěn havarijní stav obou betonových konstrukcí přístřešků Nádraží Braník. Po konzultaci se statikem v současné chvíli připravujeme jejich odstranění,“ uvádí pro ČTK mluvčí dopravního podniku (DPP) Aneta Řehková na adresu typických zubatých přístřešků, které dosud dominují neutěšenému prostranství tramvajové konečné, z níž zbylo už jen nedůležité torzo.
Že na pohled vypadají velmi zachovale, samozřejmě nemusí nic znamenat – nejsem statik.
Důvody úpadku lokality je třeba hledat přinejmenším třicet let zpátky. Za socialismu býval tenhle branický „hub“ místem pulzujícím davy cestujících, kteří se z konečné tramvajové zastávky/točny tramvají přesouvali na pár desítek metrů přilehlé nádraží.
Odtud pak vyráželi „Posázavským Pacifikem“ do romantického údolí pravého přítoku Vltavy a jeho okolí. Vagony třetí třídy připojené za parní lokomotivou bývaly v 60. a 70. letech o sobotách a nedělích narvané trampy a dalšími milovníky přírody.
V nádražní putyce (dodnes fungující v původním ex- i interiéru) si zakoupili pivo uvařené v pivovaru, který je odsud jen pár kroků (dnes se pivo stejné značky už ale dávno vaří na Smíchově) a v bujarém veselí vyčkávali (pravidelně opožděného) odjezdu svého spoje.
Tento nezaměnitelný kolorit by dnes mohl směle aspirovat na zápis do UNESCO (proč ne, když už na něj aspiruje i česká pivní kultura).
Jak ale přibývalo rekreantů dopravujících se za víkendovými radovánkami vlastními auty, zájem cestujících o tento dopravní uzel zvolna upadal. Klíčovou ranou do vazu pak bylo prodloužení tramvajové trati do Modřan v roce 1994, čím se z kdysi rozlehlé branické konečné stala spíš jen záložní točna, kde aktuálně končí pouze vybrané spoje tramvajové „trojky“ a dva autobusy.
Aby to tam vypadalo opravdu „hezky“, dopravní radní před několika lety na prostranství, kde se dřív tísnili lidé čekající na tramvaje (jichž se sem vešlo původně 72!), umístili provizorní P+R parkoviště. Nádhera...
Atraktivní lokalita
Nevyužitý a dlouhá léta zanedbávaný prostor na městských nebo státních pozemcích, původně dimenzovaný na obrovské masy cestujících, si vyloženě říká o ambiciózní urbanistický zásah – bylo by ale škoda nezachovat něco z jeho někdejšího genia loci.
Originální kubistické přístřešky od architekta Jana Vyhnánka vznikly – stejně jako třeba charakteristická kulatá vížka dispečera – v době výstavby terminálu kolem roku 1960. Už před 21 lety musel jít první z nich k zemi – samo sebou že kvůli havarijnímu stavu. V roce 2010 byly ale zbývající dva opraveny. A jak už jsem psal výše, na pohled vypadají k světu: žádné známky zatékání, žádné praskliny ani padající omítka – v rozporu s tím, co v textu tvrdí následující post.
Za časů panování minulého radního pro dopravu, páně Adama Scheinherra, byl rozpracován plán na vybudování nové tramvajové vozovny kombinované se sociálním bydlením ve vyšších patrech právě v místech současné konečné tramvají.
„Díky intenzivnímu rozvoji tramvajové sítě, který se v posledních desetiletích odehrával zejména v jižní části města, musíme posílit parkovací kapacity pro tramvaje, aby nesmyslně nejezdily mnoho kilometrů přes celé město, pro zajištění prvních a posledních denních spojů. Lokalita v Braníku bude mít tu výhodu, že se tramvaje díky novému Dvoreckému mostu snadno dostanou jak do Modřan, tak na Barrandov a do Slivence,“ sliboval v roce 2022 tehdejší II. náměstek primátora a radní pro dopravu.
„Právě jižní sektor města má nejdelší zátahy do vozoven, které se prodlužováním tramvajových tratí ještě prodlouží, čímž by noční zátah reálně nastával už v čase výjezdu ranních tramvají. Díky tomu, že zde pozemky vlastní Praha a dopravní podnik, máme také možnost zde mimo technického zázemí pro tramvaje vytvořit i městské bydlení,“ rozváděl tehdy šířeji městské záměry v této lokalitě Adam Scheinherr.
Musí opravdu pryč?
Dál než k zadání projektu (rok 2022) ale práce na novém využití místa se slavnou dopravní historií nedošly – naopak v následujícím volebním období prakticky usnuly. To všechno znamená, že má-li se prostor dál degradovat zbořením zbývajících zubatých přístřešků (jak údajně požaduje statik), pak je to především bídná vizitka pražského dopravního podniku.
„Je to bohužel znova a znova to samé. Vykašleme se na údržbu, pak ‚překvapivě‘ zjistíme, že daná konstrukce nebo stavba je v havarijním stavu, že oprava by byla mimořádně náročná a že nejlepší bude demolice. V tomhle státě bohužel běžná praxe,“ konstatuje na diskusním fóru portálu Zdopravy známou skutečnost Tomáš B.
Když se najdou miliardy na opravu nedalekého „Barranďáku“, pár milionů na zachování zubatých přístřešků by se jistě našlo taky.
Existuje ale i druhá strana mince, resp. lidí, kterým není veřejný prostor jedno. Nedávno totiž vznikla i petice „Za odstranění přístřešků na nádraží Braník.“ V její anotaci se uvádí: „My, níže podepsaní občané, tímto žádáme odpovědné orgány o odstranění nevzhledných a zanedbaných přístřešků na nádraží Braník.“ Taky názor (ovšem petice byla nakonec zřejmě stažena).
Lepší by ale dle mého soudu bylo, kdyby originální stříšky mohly – minimálně do vyřešení koncepce celé lokality – dál sloužit svému účelu. Když Praha zvládne za miliardy opravit nedaleký „Barranďák“, nějaké ty miliony na zachování kulturního dědictví pražské dopravy by se jistě našlo.
Pokud na místě v budoucnu skutečně vznikne zamýšlená tramvajová vozovna, což v zásadě dává hlavu a patu, je jasné, že přístřešky v současné poloze budou muset nejspíš pryč. Jejich citlivé zakomponování do nové stavby nebo „přestěhování“ o kus dál směrem k vlakovému nádraží by ale bylo určitě vysoce záslužným činem. Záležet bude nyní především na Dopravním podniku hl. m. Prahy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
