KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Že Češi neumějí řídit, není nikterak zásadní novinka, a nemají si v tomto směru s obyvateli jiných zemí co vyčítat. Nemám teď ani tolik na mysli pravidla slušného chování na silnici jako spíš technickou stránku věci, jejíž deficit se naplno obnaží vždy, když – byť sebemíň – nasněží. Silnice a dálnice neuzavírá počasí, nýbrž nehody, kterým se dalo působením lidského faktoru předejít.
„Česko paralyzoval sníh, doprava na hlavních silničních tazích je ochromená,“ zní obvykle z radiopřijímačů a televizí, jen co se k zemi snesou první sněhové vločky. Zpravodajské servery se předhání v ukazování vděčných tragikomických videí nehod na kluzkém povrchu, tak jako třeba o tomto víkendu ve Špindlu, a motoristické portály zase teoreticky poučují o bezpečnosti jízdy a nasazování řetězů.
Vinu však není možné svalovat pouze na obvyklé zimní počasí. Schopnost lidí řídit auta totiž degeneruje stejně jako schopnost seznámit se mimo Tinder, psát psacím písmem nebo rozdělat oheň v kamnech.
Řidičská typologie
Společnost se prostě s rozvojem technologií a růstem životní úrovně stává křehčí a zranitelnější – a o automobilistech to platí dvojnásob. Čím dál větší spoléhání se na elektroniku je pohodlné, leč zároveň nebezpečné. O všech asistenčních systémech v autech by se dalo říct totéž, co o plynu – jsou dobrým sluhou, ale umí být zlým pánem.
U nás je to všechno ještě trochu zpestřeno specifickou národní mentalitou. Běžný český řidič je totiž podivuhodným mixem dvou typů šoférů: německého a balkánského. Ten první tvrdošíjně dodržuje předpisy a odmítá v zájmu vyřešení aktuální dopravní situace jakkoliv logicky improvizovat. Velmi nerad si ale osvojuje nově zaváděná pravidla, jako bylo svého času povinné pouštění chodců na přechodu, celodenní svícení, pravidlo zipu nebo naposledy vytváření „záchranářské uličky“ při jízdě v koloně.
Právě v takových situacích se český řidič často převtěluje v šoféra balkánského typu, kterému se udělá rudo před očima a ignoruje kromě běžné ohleduplnosti i základní bezpečnostní pravidla. V té chvíli se začne řítit po silnici jako kamikadze a ještě je přitom kdykoliv hotov ostatní řidiče netolerující jeho jízdu „poučit“, kde je jejich místo.
Všimněte si, že jsem genderově neutrální; není totiž vůbec pravda, že by nejnebezpečnější byly ženy – ty v případě špatného počasí vyjíždí jen sporadicky.
Fyziku neošálíš
Tím, jak v automobilech přibývá bezpečnostních asistentů a roste jejich hmotnost, vytrácí se cit pro řízení samotné a schopnost rozpoznat, co se s autem zrovna na silnici děje. Zejména u elektromobilů vážících často přes dvě tuny je tento jev až extrémní. Auta se sice stávají více „blbuvzdorná“ za standardních podmínek, bylo by ale velmi naivní si myslet, že je elektronika samospasitelná a dokáže ohnout i fyzikální zákony.
Když tedy trochu nasněží, jako třeba teď o víkendu, prvně vzpomínaný druh řidičů – a těch je většina – by nejraději nejel vůbec, a tak se jen plíží neadekvátně nízkým tempem. Druhá parta pánů tvorstva sedící v silných autech plně spoléhá na moderní elektronické vymoženosti a její predátorství se stává nebezpečné (mimo je samé) hlavně ostatním účastníkům provozu. Ani jedno není správně a obojí vede k fatálním situacím.
Nevzpomínám si přitom, že by rodiče nebo prarodiče krotící škodovky a žigulíky nějak přehnaně řešili, že napadlo pár čísel sněhu. Silnice byly tehdy nesrovnatelně hůře ošetřované a zimní gumy prakticky neexistovaly, ale jezdilo se plynule – ani rychle, ani pomalu, předvídavě, a tudíž bezpečněji. Což bylo samozřejmě přímo úměrné míře pozornosti nutné věnovat řízení tehdejších vozů i za ideálního počasí. Dnes málokdo z řidičů třeba ví, jaká kola jsou u jeho auta poháněna a někteří jen mlhavě tuší, že je nejlepší mít auto „ve čtyřkolce.“ Takové vědomosti mohou přitom člověku zachránit život.
Jako obvykle to ode mne bude znít zpátečnicky, ale myslím si, že ani dnes není od věci vědět něco o technických parametrech svého vozu. To všechno vám pomůže adekvátně reagovat, když začne na náledí „ujíždět zadek“ nebo naopak předek, nebo když se zablokují kola a řítíte se nekontrolovaně na jiná auta.
Přímo k nezaplacení je vyzkoušet si chování vozu na velkém prázdném parkovišti pod sněhem. Člověk si je pak na silnici mnohem jistější v kramflecích a svým těžkým SUV neohrožuje jiné účastníky silničního provozu ani sebe. Jenže to ho pak zase nějaký „spící estébák“ z nejbližšího paneláku napráší policii, že provádí tzv. driftování. To je fakt na zabití.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
