GLOSA MARKA KERLESE | Ohlasy na smrt světoznámého rockera Ozzyho Osbourna zvýšily na celém světě spotřebu energie, a tedy i produkci emisí. Tahle samotná skutečnost může vést k pro někoho možná paradoxní, ale celkem logické otázce, zda by se v rámci Green Dealu nemělo omezovat i takzvané nadužívání internetu.
O tom, kolik energie spotřebují sociální sítě, sdílení hudebních videí a filmů či pouhé internetové debaty, se vedou dalekosáhlé diskuse s rozdílnými výsledky – jedni dopady nafukují, jiní bagatelizují.
Jedna věc je ovšem jistá a shodují se na ní všichni: každá vaše aktivita na internetu, byť jde třeba jen o jeden krátký příspěvek nebo i reakci ve formě lajku, je energeticky náročná.
Někteří odborníci odhadují, že jeden průměrný „tweet“ má energetickou spotřebu odpovídající produkci 0,026 g CO₂.
A protože dle stejného zdroje lidé na někdejší síti Twitter vyplodili jen za rok 2022 zhruba 316 miliard tweetů, dostalo se do atmosféry na 8 200 tun emisí CO₂ – což je v přepočtu 4 685 letů mezi Paříží a New Yorkem.
Každý lajk má svou cenu
Každé umrtí nějaké hvězdy světového showbyznysu vyvolá „tsunami“ internetových reakcí, a tedy i určité zvýšení emisní zátěže.
Když například zemřela zpěvačka Whitney Huston, objevilo se na Twitteru k této události během jednoho dne 35 milionů příspěvků.
A není pochyb o tom, že počet reakcí, kondolencí, sdílení videí a hudby bude v případě smrti Ozzyho Osbourna minimálně srovnatelný.
Video, které sdílela jeho dcera Kelly a které bylo nahráno pouhé dva dny před jeho skonem, zaznamenalo jen na TikToku za jeden den dva miliony shlédnutí.
Podobné to bylo s nárůstem streamování Ozzyho hudby. Písně jako „Crazy Train“ a „Mama, I'm Coming Home“ se během krátké chvíle znovu dostaly mezi 100 nejlepších žebříčku Apple Music Top 100 v USA.
Každý přitom může snadno namítnout, že podobné „tsunami“ na internetu po úmrtí hudebních hvězd jsou naprostou kapkou v moři v celkovém objemu dat, které procházejí internetem a vyžadují obrovské množství energie. To je pravda.
Proč řešíme igelitku, ale ne tweet?
Na druhou stranu je otázkou, zda by se něco, co lze s trochou nadsázky nazvat „nadužíváním internetu“, nemělo postavit například na úroveň současného „ekologického“ boje s „nadužíváním“ plastových obalů, jízd autem nebo dovozu potravin přes celou zeměkouli.
Kvůli každé naší aktivitě na internetu, včetně využívání sociálních sítí, se totiž musí někde spálit „briketa“ uhlí nebo „pár litrů“ ropy či plynu.
V takzvaných obnovitelných zdrojích se dnes celosvětově vyrábí jen zhruba 28 % celkové spotřeby energie, zbytek připadá na ty fosilní. Přitom ani „obnovitelné zdroje“ nejsou v rámci celého svého provozního cyklu zcela bezemisní.
Jestliže tedy například EU vyzývá k vyšší energetické účinnosti a omezení spotřeby energie, neměla by logicky zapomínat ani na internet.
Ano, díky internetu máme řadu vymožeností, které nám ulehčují život a vedou k technickému pokroku. Na druhou stranu tím vzniká i mnoho nových „slabých míst“, tzv. zranitelností v kyberprostoru.
Námětem k zamyšlení tedy může být otázka, zda musíme pálit tisíce tun uhlí a plynu jen kvůli tomu, aby každý mohl někde na sociální síti napsat „sbohem Ozzy“. Jaký to má smysl? Musíme se touto formou vyjadřovat opravdu ke všem a ke všemu?
Kdybychom nebyli „klimaticky pokrytečtí“, museli by tvůrci Green Dealu i politici už dávno vyzývat k omezení internetu. Něco v tom smyslu: „Zemřel Ozzy? My to víme, nemusíš to znovu psát na sociální sítě. K čemu je to dobré?“
Protože jsme ale společnost prolezlá klimatickým pokrytectvím, nikdo to neudělá. Více než cokoliv jiného by to totiž ukázalo na zásadní slabiny našeho deklarovaného boje s klimatickými změnami.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
