Milá Česká televize, můžeš už prosím přestat citovat Hamás? Jsou pro to důvody, o kterých možná ani nevíš

Je to doslova na denním pořádku, a je to špatně. The Economist, BBC, The New York Times a další „prestižní“ a kdysi důvěryhodná média přebírají čísla mrtvých a zraněných od teroristických organizací, jako je Hamás. V Česku to dělá i veřejnoprávní agentura Česká tisková kancelář (ČTK), kterou za důvěryhodnou považují třeba weby iRozhlas, SeznamZprávy, Deník, Novinky, ale i Česká televize.

Ti slušnější dodají, že čísla pocházejí z nějakého palestinského ministerstva zdravotnictví nebo od tamních úřadů pod kontrolou Hamásu, který je v EU a USA považován za teroristickou organizaci, bla bla bla...

Čím dál častěji se ale – především zahraniční média – už ani tímto upozorněním neobtěžují a schovají se za slovíčko „reportedly“ – údajně. Domnívám se, že je to daleko větší problém, než si většina lidí uvědomuje. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Nad současným stavem Organizace spojených národů zde lamentovat nehodlám – pokud vás to hlouběji zajímá, odkazuji na nedávný článek Tatiany Fröhlich na INFO.CZ.

Pro naše účely si vystačíme s jedním dokumentem, který dne 31. července 2025 vydal Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR). Jedná se o tiskovou zprávu, v níž se uvádí, že od letošního 27. května bylo v Gaze „při shánění potravin zabito nejméně 1 373 Palestinců“. 

„Většina těchto vražd,“ dodává prohlášení, „byla spáchána izraelskou armádou.“ Na začátku září pak následovala aktualizační zpráva OSN, která zvýšila tento počet na 2 146.

Gary Geipl, vedoucí spolupracovník Národního institutu pro veřejnou politiku v USA o těchto číslech napsal, že „pokud OSN říká pravdu, jednalo by se o největší vojenské zvěrstvo spáchané liberální demokracií za nejméně půl století, a to s velkým odstupem. Pro kontext: podle oficiálních údajů zavraždily americké jednotky během masakru v My Lai ve Vietnamu v roce 1968 mezi 347 a 504 civilisty.“

Naštěstí ale existují dobré důvody se domnívat, že údaje OSN zkrátka nejsou pravdivé. (Cítíte tu absurditu v tomto tvrzení?)

Novináři pracují s primárními zdroji. To je – má být – podstata jejich práce. Pokud se jedná o investigativu, standardem jsou nejméně dva zdroje, na sobě nezávislé, k tomu ideálně nevyvratitelné přímé důkazy. Nebo tak to alespoň bývalo. 

Současný úpadek, který budu ilustrovat níže, ale není jen o post-faktické době. OSN podezírám ze záměrné rezignace na základní pravidla reportování. Jen proto, aby se výsledek shodoval s protižidovským postojem mnoha současných vrcholných představitelů této nadnárodní organizace.

Považte – navzdory (zarážející) přesnosti čísel „1 373“ a „2 146“ se Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva ve svých oficiálních výstupech pro novináře zcela obešel bez důkazů a zdrojů pro svá tvrzení. Místo toho založil celou svou tiskovou zprávu z konce července na slově „údajně“ (reportedly) a v následujících aktualizacích už dokonce neuvádí žádné externí zdroje.

Bohužel, v dnešním informačním prostředí se to považuje za dostačující, a to i u prestižních agentur jako Reuters či AP. Čísla dále převzala i BBC, The New York Times a další renomované mediální outlety.

Hromada lidí se dnes spoléhá na AI. (Sám autor těchto řádků o ošemetnosti tohoto „pomocníka“ něco ví, když v jiné redakci udělal slušný průšvih tím, že se na něj bláhově spoléhal.) Každopádně vše výše uvedené jsou informace a údajně spolehlivé zdroje, z nichž pak chatboti s „umělou inteligencí“ sbírají údaje z internetu. Jak to pak dopadá?

Přesvědčte se sami. Zkuste si napsat do nějakého AI modelu „Kolik obyvatel Gazy bylo od května zabito Izraelem při pokusu dostat se k místům s potravinovou pomocí?“

V žádném z uváděných informačních zdrojů však nenajdete fotografie nebo videa zabíjení, dokumentární záznamy jakéhokoli druhu ani žádné nezávislé potvrzení (kromě opět údajných, nezdokumentovaných svědectví).

Pak již zmíněný Gary Geipel upozorňuje na další (mírně řečeno) nešvar, který pracovně nazývám „když nejsou důkazy, tak si je zkusíme udělat, třeba nám to lidi sežerou“. 

Deník USA Today k článku ze 4. srpna o vraždách v humanitárních centrech v Gaze připojil galerii 22 fotografií, z nichž ani jedna nezachycovala mrtvého člověka, natož důkazy o střelbě do civilistů ze strany izraelské armády.

A jelikož tahle galerie zcela nesporně dokazuje, že v Gaze existují fotoaparáty/mobily s foťákem, jak potom má člověk věřit, že nezaznamenaly ani jedno z oněch bezmála 1 400 zabití, k nimž došlo během více než dvou měsíců v místech určených k distribuci a výdeji potravinové pomoci a přístupových cest k nim?

Věřit se tomu dá pouze silou vůle, nikoli rozumem. Reportedly!

Na konci srpna se ale přece jen objevil člověk, který měl definitivně odhalit fakta o zabíjení gazanských civilistů beze vší pochybnosti – bývalý důstojník speciálních jednotek americké armády Anthony Aguilar, který byl po skončení aktivní služby najat do pozice bezpečnostního pracovníka pro Gaza Humanitarian Foundation.

Sám sebe prezentoval jako „whistleblowera“, který už nemohl mlčet o válečných zločinech, jež z první ruky viděl páchat příslušníky izraelské armády na místech vydávání humanitární pomoci lidem v Gaze. Nejsrdceryvnější příběh byl o chlapci Amirovi, kterého měli vojáci chladnokrevně zavraždit. 

Zpráva obletěla svět. Jako první toto svědectví amerického důstojníka padlo v podcastu Unxeptable. Během rozhovoru Aguilar vypráví, jak se setkal s palestinským chlapcem Amirem v distribučním centru GHF č. 2.

Aguilar v rozhovoru popisuje, že chlapci řekl: „Lidem na tobě záleží. Jsi člověk a lidem na tobě záleží.“ Pak si klekl a položil ruce na Amirovu tvář. Chlapec mu odpověděl polibkem a poděkováním v angličtině. Ale za necelou hodinu byl prý neozbrojený chlapec zavražděn vojáky. (Izraelská armáda přitom žádný incident ten den oficiálně neeviduje.)

Anthony Aguilar se o příběh podělil i se stanicemi PBS, MSNBC nebo BBC, která na podporu svědectví zveřejnila i záznam z kamery, kterou měl Aguilar na sobě. Na záznamu však paradoxně není vidět žádná střelba do lidí, ani mrtví či zranění.

A zanedlouho vyšlo najevo, že dojemný příběh se zavražděným chlapcem si Aguilar prachsprostě vymyslel - chlapec žije a je v pořádku.

Videozáznam později navíc odhalil, že Aguilarův jediný kontakt s dítětem byl výrazně méně srdcervoucí, když mu řekl pouze: „Jdi domů.“

Chlapec se vrátil domů nezraněn. Aguilarova lež se však rychle rozšířila – sdíleli ji novináři, influenceři a dokonce i volení představitelé, čímž vystavili chlapce a jeho rodinu možnému nebezpečí ze strany Hamásu.

Více o celé kauze píše článek na Daily Wire, kde se dočtete i o pravděpodobných motivacích bývalého amerického vojáka nakydat špínu na Izraelce – ve zkratce: byl vyhozen svými šéfy, protože byl „disruptive and confrontational“. 

Aguilar podle zveřejněné konverzace napsal svému nadřízenému 22. června doslova „I can be your best friend, or your worst nightmare. Stop F-ing around, put me back to work, and let’s get this mission done.“

Tolik asi k médiálně citovaným důkazům o bestiálním chování příslušníků izraelské armády vůči civilistům.

Odhalení naprostých lží a smyšlenek vedlo alespoň k tomu, že orgány OSN produkci podobných nepodložených obvinění poněkud zmírnily, podle toho, co lze soudit z médií. Ale neznamená to, že by se nehledaly další cesty, jak Izraelce (a Židy) dále očerňovat.

Jak už bylo řečeno na začátku, padla obvinění z úmyslného vyvolání hladomoru, případně se narychlo ustavily rádoby odborné asociace, které tvrdí, že Izrael páchá v Gaze genocidu.

Parta lidí pod hlavičkou International Association of Genocide Scholars je skutečně kouzelná. Chcete se stát odborníkem na genocidu? Bude to stát 125 dolarů. Nemáte? Napište mail, nějak se zkusíme dohodnout...

Takovéto odborné skupiny pak vydávají rezoluce, které znovu papouškují nezodpovědná média. Je to smutné, jak žurnalistika coby řemeslo v mainstreamu skutečně upadá.

Z mého pohledu odpovědnost za toto rostoucí odtržení od reality leží na bedrech nás, novinářů. Nestoudná pomluva ze strany Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a jejich sympatizantů o potravinové pomoci v Gaze je něco, o čem se dá psát. Nabízí se otázky, které lze pokládat a měli bychom je autorům nepodložených tvrzení klást.

Přesto se ve velkých médiích o takto důležité věci kompetentně nepíše. Novináři, jejichž úkolem by mělo být hledat pravdu, ji nehledají.

Člověk má začít u sebe. Požádám tedy oficiálně Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva, aby zveřejnil své záznamy a poskytl podrobné zdůvodnění toho, co přesně si mám představit za tím kouzelným slovem „údajně“. 

Jak totiž dodává Geipel – „i ty nejhorší armády se poučují ze svých chyb a přizpůsobují se, což činí údajné masakrování vysoce kompetentní izraelské armády v okolí míst, kde se poskytuje pomoc, absurdně nepravděpodobné.“

Presumpce neviny je mimořádně cenná myšlenka, a když se nad tím člověk zamyslí, je extrémně nepravděpodobné, že takový koncept se ve společnosti vyvine a ustálí jako pravidlo. Měli bychom si ho hýčkat a vážit, nikoli pomáhat krmit velké jazykové modely (jimž z neznalosti věci přezdíváme umělá inteligence) zjevnými nepravdami, které pak bude AI servírovat našim dětem.

Protože „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, jak říkal už Goebbels. Tedy „reportedly“ – ve skutečnosti to nikdy neřekl.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.