KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Nizozemští voliči potrestali populistického lídra Geerta Wilderse, když jeho Stranu svobody (PVV) poslali ve středečních předčasných parlamentních volbách podle všeho do opozice. Dali tak najevo, že je rozladil nejen Wildersův manévr, kterým ukončil vládnutí kabinetu Dicka Schoofa a způsobil předčasné volby, ale že se jim zase až tak nelíbilo chaotické a neprofesionální vládnutí posledních dvou let, které negativně kontrastovalo s předchozím desetiletým hladkým výkonem vlád v čele s liberálem Markem Ruttem.
Wildersova PVV skončila těsně druhá za levicově liberální stranou D66; oproti roku 2023 získala o 11 parlamentních křesel méně. Pro samotnou D66, stálici nizozemské politické scény, jde o historicky vůbec první vítězství. Pokud se k jejím 26 mandátům (o 17 víc než minule) připočte 22 pro liberální VVD, 18 pro křesťanské demokraty a 20 pro koalici socialistů a zelených, dostaneme na papíře většinu 86 křesel ve 150členném parlamentu, tedy dost na to, aby se s PVV či menšími krajně pravicovými stranami nemuselo počítat.
🇳🇱 D66 wins the Dutch election with 16.7%, narrowly beating PVV.
— Xavi Ruiz (@xruiztru) October 30, 2025
The result marks a comeback for pro-EU liberals after years of far-right momentum.
With no majority, tough coalition talks lie ahead as Europe watches the Netherlands’ next move. pic.twitter.com/FPJeZVMdZs
Symbolem voleb se tak stala rozesmátá tvář šéfa D66 Roba Jettena, charismatického osmatřicátníka, který dokázal stranu považovanou vždy za elitistickou a poněkud intelektuální vytáhnout na výsluní. „Miliony Nizozemců se rozhodly otočit list. Rozloučit se s politikou ‚to nejde‘. Zvolili si pozitivní síly, politiku obrácenou do budoucnosti,“ řekl v povolební projevu v narážce na heslo strany, která oprášila obamovské „yes, we can“.
Pokud bude pověřen sestavením vlády a pokud se mu to podaří, což v Nizozemsku není nikdy jisté, stane se Jetten nejmladším premiérem v dějinách země a také prvním, kdo je otevřeně gay. Postavení jeho strany těsně nalevo od středu mu dává docela dobrou výchozí pozici, stejně jako jeho rozhodně proevropská orientace. „Velmi se těším na spolupráci s ostatními stranami, abychom co nejrychleji spustili ambiciózní koalici,“ řekl v povolebním nadšení.
Normálně ovšem trvá v Nizozemsku sestavování vlád mnoho měsíců. Volební systém poměrného zastoupení bez jakýchkoli limitů vede k tomu, že v parlamentu zasedají zástupci vysokého počtu stran. Tato roztříštěnost ztěžuje formování koalic; svou roli hrají také ideologie a osobní „ega“ lídrů.
Z tohoto hlediska by Jettenovi mohlo pomoct, že kvůli nečekaně slabému výsledku pro socialisticko-zelenou formaci rezignoval hned po volbách její lídr Frans Timmermans. Bývalý místopředseda Evropské komise a duchovní otec Green Dealu má pověst nejen brilantního intelektuála a polygloty, ale také rigidního a nekompromisního vyjednávače.
Na jedné straně tedy můžeme odhadnout, že nizozemské voliče unavila neustálá velmi negativní Wildersova kampaň proti (muslimským) přistěhovalcům. Nenávist, strach, netolerance se staly nejen leitmotivem, ale v podstatě i jedinou náplní jeho politiky. Však také odvolal důvěru vládě technokrata Dicka Schoofa právě proto, že mu připadala příliš málo protiimigrační. Na druhé straně se toto téma stalo jednou ze stálic nizozemské vnitřní politiky. Pod Wildersovým vlivem přitvrdily vůči migraci všechny politické strany.
Šéf PVV na druhé straně hodně oslabil svou protievropskou rétoriku. Už nechce vystupovat ani z EU, ani z eurozóny. Nechal Schoofovu vládu, aby na úrovni EU rozhodně podporovala Ukrajinu v boji proti Rusku, nemařil protiruské sankce, ani se aktivně nestavěl proti vyšším výdajům na zbrojení. Uvidíme, zda mu v opozici tyto konstruktivní postoje vydrží, nebo zda byly jen nutnou úlitbou výkonu vládní moci.
EU může být spokojená
Nizozemsko hrálo vždy důležitou roli v procesu evropské integrace. Od druhé světové války bylo u všech důležitých rozhodnutí. Jako pátá největší ekonomika eurozóny má významný hospodářský, a tudíž i politický výtlak. Schoofova vláda se v posledních dvou letech ovšem chovala spíše diskrétně. Nizozemsko nebylo vidět ani slyšet v důležitých politických bitvách. Nehrálo žádnou roli v „koalici ochotných“ namířené na podporu Ukrajiny, ani se aktivně nepodílelo na debatách o záchraně konkurenceschopnosti evropského průmyslu.
Pro EU tak výsledek voleb znamená předzvěst, že by Haag mohl obnovit svůj vliv a klíčovou úlohu při vyjednávání takových priorit příštích měsíců a let, jako bude sedmiletý rozpočet na období 2028-34 či debaty o energetice, obchodu nebo bydlení. Převládající mainstreamové politické síly v EU se však mohou zejména radovat, že budoucí nizozemská vláda zapadne do jejich koncepce a vize evropské integrace. Je to zvláště důležité v době, kdy se má Evropa politicky, bezpečnostně a obranně emancipovat, a přitom se vnitřně rozkližuje.
Jetten nenechává nikoho na pochybách, že si přeje hrát významnou roli v EU. „Musíme přestat automaticky říkat ‚ne‘ a začít říkat ‚ano‘, pokud jde společné postupy v EU,“ řekl minulý týden v rozhovoru pro Politico. „Zdůrazňuji, že situace Evropy bude zoufalá, pokud se nebudeme dál integrovat.“
Formování koalice a pak vlády může zabrat řadu měsíců. A nikde není psáno, že se v opozici nezačne Wildersovi opět dařit. Nizozemští voliči jsou hodně těkaví, rozhodují se spontánně a na poslední chvíli, nikdo nemá nikdy nic jisté. Stačí další nápor migrantů a všechno bude jinak. Zatím však máme tento až nečekaně dobrý výsledek, se kterým by nizozemští politici měli naložit co nejlépe.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
