KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Po pouhých 11 měsících u moci padla včera (úterý 3. června) nizozemská vláda, vlastně momentálně jediná v Evropě s převládajícím podílem krajní pravice. Může za to právě Geert Wilders, lídr její hlavní složky Strany svobodných (PVV), který naplnil své hrozby z posledních týdnů a ukončil koaliční spolupráci se třemi dalšími stranami.
V komentáři se dozvíte:
Co byly příčiny pádu vlády v Nizozemsku po 11 měsících
-
Je Timmermans připraven „převzít kormidlo“
Jak velkou podporu má jeho „levicová koalice“ v dosavadních průzkumech
V čem spočívalo Wildersovo ultimátum a tvrdé protiimigrační požadavky
Jaký bude pravděpodobný vývoj a širší dopady na evropskou politiku
Koaliční strany odmítly Wildersovo ultimátum spočívající v bezpodmínečném zavedení deseti dodatečných protimigračních opatření, včetně nasazení armády na hranicích a násilného vyhošťování syrských imigrantů žijících v zemi pod záminkou, že se Sýrie stala bezpečnou zemí.
Jejich předsedové – liberální strany VVD, nové pravice NSC a rolnické BBB – vyjádřili ochotu o těchto požadavcích jednat, nikoli však Wilders. Ten jejich váhání využil jako záminku k vycouvání z koalice. „Neměl jsem na vybranou. Slíbili jsme voličům co nejpřísnější azylovou politiku, a neprovedli jsme ji,“ vysvětlil Wilders.
Jeho vláda přitom zavedla 58 restriktivních opatření, praktikovala daleko tvrdší selekci migrantů než její předchůdkyně a omezovala práva těch, kteří už v Nizozemsku jsou, například na spojování rodin. Wilders chtěl tuto možnost zastavit docela, deportovat celé skupiny, opevnit hranice a uzavřít střediska pro žadatele o azyl. Zjevně věděl, že tohle už mu neprojde. Ale potřeboval záminku, aby vládu položil.
Chvilku se pak debatovalo o tom, zda by se koalice nedala ještě obrodit, nebo zda by zbývající tři strany nemohly pokračovat jako opora menšinové vlády. Po pár hodinách však premiér Dick Schoof hodil ručník do ringu a složil demisi do rukou krále Viléma Alexandra, který se shodou okolností právě chystal odletět na státní návštěvu do Prahy.
Schoofova vláda pokračuje v řízení „běžných záležitostí“ jako vláda v demisi a může tak vydržet relativně dlouho. Předčasné volby se podle všeho nebudou konat dřív než po letní přestávce.
Nizozemský systém poměrného zastoupení bez limitů vytváří často obtížné povolební situace, které vyžadují dlouhá vyjednávání o sestavení vládních koalic. Odhaduje se, že Nizozemsko bude stávající oslabený kabinet řídit hluboko do podzimu. V každém případě bude Schoof hostit koncem měsíce v Haagu mimořádně důležitý summit Severoatlantické aliance.
Pro strany vládní koalice bude za této situace přitom obtížné pokračovat. Dilan Yeşilgözová, lídryně VVD, označila Wildersovo počínání za „nezodpovědné a dětinské“ a obvinila ho, že „staví své osobní zájmy nad zájmy státu“.
Podle průzkumů si VVD (kterou donedávna řídil expremiér a dnes generální tajemník NATO Mark Rutte) vede zhruba stejně dobře jako Wildersovi Svobodní, tedy posiluje. Naopak další dvě koaliční strany, NSC a hlavně BBB, velké překvapení minulých voleb, se propadají do bezvýznamnosti.
Průzkumy naznačují, že se nizozemští voliči po posledním experimentu vracejí ke známým a osvědčeným politickým stranám. V záloze trpělivě čeká neudolatelný Frans Timmermans v čele koalice socialistů a zelených. „Jsme připraveni,“ reagoval na pád vlády a odsoudil paralýzu té končící, kterou poznamenaly „bezmocnost a rozepře“. Nizozemsko je podle něj ve slepé uličce a potřebuje vládu, která sjednotí občany a pustí se do řešení konkrétních problémů.“ Narážel tak na to, že Wildersem vybičovaný strach z migrantů byl do značné míry politickou pastí.
Timmermansova aliance (GL/PvdA) je momentálně v průzkumech na stejné úrovni jako Svobodní, kteří by v tuto chvíli získali ve 150členném parlamentu 37 křesel, o 13 méně než před rokem. Slušně si vedou také levicoví liberálové D66 a křesťanští demokraté, takže aritmeticky by Timermans mohl mít šanci sestavit nějakou středovou koalici. Naopak Wilders se svým krokem možná odsoudil k návratu do role věčného opozičníka, která mu možná vyhovuje víc než podíl odpovědnosti na reálné politické moci.
Pro Evropu není nizozemský vývoj tedy špatnou zprávou. Otevírá zajisté období nestability v jednom z klíčových členských států, jehož vláda nebude mít po dlouhé měsíce mandát činit důležitá rozhodnutí, například v oblasti obrany či podpory Ukrajině. Na druhou stranu vzbuzuje reálnou naději, že se v Nizozemsku vrátí k moci mainstreamoví politikové, kteří budou podporovat většinové evropské postoje ke klíčovým výzvám současnosti.
Wilders předpokládá, že ilegální migrace zůstane dostatečným „palivem“, kterým bude moct rozněcovat veřejné mínění. Ale v době, kdy Evropa čelí ruské vojenské hrozbě a americkému nepřátelství, se nálady voličů mohou rychle měnit.
Schoofova vláda se zajisté nechovala docela tak, jak by si byl Wilders přál, postupovala do značné míry ve šlépějích svých předchůdců. Tato zkušenost oslabuje koaliční potenciál Svobodných do budoucna a je poučením i pro další země – krajní pravice nedokáže vládnou v koalici, neumí dělat politické kompromisy a pohybovat se v prostředí mnohostranné demokracie.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
