Tobogán demence: Nejen Foldynu, už i Babiše s chutí citují oficiální ruská média. Zbláznili jsme se?

Češi by se měli mít před novou vládou skutečně na pozoru. Po volbách jsme si říkali, že to nějak přežijeme, že to bude ostuda, ale že nakonec ten Babiš, ke kterému jsem kdysi cítil skutečně něco blízko nenávisti, bude nakonec nějaká záruka proti všem těm proruským tendencím.

Uklidňoval jsem přátele v hospodských debatách, že slovenská či maďarská cesta nám nehrozí, protože Česko má na Ukrajině mimořádně pozitivní obraz, ať už díky muniční iniciativě, nebo spolupráci mnoha českých technologických firem s těmi Ukrajinskými. A že byznysmen Babiš hlavně „umí počítat“.

Říkal jsem, jak obrovský respekt jsme si tam vybudovali, ať už schopností bleskurychle nabízet efektivní zbraňové systémy jako MR 2 Viktor, proudové motory z Velké Bíteše pro systémy Paljanycja nebo Peklo, nebo i superúspěšnou integrací Ukrajinek a Ukrajinců, kteří utekli k nám.

No, a dnes musím říct, že leda h*vno – mýlil jsem se a podcenil jsem buď lehkovážnost premiéra, nebo možná vydírací potenciál jeho koaličních partnerů. Ve výsledku je to ale jedno.

Začalo to „zkrocením ministra Zůny“ a tím, že Turek v Kyjevě řekl, že za ruskou agresi může rozšiřování NATO. To se tak jako ještě dalo čekat – stejně jako to, že vyšlo najevo, že L-159 mohly na Ukrajinu letět (nebo jet, já nevím), a že kecy o tom, že je Česko nutně potřebuje, jsou jen kecy. 

(Mimochodem, velmi nedávno se podařilo náhodnému Ukrajinci natočit na mobil to, co přesně by L-159 na Ukrajině mohly dělat – pomocí kanónu ničit ty prokleté Šáhidy).

Stejně tak se daly čekat ty provokace od Foldyny, Rajchla a dalších dezo-princů naší doby. Co jsem ale skutečně nečekal, bylo, že Babiš oficiálně dovolí přerušit tu rostoucí trajektorii výdajů na obranu, kterou jsme mohli tak skvěle argumentovat Trumpovi, že se stavíme na vlastní nohy a díky Ameriko a tak dále. Ale i kdyby tu Trump nebyl, v dnešní geopolitické situaci je to přece jediná možná logická správná cesta!

Tohle jsou, dejme tomu, tvrdá data, tvrdá síla. Neméně důležitá je ale i ta „soft power“, tedy slova a nástroje informační války. Čímž se dostáváme k tomuto:

Stokrát vyvrácené, že by časová souslednost nějakých kroků nutně znamenala kauzální vazbu, zřejmě panu premiérovi Babišovi nevadí. Podporuje starý ruský narativ, že premiér Boris Johnson přemluvil Zelenského v roce 2022, aby neukončoval válku. To, jak to bylo skutečně, si lze snadno dohledat.

Babiš ale normálně – a věřím, že neuváženě – nyní nabil ruské propagandě. A ta se toho samozřejmě s gustem ujala. 

Není to vůbec radno podceňovat, protože jestli jsou Rusové v něčem skutečně experti, tak ve schopnosti hrát vysoké hry, i s poměrně špatnými kartami v rukou. Využívají distorze reality právě pomocí takových užitečných idiotů, jakým se včerejškem stal pan premiér Babiš.

Přijde vám, že přeháním? Podívejte se na data. Nedávná simulace konfliktu ukázala děsivý scénář: Rusko obsadilo část Pobaltí ne díky přesile, ale díky naší nerozhodnosti. Stačilo jim tvrdit, že jen „zachraňují své lidi“ v Kaliningradu.

Výsledek? USA váhaly s článkem 5, Německo se bálo eskalace a Rusko vyhrálo dřív, než jsme vůbec pochopili, že jsme ve válce. A věřte, že tím jazýčkem na vahách, až budou Trumpovi prezentovat možnosti reakce na ruský útok, může být seznam těchto řečí, které vychází z proruských skupin evropských politických reprezentací.

Tohle je ta jediná díra v NATO. A Andrej Babiš ji svými řečmi právě teď aktivně zvětšuje. Rusko sází vše na jedinou kartu: že v rozhodující chvíli nebudeme vědět, čemu věřit, a budeme váhat.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.