KOMENTÁŘ TOMÁŠE ZDECHOVSKÉHO | Na stranách snících o vlastních národních variantách brexitu je nejzajímavější jejich celková rozporuplnost. Ta se může projevovat mnoha způsoby. Občas se setkáme s tím, že tyto strany kvůli osobním rozepřím či ideovým nuancím opustí někteří členové a založí jiné uskupení.
Některé z těchto odtrženeckých stran překonají ty původní. Jiné skončí v propadlišti dějin či na politické periferii a jejich existenci připomínají jen poznámky pod čarou v politologických učebnicích.
Rád bych se zde ale věnoval něčemu jinému: nekonzistenci jejich postojů, především pokud jde o deklarovaný patriotismus a obhajobu národních zájmů. Zvláštní pozornost si proto zaslouží aféra kolem bývalého europoslance UKIP Nathana Gilla. Proč?
Právě jeho nedávná kauza ukazuje rozpor, který panuje v myslích a jednání mnoha lidí bojujících proti EU a zaštiťujících se přitom národními zájmy, vlastenectvím nebo obhajobou státní suverenity.
Bezprecedentní případ
Zmíněný britský politik byl v listopadu odsouzen k 10,5 roku vězení za přijímání úplatků z ruských zdrojů. Měl je obdržet mezi prosincem 2018 a červencem 2019. Za tyto peníze dostal za úkol veřejně sdílet ruské narativy v EP, šířit je v britských médiích a zpochybňovat sankce proti Rusku.
Letos se 26. září přiznal k celkem osmi trestným činům úplatkářství. Úplatky dostával od ruského zprostředkovatele Olega Vološina. V letech 2018 až 2019 Vološin nejméně osmkrát instruoval britského poslance, aby v Evropském parlamentu pronášel protiukrajinské projevy, šířil dezinformace, zval evropské politiky na proruské akce a prováděl další aktivity v zájmu Moskvy.
Jde o dosud nejvýraznější případ prokázaného přímého ovlivňování britské politiky ze strany Ruska v evropských institucích a šlo také o bezprecedentně vysoký trest pro bývalého europoslance.
Vůbec poprvé došlo k jasnému potvrzení, že ruské peníze přímo ovlivňovaly chování poslance Evropského parlamentu ze strany, která sehrála klíčovou roli při britském vystoupení z EU. Zde vidíme, jak snadno mohou zahraniční aktéři pronikat do evropských institucí a ovlivňovat veřejné mínění.
Podezření existovala už od roku 2016. Řešily se nesrovnalosti v rozpočtech kampaně Leave.EU, vazby některých brexitových aktérů na Rusko a nejasné finanční toky v UKIP a spřízněných organizacích.
Britské vyšetřovací orgány však některé stopy uzavřely a velká část transakcí se bohužel nikdy plně neobjasnila kvůli nedostatečným pravomocím regulátorů a tehdejším mezerám ve financování politických kampaní.
Mnoho pátých kolon
Zmíněná aféra byla jednou z mála, v níž se toto podezření na konkrétního probrexitového politika podařilo prokazatelně doložit soudně. Jedná se však jen o špičku ledovce. A nejde přitom zdaleka jen o brexit. Cizí mocnosti jako Rusko využívají ve velkém radikální euroskeptická hnutí jako svého trojského koně k oslabení EU a prosazování svého vlivu v Evropě.
Není totiž žádným tajemstvím, že Rusko dlouhodobě velmi aktivně podporuje spřízněné strany na politické periferii. Už v minulosti se vyskytly kauzy s ruským financováním, jako tomu bylo třeba v případě půjčky pro francouzskou Národní frontu (2014) či financování rakouských Svobodných (FPÖ) a kontaktů s Alternativou pro Německo (AfD).
Zmiňovaní rakouští Svobodní byli zapleteni do jednoho obřího skandálu, který vedl k pádu tehdejší vlády. Šlo o kauzu známou jako „Ibiza-gate“. Inkriminované setkání představitelů Svobodných s ruskou stranou totiž proběhlo v červenci 2017 právě na španělském ostrově Ibiza.
V květnu 2019 se na veřejnost dostala nahrávka zachycující setkání tehdejšího šéfa FPÖ Heinze-Christiana Stracheho a jeho důvěrníka Johanna Gudenuse s údajnou neteří jistého ruského oligarchy. Strache měl nabízet veřejné zakázky rodině údajného ruského oligarchy výměnou za pomoc FPӦ při volbách.
Probírala se zde také možnost nákupu deníku Neue Kronenzeitung vlivnými Rusy. Jde o nejčtenější deník v Rakousku. Tím by se otevřela možnost masově působit na veřejné mínění ve prospěch Ruska. Jelikož by měli k dispozici jeden z nejčtenějších listů v zemi, nepotřebovali by k tomu různé pofidérní weby označující se jako alternativní.
Ve službách Kremlu a Pekingu
Prokazatelné kontakty mělo Rusko i s německou Alternativou pro Německo (AfD). Častým odpůrcem proukrajinských rezolucí v Evropském parlamentu byl německý poslanec Maximilian Krah z krajně pravicové AfD.
V březnu přešel do německého Spolkového sněmu. Ten ho později zbavil poslanecké imunity z důvodu vyšetřování údajné korupce a špionáže tentokrát ve službách Číny.
Skandál má na svém kontě také europoslanec AfD českého původu Petr Bystroň. Měl totiž dostávat peníze z ruských zdrojů. Česká kontrarozvědka získala informace, že měl v Praze obdržet hotovost určenou jednak německým proruským politikům a také na provoz prokremelského webu Voice of Europe.
V Pekingu i Kremlu by rádi viděli Evropu rozdělenou, rozhádanou a rozvrácenou. Paradoxem toho všeho je, že jako nástroj jim slouží politici zaštiťující se vlastenectvím či obranou státní suverenity. Opravdu nám chtějí strany využívající podpory cizích mocností a jejich politici tvrdit, že hájí národní zájmy svých zemí?
Jak jde dohromady obhajoba národních zájmů se spojenectvím s cizí a nepřátelskou velmocí? Na tuto otázku od nich jen těžko dostaneme nějakou smysluplnou odpověď, protože neexistuje. Napomáhání nepříteli nikdy nemůže jít dohromady s vlastenectvím. Jde o naprosto vědomou kolaboraci s nepřítelem.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
