Nepřísluší Nejvyššímu soudu, aby soudcům nařizoval ukládat pouze nepodmíněné tresty, vzkázali soudci ministrovi spravedlnosti Jeronýmu Tejcovi v rozhodnutí o jeho stížnosti pro porušení zákona, kterou podal v neprospěch majitele týraného psa. Podle Nejvyššího soudu byla navíc Tejcova stížnost spíše politickou proklamací, než právní argumentací.
„Spravedlnost pro psa Bladea!“ rozčiloval se letos v únoru premiér Andrej Babiš na videu na sociálních sítích nad rozhodnutím odvolacího soudu, který uložil majiteli týraného psa podmínku. Babiše nadzvedlo především to, že změnil původní trest dvou let natvrdo, který muž dostal u Okresního soudu v Uherském Hradišti.
„Současně ministr podá v neprospěch pachatele stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu. Pokud mu soud vyhoví, bude to návod pro nižší soudy, aby v budoucnu v obdobných případech ukládaly přísnější tresty, tedy tresty vězení,“ oznámil zároveň premiér.
A jak Babiš řekl, tak ministr spravedlnosti Jeroným Tejc opravdu učinil. Problém je, že ve stížnosti pro porušení zákona (neboli espézetce) žádal ministr spravedlnosti Nejvyšší soud, aby vyslovil nezákonnost zákonného trestu. Za tento trestný čin totiž trestní zákoník počítá s trestem s dolní sazbou dvou let. Soudcům tak umožňuje při zhodnocení všech okolností uložit podmínku.
Soud i státní zástupci proti ministrovi
Jinak řečeno, ministr spravedlnosti po Nejvyšším soudu žádal, aby fakticky omezil soudcovskou nezávislost tak, aby u všech trestných činů, u nichž lze uložit podmíněný trest, museli ukládat tresty nepodmíněné. „Rozhodnutí Nejvyššího soudu bude mít nemalý judikaturní význam ve smyslu interpretační a sjednocovací funkce v mantinelech, v nichž se může odvolací soud pohybovat při zásahu do výroku o trestu, je-li nalézacím soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné sazby,“ argumentoval ministr Tejc ve stížnosti.
Proti ministrovi se ovšem tentokrát postavilo i Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ), které jinak povětšinou s podanými espézetkami ministrů souhlasí. „Uložený trest plně odpovídá sazbě, kterou předpokládá zákonodárce v § 302 odst. 3 tr. zákoníku. V tomto směru je tedy trest nepochybně trestem zákonným. Fakt, že výměra ve výši dvou roků odpovídá dolní hranici sazby, současně nevede k závěru, že se jedná o trest excesivně mírný,“ napsal ve vyjádření k espézetce státní zástupce NSZ.
Podle něj navíc odvolací soud správně zohlednil všechny polehčující okolnosti a ani jednání pachatele nebylo nijak mimořádně brutální, aby vyžadovalo exemplární trest.
Jde o to, že majitel psa nebyl dosud nijak trestán a přestal se o něho starat v důsledku vlastní závislosti na hazardních hrách. Nejednalo se tedy o případ, kdy pachatelé brutálně týrají zvířata pro zábavu či sebeukojení. Sám pak vyhledal odbornou pomoc, léčí se ze své závislosti, splácí dluhy z hazardu a za své jednání se také veřejně omluvil. Psa Bladea daroval jinému majiteli.
Soucítíme, ale pes není oběť
A i podle Nejvyššího soudu postupoval odvolací soud zcela v souladu se zákonem, když změnil původně nepodmíněný trest na podmínku. Zákonodárce stanovil zákonem rozpětí možné trestní sazby a soudce pak musí individuálně zhodnotit každý případ tak, aby uložený trest byl spravedlivý, připomněl ministrovi Nejvyšší soud.
„Z tohoto úhlu pohledu je také nedůvodný požadavek stěžovatele, aby Nejvyšší soud určil ‚mantinely, v nichž se může odvolací soud pohybovat při zásahu do výroku o trestu, je-li nalézacím soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné sazby. Současně aby poskytl potřebné metodické vodítko pro budoucí rozhodování soudů v obdobných věcech, zejména pokud jde o posuzování intenzity zavinění, míry trýznění a následků pro zvíře, významu dlouhodobého opomenutí péče o zvíře zcela odkázané na pachatele, a o náležité promítnutí těchto okolností do druhu a výměry trestu‘. Ony stěžovatelem požadované mantinely stanoví ve zmiňovaných ustanoveních trestní zákoník,“ vysvětlil ministru spravedlnosti senát v čele se soudkyní Věrou Kůrkovou.
Pokud tedy zákonodárce u tohoto trestného činu stanovil dolní sazbu dvou let, nelze po soudech žádat, aby tuto vůli zákonodárce nerespektovaly a ukládaly bez ohledu na okolnosti činu i osobnost pachatele pouze nepodmíněný trest.
„Bylo proto na zákonodárci, aby stanovil dolní hranici takovou, aby např. i u určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nemohl být trest odnětí svobody podmíněně odložen. Proto, když je u trestného činu týrání zvířat podle § 302 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku stanovena dolní hranice trestu odnětí svobody na dva roky, a tedy zákonodárce tím umožnil, aby i za tento trest byl za splnění dalších zákonných podmínek ukládán i podmíněný trest odnětí svobody, nepřísluší Nejvyššímu soudu, aby určoval, že je nutné ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí.
Podle platné právní úpravy pes ani jiné zvíře není obětí trestného činu ve smyslu označeného zákona.
Podle Nejvyššího soudu je navíc část stížnosti ministra spíše politickou proklamací, než právní argumentací, když se věnuje úvahám o potřebě zpřísňování zákonů na ochranu zvířat a společenským náladám s tím souvisejícím.
„Jakkoliv má i Nejvyšší soud pochopení pro vyjádření soucitu s utrpením zvířat a oceňuje úsilí zákonodárce se i nadále zabývat otázkami ochrany zvířat proti týrání, při konkrétním nastavení zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších zákonů, nelze přijmout přesvědčení stěžovatele, že pociťuje-li pes trýznění obdobně jako člověk, je třeba s ním kontextuálně pracovat v některých ohledech obdobně jako s obětí trestného činu, protože (což připouští i stěžovatel) podle platné právní úpravy pes ani jiné zvíře není obětí trestného činu ve smyslu označeného zákona,“ uvádí se v závěru odůvodnění zamítnutí ministerské stížnosti.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
