Trezor plný otázek: Rodinný „poklad“ Jiřího Svobody a miliardové zakázky na železnici

Těžko říct, zda větší údiv veřejnosti přinesla zpráva o tom, že policisté při domovní prohlídce u generálního ředitele Správy železnic našli osmdesát milionů korun v hotovosti, anebo Svobodovo vysvětlení o původu peněz.

Svoboda, který se z výpravčího vypracoval až do čela státního podniku ovládajícího miliardové investice, tvrdí, že šlo o rodinný „poklad“. S trochou nadsázky řečeno, jeho otec a dědeček si spořili tak poctivě a tak dlouho, až si v trezoru nashromáždili 80 milionů.

Rodinná kronika Svobodových zahrnuje dědečkovo podnikání, znárodnění, těžká léta i následné budování „rezervy“, kterou rodina držela mimo banku. Jako by šlo o nějakou generacemi předávanou tradici, zcela rezignující na základy investiční gramotnosti a poněkud náročnější na místo ve skříni.

Problém dojemného příběhu je snad jen v tom, že měnová reforma z roku 1953 dopadla nejhůře právě na lidi, kteří drželi hotovost. Tvrzení, že někdo v padesátých letech přišel o majetek, a proto si po zbytek života ukládal „do polštáře“ úspory, které dnes odpovídají ceně menšího depa, je tak ekonomicky asi stejně přesvědčivé jako tvrdit, že někdo nejí maso, ale dělá výjimku u kuřete, ryb a občas i hovězího.

Navíc, když se podíváme na majetkové transakce Jiřího Svobody, na půjčky na nemovitosti a investice do pozemků a domů, které propluly médii, člověk začíná mít pocit, že celkový obrázek nedrží pohromadě ani při mírném zatřesení. Do toho tu ještě máme dary k „životním jubileím“ v podobě luxusních hodinek. Pravda, v některých kruzích můžete rozdávat denně hodinek, kolik chcete, aniž by to vypadalo zvláštně, ale v prostředí státního podniku působí takový zvyk přece jen trochu podezřele. Leda že by měl Svoboda narozeniny čtyřikrát do roka.

Suma v trezoru nalezených osmdesáti milionů je zajisté působivá, ovšem úplně jinak působí ve chvíli, když ji najdete v sejfu člověka, který rozhodoval o monstr zakázkách, ve kterých se hrálo o to, kdo v Česku bude stavět nové tratě, kdo bude montovat zabezpečovací systém, nebo kdo bude modernizovat železniční uzly.

Právě proto má smysl se dívat na kontext, a to mimo jiné třeba na největší železniční zakázku posledních let. Tendr na instalaci evropského zabezpečovacího systému ETCS na úseku z Kralup nad Vltavou až k Dolnímu Žlebu v hodnotě dvanácti miliard korun měl být signálem, že česká železnice konečně otevírá dveře silným evropským hráčům.

Do soutěže se přihlásili tři hráči: Siemens, Alstom a domácí AŽD Praha. Zatímco posledně jmenovaná firma má v tuzemské infrastruktuře hluboké kořeny a léta si zde drží prakticky monopolní postavení, Siemens a Alstom měly být nadějí na skutečnou soutěž a liberalizaci poměrů na českých kolejích.

Jenže tendr tří účastníků vzal rychle za své, Alstom byl vyřazen kvůli „nesplnění kvalifikačních podmínek“. Jak jsme na INFO.CZ v té době psali, problém byl hlavně v tom, že Správa železnic Alstomu neuznala jeho reference, což lze s trochou kritického pohledu vnímat jako eliminaci konkurenta na trhu dobře etablované AŽD. 

Nyní, s desítkami milionů nalezených v trezoru šéfa SŽ, tak možná přichází čas se na vyřazení Alstomu podívat ještě jednou, důkladněji a ptát se, zda byl skutečným důvodem vyřazení opravdu nedostatek referencí tohoto obřího francouzského podniku.

Stojí navíc za to připomenout kontext poměrů na českých kolejích. AŽD Praha, která suverénně vede v dodávkách zabezpečení pro českou železnici, obdržela nedávno od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže mnohamilionovou pokutu za účast v kartelu. Úřad v červenci potrestal šest firem za manipulace s veřejnými zakázkami na modernizaci signalizačních a zabezpečovacích zařízení, AŽD tehdy vyměřil sankci ve výši 52,5 milionu korun. 

V prosinci pak předseda úřadu pokutu upravil na 17,86 milionu, protože firma se podle zjištění účastnila pouze dvou zakázek s relativně nízkou hodnotou, zatímco ostatní společnosti byly zapojené do soutěží za stovky milionů.

Tento vývoj dodává celé kauze kolem státních zakázek další rozměr – ukazuje, že nejde jen o podezřelé majetkové operace či trezor plný hotovosti, ale také o prokázané porušení pravidel hospodářské soutěže jedním z klíčových hráčů na trhu železniční infrastruktury.

Detektivové NCOZ nyní sledují složitou síť finančních toků. Prostředky plynoucí od Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a firem, které získávaly státní zakázky, podle nich měly končit nejprve na účtech advokáta Martina Páska a následně u podnikatele Jaroslava Veverky. Podle policie zatím nikdo obviněn nebyl a šlo primárně o zajištění dokumentů a smluv. Přesto už samotná existence vyšetřování vyvolává otázky o transparentnosti celého systému.

Podobné otázky by bylo dobré pokládat i u některých projektů Správy železnic. Tak například: V Pardubicích se modernizoval železniční uzel, a i tam se projekt protáhl a prodražil. V Brně při rekonstrukci hlavního nádraží vyřadila Správa železnic některé zahraniční uchazeče, ačkoliv jejich nabídky měly parametry srovnatelné s vítězi. A přibývaly i drobnější zakázky, rozdělované na malé části, často s dodatky a navýšeními, která vyvolávala pochybnosti o transparentnosti.

Z médií a anonymních zdrojů přitom vyplývaly i vazby na politiky a doporučení některých dodavatelů, která byla výběrovými komisemi přijímána jako vodítko. Svoboda sám mezitím nakupoval nemovitosti a prováděl majetkové přesuny, jejichž logika je pro pozorovatele neprůhledná. V kombinaci s nálezem osmdesáti milionů v trezoru se tyto epizody mohou jevit spíše jako vzorec než náhoda.

Pokud se v trezoru člověka, který měl v rukou miliardové investice, najde hotovost v takovém rozsahu, je logické se ptát. A je logické ptát se i proto, že podobné situace se u nás objevují jako roční období.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.