KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Asi málokdo, kdo je alespoň trochu obeznámený se situací v jednáních mezi USA a Ruskem, očekával od úterního telefonátu kremelský souhlas s příměřím tak, jak jej Donald Trump předtím vnutil Ukrajině. Rusko už různými kanály dávalo dopředu najevo, že s dokumentem – bez zahrnutí jeho podmínek – nebude souhlasit. Velmi jednoduše řečeno, opět se potvrdilo, že mír silou mohl platit na Ukrajinu, která se brání ruské agresi, ale ne na Rusko, které je v současné době v komfortní situaci a útočí. Více než skromné výsledky dvouhodinového telefonátu pak za vítězství americké strany bude moci kdokoli označit jen stěží.
Rozhodně nešlo o diplomacii silou, jak ji anoncoval Donald Trump již dříve. Výměna zajatců či zastavení útoků na energetickou infrastrukturu jsou sice pozitivním, ale minimálním krokem. Dohodnuté zápasy mezi americkým a ruským týmem složeným z hráčů NHL a KHL mají až anekdotický nádech s určitou historickou reminiscencí na ping-pongovou strategii Henryho Kissingera.
Co z aktuálně prezentovaných výsledků víme? Moskva slíbila výměnu zajatců v poměru 175 ku 175 a návrat těžce raněných na Ukrajinu. Tady lze asi stěží protestovat, nicméně je zvláštní, že výměnu domlouval americký prezident. V tuto chvíli je těžké odhadovat, zda Trump tlumočil ukrajinský návrh, nebo šlo o jeho iniciativu.
Až dosud se americká strana držela principu, že se jedná o válku mezi Ruskem a Ukrajinou, byť Američané přestali používat slovo agrese. Dohadování počtů vyměněných zajatců se tak odehrávalo na úrovni obou stran. Nyní se do něj vložily i USA.
Dalším bodem je zastavení útoků na energetickou infrastrukturu obou zemí. V tomto případě lze říct, že jde spíše o vzájemný ústupek, kdy ruské útoky na energetickou infrastrukturu Ukrajinu bolí, ale totéž lze říct o ukrajinských útocích na ruské rafinerie.
Pro Rusko navíc nejde o zásadní věc, protože i nyní trvalo na tom, že útočí na čistě vojenské cíle. I v případě zásahu jakékoli energetické infrastruktury bude možné tvrdit, že šlo o údery proti vojenským cílům, které vychýlila protivzdušná obrana. Naproti tomu, zásah rafinerie lze jen těžko takto interpretovat. V důsledku nejde ani tolik o ústupek ze strany Moskvy, jako spíš o odstranění jedné z nepříjemností za relativně nízkou cenu.
Požadavky bez ústupků
O dalších dohodách, pokud nějaké byly, toho moc nevíme. Otázka bezpečné plavby Černým mořem byla ponechána k dalšímu jednání. Oba prezidenti se podle prohlášení znějících z obou stran nebavili ani o územních otázkách. Podle prohlášení z Bílého domu mír přinese „kolosální ekonomické dohody“ mezi Ruskem a USA, což opět neříká vůbec nic konkrétního.
Ruská strana už v minulých jednáních dávala Američanům různé pobídky v podobě investičních možností, ale bez nějakého reálného příslibu. Detaily jednotlivých dohod měly – podle výrazně obsáhlejšího prohlášení, které vydal Kreml – dohodnout expertní skupiny obou zemí.
Namísto toho pak Vladimir Putin tlumočil Donaldu Trumpovi svoje výhrady vůči návrhu příměří. Pro Putina je zásadní požadavek, aby Ukrajina nebyla nadále vyzbrojována a nedostávala další pomoc ze zahraničí, aniž by, pochopitelně, učinil jakýkoli ústupek sám.
Šikovně tak přesouvá zodpovědnost za válku na Evropu a Ukrajinu, které – podle jeho verze – prodlužují válku tím, že i nadále zbrojí. Velmi dobře přitom ví, že požadavek, aby přestala zbrojit a připravovat se na další ruský útok, bude pro Ukrajinu jen stěží přijatelný.
Prozatímní vítěz je jasný
Putin neváhá dávat své silné postavení okatě najevo. Telefonát mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem byl naplánován na 18. hodinu moskevského času. Putin předtím mluvil na setkání s ruskými průmyslníky a podnikateli, přičemž dával až teatrálně najevo, že toto setkání je pro něj důležitější než rozhovor s Trumpem. A i dronový útok na Ukrajinu těsně po konání rozhovoru jen zhmotnil přesvědčení, že si Putin může dělat, co chce.
Vladimir Putin tak podle všeho zvládl telefonát s Donaldem Trumpem velmi dobře a zcela dle ruské strategie – pokračovat v jednáních o příměří, aniž by s příměřím souhlasil. Neslíbil americkému prezidentovi nic zásadního, jen učinil drobné ústupky.
Dalšími požadavky vůči Ukrajině, které jeho americký protějšek vyslechl (nevíme nic o tom, jak Donald Trump reagoval, ale ze zpráv o jednáních se dá usuzovat, že nikoli odmítavě), přehrává Putin míč na ukrajinskou stranu. V očích Donalda Trumpa si udržel pozici toho, kdo chce mír a jen chrání svoje zájmy. Ostatně Putin opětovně tvrdil, že je příznivcem mírového řešení konfliktu.
Neustálým vznášením technických připomínek i zdánlivě rozumnými požadavky, o kterých ví, že jsou pro Ukrajinu nepřijatelné, bude moci prodlužovat jednání donekonečna. Trumpa navíc dostal do pro sebe ideální pozice, kdy jsou USA jednou ze dvou stran jednání, zatímco Ukrajinu vytěsnil do role vyčkávajícího, který opět neví, na čem je, a k čemu ho budou USA nutit.
Z telefonického rozhovoru tak vyšel jako vítěz Vladimir Putin, který dosáhl prakticky všeho, co v tuto chvíli potřeboval. Oproti tomu Donald Trump rozhodně nedosáhl příměří, což ale samo o sobě byl možná přehnaně ambiciózní cíl. Do jaké míry se rozhovor stane základem pro trvalý mír, se teprve ukáže.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
