KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Londýnský Lancaster House bude dnes, v neděli 2. března, hostit schůzku, která může napovědět mnohé o proklamované jednotě Evropy v její podpoře Ukrajiny. Zvláštní náboj tomuto setkání dodává děsivý spektákl, který se odehrál v pátek v Bílém domě – a je jedno, zda to bylo zákeřné přepadení ukrajinského prezidenta, jak se domnívají někteří, anebo jen nešťastná shoda náhod a diplomatické selhání.
Bezprostředním důsledkem je patrně největší roztržka mezi Spojenými státy a jejich evropskými spojenci. Neshody se dosud omezovaly na tvrdá vyjádření amerických politiků (naposledy J. D. Vance v Mnichově) a uraženou reakci jejich evropských protějšků.
Teď jde ale o mnoho víc: Trumpova administrativa po schůzce oznámila, že uvažuje o zastavení veškeré pomoci pro Ukrajinu, dokonce včetně výměny zpravodajských informací.
Spekulace o důvodech jsou celkem zbytečné. Je jedno, zda se Spojené státy pokoušejí takto si naklonit Rusko na svou stranu a vrazit klín do jeho spojenectví s Čínou, anebo zda jde o obdiv Donalda Trumpa k Putinovi. Pokud by se tato pohrůžka vyplnila – jakkoli to není jisté –, zůstane největší ozbrojený konflikt na starém kontinentu po druhé světové válce na bedrech Evropy.
Evropy, která na to není připravena ekonomicky, vojensky, technologicky, ale ani politicky.
Zelenskyj do Sandringhamu
Po fiasku jednání v Bílém domě většina evropských politiků spontánně (a chvályhodně) vyjádřila podporu Ukrajině. Prezident Zelenskyj přicestoval z Washingtonu do Londýna, kde se ještě v sobotu setkal s premiérem Starmerem, dostalo se mu pozvání od anglického krále do Sandringhamu.
Dnes se má setkat s evropskými leadery. Ti budou mít jedinečnou příležitost ukázat, že to se svou podporou myslí vážně. Je totiž zjevné, že po pátku už obecné proklamace stačit nebudou. Naštěstí na rozdíl od setkání v Bílém domě bude v Lancaster House nepochybně panovat přátelštější atmosféra a nikomu nebude vadit, že někdo nemá oblek a kravatu.
Nicméně přátelská atmosféra ještě nikoho neubránila. Budou potřeba konkrétní závazky. A nejen ty. I jasný plán, kde sehnat peníze a kde za ně koupit zbraně. Česká iniciativa, právem oceňovaná, ukazuje, že to druhé banální problém není.
Je dobře, že schůzku organizuje britský premiér, nikoli francouzský prezident. Ten se zoufale snaží tvářit se jako evropský leader, leč marně. Jeho pozice doma je slabá, i proto se jeho výstupy mohou omezovat pouze na obecné proklamace.
Jeho setkání s Trumpem příliš úspěšné nebylo: sice se s americkým protějškem snažil bojovat řečí těla a hodně ho různě poplácával, nicméně ničeho zásadního nedosáhl. Trumpovi slíbil, že Evropa vydá na podporu Ukrajiny 30 miliard eur, ale jak se říká: slibem nezarmoutíš.
Navíc britský tisk v minulých dnech přinesl obvinění, že právě Macron se snaží plánu, navrženému Kajou Kallasovou, zabránit – a to z prostého důvodu, že země z jihu Evropy jsou „švorc“. Macron hlasitě mluví o vysílání vojáků, ale Francie dala na vojenské pomoci něco kolem 3,5 miliardy eur; Itálie kolem 1,5, Španělsko 800 milionů.
Oproti tomu Německo 12,6 miliard – bohužel pro Evropu však Německo nebude zastupovat pravděpodobný příští kancléř, nýbrž ten odcházející.
Bez USA to nepůjde tak jako tak
Je přitom jasné, že dosažení určité konkrétní dohody bude pro Evropu a její budoucnost zcela klíčové. Stejně klíčové však bude udržení spojenectví s USA. V médiích se mluvilo o tom, že Ukrajina by proti Americe mohla začít „hrát čínskou kartu“.
Moudré by to nebylo – i pokud se Evropa semkne (což bude těžké, ale je to zcela nezbytné), tak Spojené státy potřebuje. I kdyby se USA totiž rozhodly Evropu a Ukrajinu nepodporovat, musí souhlasit s prodejem zbraní. Situace přitom není zoufalá. Spojenectví mezi Evropou a Spojenými státy nestojí jen na pragmatických úvahách – stojí na sdíleném civilizačním rámci. Ten je – doufejme – tak silný, že přežije ješitnost jednoho politika.
Američané sice ve dvacátém století Evropu vytáhli ze dvou horkých a jedné studené války, na straně druhé Evropané politicky i vojensky Ameriku podporovali v jejích globálních angažmá, ať už v Afghánistánu nebo v Iráku. V přetahování s Čínou je přece Evropa zajímavějším partnerem než latrínová velmoc Rusko. Jen musí demonstrovat jednotu a odhodlání.
Doufejme, že nedělní setkání v Londýně k tomu bude prvním krokem. Tím druhým, který musí následovat, bude ten, že evropská aliance se utvoří na bázi Evropy a nikoli EU. Byrokratická mašinérie, stejně jako právo veta, které by uplatnily země jako Slovensko nebo Maďarsko, by efektivitu plánovaných kroků mohla výrazně omezit.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
