Summit poslední naděje: Lídři EU se zavřou na zámku, Babiš veze agendu povolenek proti všem

Brání mu spousta překážek a bariér, které zpomalují hospodářský růst a podvazují konkurenceschopnost. Za týden se lídři „sedmadvacítky“ sejdou na uzavřeném „semináři“, aby problém rozebrali a stanovili, co je s tím třeba udělat.

Je to už rok a půl, co bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi ve své dnes již slavné zprávě rozebral příčiny stagnace a zaostávání evropské ekonomiky a nabídl řešení. 

Evropská komise se od té doby zmohla na několik balíků zjednodušujících platnou legislativu, což je zajisté zapotřebí. Žádná strukturální řešení však nenabídla, kromě dutě znějících „kompasů“ a „strategií“. 

Není divu – nedostala pro to žádné jasné pokyny ze strany vlád členských zemí, které samy spíš bezradně přešlapují. Právě proto nynější „brainstorming“ na nejvyšší úrovni – aby se ledy konečně pohnuly.

„Musíme udělat víc, abychom účinně odstranili národní bariéry, abychom regulační rámec učinili příznivějším pro investice, inovace a růst podniků,“ pojmenoval ve zvacím dopise premiérům a prezidentům předseda Evropské rady António Costa hlavní problémy současnosti. 

Do zámku Alden Biesen nedaleko Bruselu pozval na 12. února také Draghiho a dalšího italského expremiéra Enrika Lettu, který se předloni také vyznamenal analytickou a burcující zprávou zaměřenou právě na nedostatky jednotného vnitřního trhu EU. Výsledkem by měly být pokyny, které pak komise přetaví v návrhy usnesení; konkrétní činy lze pak očekávat od řádného březnového summitu EU.

Costa vypočítal několik konkrétních opatření, o kterých se zatím teoreticky ví a mluví, ale nic se nedělá; nyní by se měla stát realitou. Jde například o takzvaný 28. režim, který má evropským podnikům umožnit fungování mimo svazující rámec národních předpisů. Nebo o „unii úspor a investic“, jež by umožnila nasměrovat úspory Evropanů do vlastní, tedy evropské ekonomiky. 

O skutečné propojení dosud rozdrobených kapitálových trhů, daleko lepší provázání energetických sítí, hlubokou digitalizaci klíčových sektorů, zajištění řádově vyšších investic do inovací, ba spuštění emisí evropských dluhopisů. A tak dále. Speciálně se bude mluvit o sektorech strategicky významných pro budoucnost, zejména společných nákupech zbraní a vojenské techniky.

Vedle těchto „domácích“ úkolů půjde o mezinárodní kontext. Ve světě se stále méně hraje podle dříve platných pravidel. Mezinárodní obchod narušují jak války a sankce, tak jednostranná diskriminační opatření. Evropa se musí naučit i v těchto podmínkách hájit své zájmy. 

Příliš dlouho váhala, například při zajišťování dodávek strategických surovin; dopustila prohlubování nebezpečných závislostí na řadě zemí světa, a dokonce i vznik nových – například na americkém zemním plynu.

Evropská komise si je nedostatků velmi dobře vědoma. V pravidelné Výroční zprávě o stavu společného trhu koncem ledna poukazuje na „kombinaci vnějších tlaků a vnitřních překážek“, jež způsobuje „erozi průmyslové základny“. Úpadek se projevuje už i statisticky – mezi roky 2023 a 24 se obchod se zbožím mezi zeměmi EU snížil o procento a půl, z 23,5 na 22 procent celkového objemu. Je to první pokles po 30 letech soustavného růstu.

Podle německého europoslance (EPP) Andrease Schwaba ho způsobují zmíněné národní překážky oběhu zboží a rostoucí nesoulad v legislativě členských zemí, který má na svědomí nedostatečné či chybné dodržování norem evropského práva nebo jejich špatné převádění do národní legislativy. 

Schwab vyčítá Evropské komisi, že kvůli nárůstu jiné agendy opomíjí svou klíčovou povinnost, kterou je kontrola dodržování evropských norem – odtud také významný pokles počtu zahajovaných procedur kvůli porušování práva, které komise vede proti vládám členských zemí. 

Vadí mu také, že Komise povoluje stále častěji vládám subvencovat vlastní podniky, což narušuje férové fungování vnitřního trhu EU.

Loni na jaře, když americký prezident Donald Trump hrozil Evropě enormními cly, odhadl Mezinárodní měnový fond (MMF) „vnitřní celní tarify“ v rámci EU na 44 procent pro zboží a 110 procent pro služby. Tato čísla byla následně zpochybňována jako nadnesená, ale sama Evropská centrální banka pak přišla s podobnými odhady. 

A Komise ve zmíněné lednové zprávě napsala, že „fragmentace národních předpisů činí vznik a řízení podniků v celé EU nákladným a složitým“. Upozornila, že pro evropské společnosti je stále obtížnější rozjíždět byznys v jiných členských státech.

Právě proto by jedním z výsledků vrcholného „semináře“ měl být pokyn k sepsání výše zmíněného „28. režimu“, který by zahrnul jednotná pravidla pro zřizování a řízení firem, daňové i sociální předpisy a vše ostatní, co je potřeba, včetně například uznávání kvalifikací a diplomů. 

Tento „režim“ by existoval souběžně s 27 národními „systémy“. Národní orgány by nemohly bránit podnikům, aby si vybraly, že se budou řídit právě jím.

Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová tuto novinku avizovala už v loňské zprávě o stavu unie. Její pomalý zrod doprovázejí a komplikují nutně kontroverze – není snadné si představit, že by podniky fungovaly podle jakýchsi pravidel „shůry“ – bez ohledu na ta pravidla, která jsou v platnosti tam, kde působí. 

Už nyní se spekuluje o tom, že „28. režim“ bude nakonec zkusmo určen jen jako pobídka pro inovativní start-upy, tedy nikoli jako alternativa pro všechny podniky. Ozvalo se i varování, aby se tímto pozoruhodným zlepšovákem nezakrýval nedostatek jiných změn, zejména přímo ve fungování vnitřního trhu EU.

Von der Leyenová i Costa požádali šéfy států a vlád, aby se k tématům semináře předem vyjádřili. S některými se do poslední chvíle budou setkávat osobně – například ve čtvrtek 5. února mluvila v Paříži s prezidentem Emmanuelem Macronem, který se chystá pečlivě a bojovně. Přeje si stavět na evropské jednotě, která se projevila v solidární podpoře Dánska vůči Trumpovi ohledně jeho nároku na Grónsko, a bude prý usilovat o co nejambicióznější výsledky.

To se nedá naopak říct o českém premiérovi Andreji Babišovi. Ten se ve svém dopise košatě rozepsal o potřebě řešit ceny energií v EU a vylepšovat přenosové elektrické sítě mezi státy, což jsou nepochybně nosná témata, kterými se budou lídři zabývat. 

Hlavní pozornost však zaměřil na emisní povolenky, a to nejen ty budoucí ETS2, týkající se osobní dopravy a vytápění domácností, ale i ty existující ETS1, považované za hlavní pobídku pro podniky, aby snižovaly emise uhlíku, a to už od roku 2005. Babiš chce spuštění ETS2 odsunout na rok 2020; ceny povolenek obou systémů si přeje zastropovat a znemožnit obchodování s nimi.

Emisní povolenky zajisté jsou velké evropské téma. Z hlediska fungování jednotného vnitřního trhu není však jejich význam zdaleka prvořadý. Tím spíš, že je většina vlád dosud považuje za užitečný nástroj pro boj proti klimatické změně a zároveň se nedomnívají, na rozdíl od Babiše, že mají zásadní negativní vliv na ceny elektřiny. 

Babiš tedy ve čtvrtek 12. února pravděpodobně nepochodí – debata se stočí na témata, ke kterým se v dopise nevyjadřuje, jako je sjednocení kapitálových trhů nebo efektivnější využívání veřejných zakázek (více než dva biliony eur ročně), které nadále zůstávají převážně v rukou národních vlád.

Ačkoli mnohé z témat, o kterých se bude mluvit, vypadají a znějí technicky, bude debata výsostně politická. Zajisté díky přítomnosti nejvyšších zvolených politiků „sedmadvacítky“, ale také proto, že náprava zadrhávajícího se vnitřního trh EU musí nutně být napřed politická. 

O evropském zaostávání ve světovém měřítku se ví a intenzivně mluví už dva tři roky, ale pokus ho napravit odsouvaly jiné, byť související události a okolnosti, v neposlední řadě válka na Ukrajině nebo počínání nového amerického prezidenta. Od čtvrteční zámecké sešlosti se proto čeká pokud možno jasná shoda, kudy se má EU vydat. A nemusí to být nutně shoda všech sedmadvaceti.

Právě to měl na mysli Mario Draghi, když tento týden v pondělí (2. února) vyzýval, aby se Evropa dala cestou „pragmatického federalismu“ – tedy aby se sjednotila všude tam, kde to její vlády shledají potřebným a možným. 

V projevu v belgické Lovani (Leuven/Louvain) vyložil, že by to fungovalo jako mnohonásobná „koalice ochotných“: ty vlády, které by chtěly, by spolupracovaly, jako by šlo o jednu federaci, tedy jednu zemi. V energetice, v obraně, v nových technologiích, v čemkoli. A další by se mohly dobrovolně přidávat.

Není pravděpodobné, že by tato další Draghiho drastická léčebná metoda zaujala většinu členů Evropské rady. Jeho argumentace však stojí za zamyšlení. 

Lze ji shrnout těmito slovy: starý světový řád, na kterém jsme v Evropě budovali mír a prosperitu, definitivně skončil. Evropané musí proto změnit přístup.

Už nevystačíme s tím, co máme k dispozici. Už nestačí, že jsme jedním velkým trhem. Musíme se sami stát velmocí.

Trumpova Amerika „vnucuje Evropě celní tarify, ohrožuje naše území a poprvé jasně říká, že evropská fragmentace vyhovuje jejím vlastním zájmům“, řekl Draghi. 

Čína „ovládá kritické uzly světových hodnotových řetězců a je připravena tuto páku použít“. V tomto kontextu Evropě hrozí, že bude ponížena, rozdělena a zbavena průmyslu. „Evropa, která nebude schopna ubránit své zájmy, nedokáže ani dlouhodobě uhájit své hodnoty.“

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.