KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | První bitvu drtivě prohráli, přesto věří, že v té druhé budou úspěšní. Rakušané navzdory své prohře v „boji o Temelín“ chtějí znovu zabránit Čechům ve stavbě jaderných reaktorů. Hlavním argumentem by měla být tentokrát údajná hrozba jaderné havárie po útoku ze vzduchu.
Kdo si ještě pamatuje na vyhrocenou situaci na přelomu tisíciletí mezi Českem a Rakouskem kvůli Temelínu, dobře ví, že se nejednalo o žádný diplomatický spor v rukavičkách. Protijaderní aktivisté po dobu několika týdnů blokovali hraniční přechody mezi Českem a Rakouskem a vyhrožovali i na nejvyšší politické úrovni, že zablokují náš plánovaný vstup do EU. Vše s jediným cílem – nespouštět (z jejich pohledu nebezpečnou) jadernou elektrárnu.
I když pak na základě dohody z Melku mezi tehdejším českým premiérem Zemanem a jeho rakouským protějškem Schüsselem dosáhlo Rakousko příslibu nadstandardní výměny informací o fungování elektrárny, spuštění Temelína nezabránilo.
První
blok byl slavnostně spuštěn do provozu v říjnu 2000. Miloš
Zeman na tiskové konferenci doplnil tuto událost slavným polibkem
s předsedkyní SÚJB Danou Drábovou a provokativním výrokem
směrem k Rakušanům: „Alles klar, nicht wahr?“ (všechno je jasné,
ne?)

A i když rakouská kritika vůči českému atomovému programu pokračovala a pokračuje, už nikdy nedosáhla takové intenzity jako na přelomu tisíciletí.
Rakušané jsou z historických důvodů stále největšími odpůrci jaderné energetiky v Evropě a možná i na světě, ovšem po prohraném boji o Temelín své protijaderné aktivity značně omezili. Zejména spolkové země Horní a Dolní Rakousy sice i nadále financují protiatomová sdružení v Rakousku i Česku, jedná se ale o velmi mírnou a nenápadnou formu protestu.
Nové protesty
To se ale hrozí změnit kvůli plánované stavbě dalších jaderných reaktorů v Česku. Zejména vláda Horních Rakous už oficiálně oznámila, že se s takovou výstavbou nedaleko od svých hranic nehodlá smířit.
Hornorakouský radní ze Zelené Stefan Kaineder se nechal vyfotit v bojovném postoji před chladícími věžemi Temelína a v následné tiskové zprávě uvedl: „Říkáme zcela jasně: Ne jaderné energii, ano bezpečné a udržitelné budoucnosti.“

Česko podle něj kromě plánů na rozšíření Temelína a Dukovan plánuje výstavbu možná až 13 malých modulárních reaktorů (SMR), z nichž první má vyrůst v lokalitě Temelína. A to se vedení Horních Rakous vůbec nelíbí.
„SMR nejsou neškodné minireaktory. Navzdory své kompaktní konstrukci se jedná o vysoce riziková zařízení se stejnými základními problémy jako stávající jaderné elektrárny,“ tvrdí Kaineder. Údajně apeloval na českou vládu, aby tuhle expanzivní, ale nebezpečnou „pro-nukleární ofenzivu“ zastavila.
Země Horní Rakousy podle radního nyní přezkoumává „právní aspekty projektu výstavby SMR v lokalitě Temelín, a to se zvláštním zaměřením na bezpečnostní rizika takového pilotního zařízení“.
Kromě toho se letos na podzim v Linci uskuteční jaderná konference, na které se budou podrobně probírat české plány na výstavbu malých modulárních reaktorů a možnosti přeshraničního odporu proti těmto plánům.
Hrozba dronů
A na čem se vlastně rakouští politici a protiatomoví politici chtějí dohodnout? Podle interních informací INFO.CZ z prostředí rakouské antiatomové scény by se tentokrát případné rakouské protesty měly obejít bez hraničních blokád a dalších násilných akcí. Stejně tak už nemůže Rakousko vyhrožovat Česku kvůli stavbě reaktorů blokací vstupu do EU, ale ani jinými sankcemi.
Po zahájení ruské agrese na Ukrajinu zažívá celá Evropa vlnu obnoveného zájmu o jadernou energetiku a těžko by Rakušané obhájili, že je Česko v tomto ohledu nějak výjimečné a jeho jaderné projekty nebezpečnější než jiné. V Evropě se očekává jaderná renesance.
Protiatomoví aktivisté chtějí ale (pro někoho možná paradoxně) využít jako argument proti jádru stejnou událost, která k této jaderné renesanci dala impuls, tedy válku na Ukrajině. Tvrdí, že současný způsob boje, vedený ze vzduchu zejména nejmodernější technikou dronů, vystavuje jaderné provozy velké hrozbě. Přestože například Temelín je projektován tak, aby odolal i pádu dopravního letadla.
Podle aktivistů jsou ale drony schopné vyřadit důležitou infrastrukturu kolem elektrárny či způsobit jiný závažný problém, což podle nich nepřímo potvrdil i šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi v souvislosti s vyšetřováním dronového útoku poblíž Rusy okupované Záporožské jaderné elektrárny na Ukrajině.
„Pokud se tato zpráva potvrdí, byl by to naprosto nepřijatelný útok poblíž velkého jaderného zařízení. Kdokoli za takovými útoky stojí, hraje si s ohněm. To musí okamžitě přestat,“ prohlásil Grossi.
Zwentendorf jako memento
Aktivisté jsou přesvědčeni o tom, že čím více reaktorů v krajině, a to zejména SMR, tím je hrozba jejich ohrožení ze vzduchu za dnešní úrovně techniky naléhavější. Právě tuto údajnou hrozbu dnes rakouští i němečtí odpůrci jádra používají jako hlavní argument proti stavbě dalších reaktorů, včetně těch menších.
A dá se tedy předpokládat, že podobným směrem půjde i nová rakouská ofenziva proti plánovanému rozvoji české jaderné energetiky. Otázkou zůstává, zda rakouští politici věří po zkušenostech s Temelínem v její úspěch, nebo se jen chtějí zalíbit voličům, tradičně naladěným protijaderně.
Rakousko také dokončilo svou jadernou elektrárnu Zwentendorf, obyvatelé země ale v roce 1978 těsnou většinou hlasů rozhodli v referendu o tom, že nebude spuštěna do provozu.
I mnoho politiků dnes otevřeně přiznává, že za tímto rozhodnutím stály spíše politické než bezpečnostní důvody. Tehdejší rakouský kancléř za sociální demokracii Bruno Kreisky totiž spojil kladný výsledek hlasování se svým setrváním ve funkci, čehož využili opoziční lidovci k propagaci toho, aby se Zwentendorf nespouštěl.
Ještě řadu let ale byla elektrárna připravena k provozu a čekalo se, až se nálada ve společnosti změní. To se změnilo definitivně v roce 1986, kdy svět ohromila jaderná havárie v Černobylu. Mnoho Rakušanů tehdy získalo pocit, že jejich „odmítnutí jádra“ bylo smysluplným, vizionářským činem, který s předstihem poukázal na „nebezpečí jaderné energetiky“.
A naprostá většina Rakušanů se tak staví proti jaderné energetice, ačkoliv například v sousedním Německu, které od jádra odstoupilo, se veřejné mínění znovu obrací k možné obnově jaderného programu.
Rakouský odpor proti jádru je někdy tak úporný, že vyvolává pochybnosti o jeho smyslu. Někteří odborníci například vyčítají Rakušanům, že zatímco bojují proti Temelínu a dalším jaderným elektrárnám v sousedství, sami v případě potřeby „jaderný proud“ dovážejí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.













