Geniální jako Multipla. "Ošklivou" Škodu Roomster Češi milovali – manažeři ji ale zařízli

Na první pohled působí jako slepenec dvou různých světů. A vlastně jím i je. Škoda Roomster totiž vznikla v krátkém mezidobí, kdy se ani mladoboleslavská automobilka nebála experimentovat – kromě „prostorníku“ si jistě pamatujete i povedené SUV Yeti. Výsledkem byl vůz, který dodnes budí emoce. Malé „empévéčko“ od Škodovky nemělo od začátku lehký život, když si konzervativní česká veřejnost jen pomalu zvykala na originálně ztvárněnou karoserii a Roomster si kvůli ní vysloužil nejeden posměšný úšklebek. Praktický pohled na věc ale časem přesvědčivě zvítězil a nevšední model patřil k nejprodávanějším modelům značky. Kde se vůbec vzal?

Každý středně zdatný „škodolog“ ví, že mnoho dějiných posunů se v mladoboleslavské automobilce odehrálo na vývojovém pracovišti zvaném dle dávného využití budovy Česana. Stejně tak tomu bylo v případě Roomsteru. Malá skupinka techniků pod vedením Dr. Haralda Ludaneka (tehdejšího šéfa technického vývoje) zde jednoho dne roku 2002 poseděla dlouho do noci a debatovala o odvážném nápadu. „Měli jsme pochybnosti, zda to celé zvládneme,“ vzpomínal Ludanek později. „Dlouho a důkladně jsme o celé věci diskutovali. Skončili jsme až v noci a mně uletělo letadlo domů. To byl ovšem důvod, abychom na této myšlence pracovali i během víkendu.“

Nápad byl revoluční: vzít přední část platformy z druhé Fabie, zadní nápravu z první Octavie a propojit je zcela novou střední částí. Šlo o odklon od dosavadní koncernové filozofie „jedna platforma pro více vozů“. První model ukázali ve Wolfsburgu Martinu Winterkornovi (tehdejšímu šéfovi VW, pozdějšímu předsedovi představenstva celého koncernu) a přesvědčili ho, aby mohl v září 2003 koncept Roomster přijet na frankfurtský autosalon IAA jako hlavní hvězda stánku Škody. Místo očekávané druhé Octavie se lidé tlačili k neobvyklému „krabicovému“ MPV.

Koncept byl asymetrický – na pravé straně posuvné dveře, jiné boční okno, na levé straně jen jedny dveře a rovné sklo. Uvnitř otočná přední sedadla o 180 stupňů, posuvná zadní lavice o 75 cm, panoramatické čelní sklo jako u letadla a obrovské prosklení v zadní části. „Výroba vozu v této podobě není plánována,“ stálo v oficiálních materiálech – ale ono „v této podobě“ bylo jasným signálem. Koncept byl pojízdný, poháněný známým tříválcem 1.2 HTP, a jezdil i po Hradčanském náměstí. Design vedl Thomas Ingenlath (tehdejší šéf designu Škody, který přišel z Audi a později se proslavil ve Volvu) a Peter Wouda (hlavní designér exteriéru). Jméno vzniklo spojením „room“ (prostor) a „roadster“ – i když otevřená verze nikdy nebyla v plánu.

V roce 2005 Škoda oficiálně oznámila, že čtvrtou modelovou řadu postaví právě na tomto základě. A v březnu 2006 přijel sériový Roomster do Ženevy – symetrický, s klasickými zadními dveřmi, o 15 cm delší a o něco užší, ale s tou samou DNA.

Design karoserie byl od začátku největší slabinou – nebo naopak předností Roomsteru. V době uvedení působil těžko zařaditelný praktický vůz jako zjevení. Přední část připomínala klasický hatchback - budoucí druhou generaci malé Fabie, zatímco zadní partie s vysokou střechou a obrovskými okny evokovala malou osobní dodávku. 

Zajímavé je, že kontroverzní tvar měl i praktický význam. Neobvykle velká prosklená plocha znamenala výborný výhled z vozu a pocit vzdušnosti, který byl ve třídě malých MPV nadstandardní.

Recenzenti i majitelé se shodovali, že „přední a zadní část jako by byla z jiného auta“. Pro některé neodpustitelný prohřešek, pro jiné důkaz originality. A právě tato nejednoznačnost zajistila vozu status designového outsidera, na kterého se nezapomíná.

To, co Roomster dělalo skutečně výjimečným, bylo jeho podvozkové „manželství“. Přední část včetně McPhersonovy nápravy pocházela z Fabie druhé generace (platforma PQ24), zatímco zadní náprava – širší o šest centimetrů – byla převzata z první novodobé Octavie. Výsledek? Kompaktní délka 4,2 metru, ale rozvor 2617 mm a výška přes 160 cm. 

Kde Roomster skutečně exceloval, byl interiér. Vnitřní prostor byl navržen s důrazem na variabilitu a každodenní použitelnost. Systém VarioFlex byl geniální: zadní sedadla rozdělená v poměru 40/20/40 se posouvala podélně i příčně, sklápěla dopředu nebo se dala úplně vyjmout bez nářadí. 

Kufr měl v základu 450–530 litrů, po vyjmutí sedadel až 1810 litrů. Vysoká střecha a velká okna dávaly vzdušný pocit. I s předními sedadly úplně vzadu zůstalo vzadu místo pro dospělého. Panoramatická střecha (za příplatek) ještě umocňovala pocit kabrioletu pro pět. Pracovní verze Praktik bez zadních oken (od roku 2007) pak nabízela 1900 litrů nákladu a nosnost až 640 kg – ideál pro řemeslníky.

Velké zadní dveře a vysoká střecha usnadňovaly nakládání, zatímco pasažéři měli dost místa do všech stran. Zatímco přední partie interiéru se prakticky shodovala s Fabií druhé generace, vzadu si cestující případali jako v MPV. Dobové testy často zdůrazňovaly, že Roomster dokáže nahradit i větší rodinné vozy, přestože zůstává kompaktní.

Škoda nabídla širokou paletu motorů převzatých z koncernu VW. Benzínové tříválce 1.2 HTP (64–69 k) byly úsporné ve městě, ale pomalé a náchylné k problémům s rozvodovám řetězem (do 2009). Čtyřválce 1.4 16V (86 k) a 1.6 16V (105 k) dobové testy chválily jako nejlepší volbu – spolehlivé, dostatečně dynamické a s přijatelnou spotřebou kolem 7–8 l/100 km. Později přišly i výkonnější přeplňované motoryTSI (86 a 105 k).

Roomster ale přišel především do zlatého věku dieselů s vinětou TDI. Tříválec 1.4 TDI (69–80 k) byl jakž takž tichý do města, ale na dálnici už to byl hukot. Nejlepší reputaci měl legendární čtyřválec 1.9 TDI (105 k)kombinující příjemnou dynamiku, nízkou spotřebu a životnost. Později jej nahradil už zdaleka ne tak povedený motor 1.6 TDI.

Přestože byl Roomster vyšší, díky předku z Fabie a zadní nápravě z Octavie přinášel zajímavý mix jistých jízdních vlastností. Široký rozchod minimalizoval naklánění, řízení bylo přesné, podvozek komfortní.  Samozřejmě – vyšší těžiště přineslo trochu více bočních náklonů a citlivost na boční vítr, ale oproti klasickým MPV to bylo nebe a dudy. 

Stejně jako o deset let dřív Fiat Multipla ukázala i Škoda Roomster, že praktické nemusí být nudné. Byl to vůz, který nekřičel luxusem, ale nabízel to, co rodiny opravdu potřebují: místo, flexibilitu a jistý pocit z jízdy. Kontroverzní vzhled? Ano. Ale kdo jednou zkusil vyjet s vyjmutými zadními sedadly a dvěma koly v kufru, ten už ví, proč se Roomster stal legendou české automobilky. 

Do roku 2015 se v hlavním závodě v Mladé Boleslavi i v pobočném v Kvasinách vyrobilo přes 370 tisíc kusů Roomsteru všech verzí. Výroba skončila bez přímého nástupce a Škoda do budoucna vsadila na vozy kategorie SUV. Nejsem asi sám komu v nabídce domácí jedničky něco podobně vtipného jako Roomster dnes chybí. Jeho odvážný koncept z roku 2003 si alespoň můžete nově prohlédnout v další zpřístupněné části firemního depozitáře v Mladé Boleslavi.