KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Francii zachvátily ohlášené masivní protesty proti situaci, která nemá řešení. Srovnání s protesty v roce 1968 je ale na místě jen zčásti.
I v pondělí pokračovaly protesty, dokonce došlo k tragické události, kdy jeden z protestujících chlapců přišel po výbuchu granátu o ruku, ale ty protesty byly spíše izolované a v menším měřítku. Pokud v Paříži docházelo k nějakému většímu srocení davů, tak bylo mírumilovné a odehrávalo se před Stade de France, kde Francie nastoupila proti Belgii.
V úterý to bylo úplně jiné. Francii sevřel ohlášený protest, jehož se mělo zúčastnit na čtyři sta padesát tisíc lidí, z toho sto tisíc v Paříži, přičemž k protestujícím studentům se přidaly i odbory. Studentské bouře zuří ve Francii už od poloviny září, teprve v posledních dnech ale nabyly na intenzitě.
Celkem se protestní pochody konaly ve čtyřiceti francouzských městech, zavřeny byly dvě tisícovky škol. Policie od počátku protestů zadržela už přes šest tisíc lidí, z nichž většina byly děti. Během úterních demonstrací navíc došlo k dalším vážným zraněním.
Nepřehledná a složitá situace
Situace, která nastala ve Francii, je neobyčejně složitá a je zajímavé sledovat, jak se promítala do mediálního obrazu ve světě. Zatímco u nás řada médií a komentářů na sociálních sítích kladla důraz na přistěhovalecký aspekt, který bouře umožnil zasadit do jednoduchého, leč velmi zavádějícího obrazu kulturních válek, referování francouzských médií bylo uměřenější.
Prakticky všechna se shodovala na tom, že nespokojenost je do značné míry oprávněná: francouzské střední školství skutečně čelí reálným problémům v podobě nedostatečného materiálního i personálního rázu. Pochopitelně, protestovat proti nedostatku učitelů tím, že jich skoro devadesát zraníte, a proti nedostatku vybavení tím, že moderní školy začnete pálit, nedává moc smysl. Ale takový je už charakter podobných protestů.
Současný francouzský protest je přitom velice komplikovaný, a to zejména s ohledem na to, že jej nelze interpretovat jako generační střet. Francouzská média během víkendu přinášela opakovaně příběhy, kdy protesty vedly k rozkolům v rodinách, ale stejně tak ty, kdy se rodiče a učitelé stavěli na stranu dětí.
Problém nicméně nastal, když protesty velmi rychle přerostly v násilnosti a ničení majetku. Francouzský ministr spravedlnosti Gérald Darmanin v pátek vyzval státní zástupce, aby po rodičích vymáhali náhradu škody způsobené jejich dětmi. Nicméně nezdá se, že by to nějak efektivně zabralo.
Bez možnosti protestovat
Každý protest podobného druhu dnes s sebou nese nebezpečí, že bude „unesen“. To se zjevně stalo i ve Francii. Jenže příběh francouzského středoškolského protestu nese jinou pointu. V násilnosti a výbuch vzteku musel přerůst téměř nutně. Přitom silná přistěhovalecká komunita a aktivity extrémně levicové LFI jsou jen částí tohoto problému. Podobné skupiny existují ve většině západní Evropy a taky se hojně k protestům přidávají.
Největší problém je v tom, že i když protest a požadavky jsou vnímány jako oprávněné, řešení to nemá, a to z toho prostého důvodu, že Francie si na problém zadělávala od Mitterrandovy doby. Protest, který teď není generační, tak může záhy v generační přerůst. A něco podobného je důrazným varováním pro další země, které třeba nemají tak silnou tradici násilných protestů jako Francie, ale do stejného průšvihu s veřejnými financemi se řítí stejně.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
