Válka v Zálivu zdražuje i polystyren. Zateplení podraží, uhlí si musíme chránit

Současné zdražování ropy a plynu se navzdory všeobecné představě nepromítá jen do ceny čerpacích stanic. Protože ropa je základem i celé řady výrobků, které denně využíváme, její zdražení ovlivňuje prakticky veškerý život moderního člověka.

Pokud bychom čistě teoreticky připustili, že auta se spalovacími motory kompletně nahradí elektroauta, poháněná elektřinou z atomových či větrných elektráren, pak je v jiných odvětvích tato technologická změna mnohem složitější, prakticky nemožná.

Z ropy a plynu se vyrábí řada léků (včetně aspirinu), nezbytná umělá  hnojiva  a především umělé hmoty, bez nichž si dnes běžnou ekonomiku prakticky nejde představit. Od obalových materiálů, včetně kelímků na jogurty, palubních desek a karosérií aut až po stavební a izolační materiály a nákladné lékařské přístroje.

„My se bez toho uhlíku neobejdeme,“ řekl INFO.CZ ředitel Svazu chemického průmyslu ČR Ivan Souček. Jakmile tedy kvůli následkům války v Íránu začala zdražovat ropa a plyn, přímo či nepřímo se to projevilo na turbulencích v cenách prakticky všeho, co se byť jen okrajově týká chemie. A chemie se dnes týká úplně všeho.

Klasickým příkladem je stavebnictví, které se začalo potýkat s nedostatkem a zdražováních takových materiálů jako je polysteren. Jeho cena vrostla o 70 %, dodavatelé navíc hlásí jeho nedostatek a prodlužují dodací lhůty. Není to údajně jen kvůli zdražování ropy a problémům s přepravou, ale také kvůli výpadkům dodávek různých „ropných“ granulátů pro výrobu plastů, dodávaných do Evropy právě ze zemí jako Írán nebo Kuvajt.

Mnoho firem například v sousedním Německu dnes vede spory o to, kdo má nést zvýšené náklady u dříve nasmlouvaných a dnes výrazně prodražovaných zakázek, zda se dá cenový nárůst zdůvodnit takzvanou vyšší mocí. Extrémní turbulence na trhu ale hlásí i Spojené státy a další země.

Je to dáno nejen zvyšující se cenou styrenu, základní suroviny pro výrobu (mimo jiné) polystyrenu, ale také určitou panikou mezi zákazníky. A snahou zásobit se materiálem před jeho dalším očekávaným zdražením. „Výrobci polystyrenových izolačních desek vyrábí takové množství, jaké je v tuto roční dobu obvyklé. Vykoupení polystyrenových izolací je způsobeno spekulativními nákupy,“ napsal INFO.CZ předseda sdružení výrobců expandovaného polystyrenu (EPS) Pavel Zemene.

Cena se podle něj odvíjí od ceny monomeru styrenu, který je původem z ropy. Stejně jako rostou ceny pohonných hmot, tak rostou i ceny surovin pro výrobu polystyrenu. „Podobná situace tu již byla v roce 2022 po vpádu Ruska na Ukrajinu. Tehdy se situace stabilizovala v červnu,“ uvedl Zemene.

I kdyby se ale světový trh s ropnými deriváty a chemickými přípravky vrátil do doby před útokem USA a Izraele na Írán, stejně to musí vést podle odborníků Evropu k zásadnímu přehodnocení priorit v chemickém průmyslu. Následky války totiž na jedné straně ukázaly, jak je Evropa bytostně závislá na dovozu životně důležitých surovin z krizových oblastí, na druhou stranu vyvolaly otázku, zda je evropský chemický průmysl vůbec schopen vrátit se k větší soběstačnosti.

„Za poslední 3 roky se kvůli levnější zahraniční konkurenci přestalo v Evropě vyrábět 37 milionů tun chemických výrobků, včetně plastů, jejichž výroba se přesunula mimo kontinent. Celkově jde o 10 % kapacity evropského chemického průmyslu,“ uvedl Ivan Souček.

Evropa není schopna konkurovat státům Blízkého východu či Indii nejen kvůli vyšší nákladům na energie a lidskou sílu, ale také kvůli přísnějším ekologickým předpisům a odporu obyvatel vůči chemickým továrnám ve svém okolí. A týká se to i recyklace plastové odpadu.

Místo toho, aby Evropa sama recyklovala a využívala plastový odpad, vyváží ho z velké části v surové podobě do zemí jako je Turecko a rozvojové státy. Podle organizace  Basel Action Network vyvezla loni v prosinci EU do rozvojových zemí, které nejsou členy OECD, 45 000 tun plastového odpadu, což představuje zhruba 280 přepravních kontejnerů denně.

Do Turecka (je členem OECD) pak směřovalo ve stejném měsíci dalších 55 000 tun, představujících 343 plně naložených kamionů každý den. Celkově se loni vyváželo z EU 120 000 tun plastového odpadu.

Všechno je ale o nákladech. „Pokud bychom chtěli být v chemickém průmyslu soběstačnější a vrátili utlumenou chemickou výrobu zpět do Evropy, zdraží to celkově náš život prakticky ve všech oblastech. S tím musíme počítat,“ uvedl Souček.

Důsledky války v Íránu ale zároveň ukazují, jak cennou surovinou zůstává pro Česko uhlí. Bývalá a loni bohužel zesnulá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová mi v jednom rozhovoru kdysi vysvětlovala, proč by měla atomová energetika nahradit uhelnou.

Nikoliv jen kvůli exhalacím a emisím skleníkových plynů, ale především z toho důvodu, že uhlí je nesmírně cennou surovinou pro chemický průmysl, jehož význam možná ještě dnes nedokážeme úplně docenit. Pokud spálíme uhlí, připravuje se o důležitou komoditu, nabízejí v chemickém průmyslu prakticky stejné a zřejmě lepší využití než dovážená ropa.

Uhelné zásoby mají jako chemická surovina pro případ akutní nouze ještě mnohem vyšší užitnou hodnotu než jako fosilní palivo. Tedy pokud si je nezničíme. „To mohu podepsat,“ říká Ivan Souček.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.