KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Co Moskva schvátí, to už nenavrátí. Rozhodně ne dobrovolně. Přesně před sedmapadesáti lety nás (tehdy sovětské) Rusko přepadlo. A to jsme byli jeho věrnými spojenci. Obsadilo nás jen kvůli tomu, že nás považovalo za svůj majetek. Ze stejného důvodu zahájilo agresi vůči Ukrajině. Ponaučení? Nepouštět českou pátou kolonu k moci.
V srpnu 1968 vycházel Leonid Brežněv ze zcela jasné premisy: Československo patří do sovětské sféry vlivu – tím pádem nemá nárok na samostatné rozhodování. Což Alexander Dubček nepochopil a do poslední chvíle doufal, že „socialismus s lidskou tváří“ nalezne v Moskvě pochopení, přičemž sázel na „bratrství“. Ale to je právě ta největší chyba – myslet si, že čím máte k Rusku blíže, tím jste před ním více v bezpečí.
Je to přesně naopak, jak správně postřehl už Karel Havlíček Borovský, který po návratu z Ruska údajně řekl: „Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské.“
Jakmile
vás začnou považovat za bratry, rychle utíkejte pryč. Pro ně to
totiž znamená, že jim patříte a smějí
vám udělat ty nejhorší ukrutnosti.
Ještě hůře jsou na tom Ukrajinci, těm Putin ani nedává právo
na samostatnou národní existenci a považuje je za „neoddělitelnou“
součást ruského světa.
Mohli jsme se v roce 1968 vyhnout invazi? Ne. Právě proto, že jsme na rozdíl od jiných (Rakušanů či Finů) sami skočili do ruské náruče. Tím jsme si podepsali svůj ortel do té doby, než Moskva natolik zeslábla, že její stisk povolil.
Protože co už jednou má, nikdy sama od sebe nevydá. Tak jako domácí tyran, který ženu raději zabije, než by jí dovolil odejít. Ukrajinci nyní platí strašlivou cenu za rozhodnutí jít svou cestou a osvobodit se od Moskvy.
Brežněv k nám v srpnu 1968 vtrhl, i když nás ani nenapadlo opustit „russkij mir“ – jen jsme si chtěli dělat věci malinko po svém. To Ukrajinci se vzbouřili proti prezidentovi, který odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií a chtěl zůstat pevně připoután k Moskvě.
Proruský Viktor Janukovyč v důsledku lidové revoluce padl a jeho nástupce Petro Porošenko opět otočil kormidlem směrem na Západ. Důsledky přišly rychle. A byly horší než naše okupace.
Vladimir Putin nepotřebuje pro svou agresi žádnou hrozbu, žádnou provokaci, žádný důvod - dokonce ani ten, že na Ukrajině žije ruská menšina. Stačí mu přesvědčení, že si jen bere to, co je beztak jeho. Všechno utrpení, jež zažívají Ukrajinci od roku 2014, kdy diktátor anektoval Krym a vyvolal občanskou válku na Donbase a s daleko větší intenzitou další agresi v únoru 2022, kdy zahájil plnoformátovou válku, má tohoto jediného společného jmenovatele.
Osa zla, kolem níž se točí „ruský mír“
V roce 1968 to bylo úplně stejné. Brežněv nerozuměl tomu, jak by mu Dubček mohl garantovat absolutní kontrolu nad situací a přitom ponechávat občanům (byť omezenou) svobodu.
Rusko se v tomto nemění. Střídají se vládci a režimy, ale rozpínavost a imperialistická panovačnost zůstávají konstantou, hlavní osou, kolem které se „ruský svět“ otáčí. Platilo to za carů, platilo to za sovětů, platí to i za Putina. Nezapomínejme na to.
Vymknout se zlé gravitaci Ruska lze jedině silou nebo díky tomu, že ztratí schopnost vás v ní dál držet. Tohle štěstí jsme měli my, když se otevřelo časově omezené okno a my jsme se osvobodili a ještě stihli vstoupit do NATO a EU dříve, než se „medvěd” probudil z hibernace.
Když nás později chtěli Ukrajinci napodobit, udeřila šelma plnou obnovenou silou. Mohli jsme dopadnout podobně, kdyby nás nechránil štít euroatlantických struktur.
EU a NATO jsou naše štíty
Jak by se asi vyvinula situace, kdybychom zůstali trčet ve vzduchoprázdnu, mimo Atlantickou alianci a Evropskou unii? V téhle chvíli by už Putin ovládl celou Ukrajinu, protože bez nás by pro ni západní země nehnuly prstem - museli jsme na ně tlačit, což bychom samozřejmě jako nečleni nemohli.
Vzal by si i Pobaltí. Slováci a Maďaři už řekli, že by se raději vzdali, než by riskovali boj. Představa, že bychom měli Rusko na naší východní hranici, není nereálná.
Naše pátá kolona by se aktivizovala a stejně jako v srpnu 1968 by se snažila převzít moc. Ostatně i za této situace jsou její příslušníci jako politi živou vodou (či vodkou?) a už se vidí jako naši vládci. Zpochybňují naše členství v NATO a EU a vycházejí tím vstříc Putinovi, pro kterého jsou tyto instituce zásadní překážkou v tom, aby nás Rusko opět mohlo schlamstnout. Chovají ze zpupně a nepokrytě vyhrožují demokratům. Jako by se už viděli u vesla.
Stejně jako před padesáti sedmi lety jsou ovšem zrádci v malé menšině. Do sedla jim jako tehdy mohou pomoci jen chyby demokratů a ruský tlak. Pro Brežněva byli kolaboranti klíčovou součástí plánu. Jsou i pro Putina.
Využil by zástupce Stačilo! a případně SPD jako loutky plnící jeho přání. Česko by se vrátilo do ruské vlivové sféry. Ne okamžitě. Ani tehdy zlom nepřišel ihned, ale postupně během dvou let, než naplno propukla normalizace.
Situace je dnes v něčem ještě nebezpečnější než v roce 1968. Tehdy nezuřila válka. Putin neustále opakuje, že nebojuje s Ukrajinou, jíž nepřiznává právo na existenci, ale s „kolektivním Západem“. Tedy s námi.
Mimo jiné v rámci „odstranění prvotních příčin války“ požaduje stažení NATO za hranice z dob studené války. Což je eufemismus pro požadavek, aby se Pobaltí, Polsko, Slovensko, Česko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko vrátily do rukou Ruska.
Kdo se nepoučí z historie...
Ti, kteří chtějí nechat Ukrajinu na pospas diktátorovi, chystají stejný osud i nám. Kdyby padl Kyjev, dostane se do ohrožení Praha. Proč se tak chovají? Jsou jen dvě možnosti: Buď jsou nepoučitelní, nebo se na podřízenost Moskvě těší. Nebo platí kombinace obojího.
V roce 1968 jsme byli strašně naivní, nyní bychom už měli dospět a uvědomit si, že Rusko nezapomíná a pořád touží opět vlastnit něco, co už jednou mělo.
Vlast je v čase smutného výročí srpna 1968 (opět) v ohrožení. Opravdu není doba na to, aby demokraté opakovali stará selhání. Ruská pátá kolona nesmí dostat sebemenší šanci, aby se „chytila drápkem“. Kdo nepůjde volit, protože ho vláda něčím naštvala, udělá chybu.
Mnohem větší chybu by udělali politici ANO a stávajícího kabinetu, kdyby nebyli ochotni, bude-li to nutné, v nějaké podobě spolupracovat, aby udrželi Putinovce daleko od Strakovy akademie.
Těžko se chápe, že by národ s našimi historickými zkušenostmi mohl dopustit, aby se vlastní hloupostí a nesvorností vmanipuloval do situace, kdy nad ním zase získá Rusko moc. Těžko se chápe, že v čase, kdy tato „říše zla“ vede další dobyvačnou válku, se najdou Češi, kteří k ní přistupují jako k normální zemi. Těžko se chápe, že se u nás najdou lidé a politici, kteří stojí na straně Moskvy proti Kyjevu.
Proruské strany nejsou špatné „jen“ samy o sobě, ale hlavně tím, jak strašné zlo stojí za nimi. A oni ho k nám zase chtějí pozvat, upsat nás ďáblu. Rusko se opravdu nemění. Můžete být jeho otrok, soupeř, ale nikdy ne přítel.
Kdo říká, že s Putinem lze „diplomaticky“ vyjednávat, ten si nevzal nic z toho, jak Dubček „vyjednával“ s Brežněvem. Moskva uznává jen sílu. Národy, jež na tuto základní pravdu zapomínají, platí svými životy a svobodou.
Co provedlo Rusko nám v roce 1968, provádí nyní Ukrajině. A nám to provede znovu, pokud mu k tomu dáme šanci. Uctěme památku obětí srpnové invaze tím, že vzkážeme Moskvě i její domácí páté koloně: „Už nikdy víc!“
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
