Kdo bude po volbách nejdůležitější postavou? Prezident České republiky Petr Pavel

Napřed si řekněme, jaká je ústavní role prezidenta v procesu ustavování nového vládního kabinetu. Ačkoli hlava státu nemá v naší ústavní republice roli krále, můžeme ho označit za „kingmakera“ – je pouze na něm, koho jmenuje premiérem. 

Má na to dva pokusy. Což je obzvláště klíčové v situaci, kdy jednak není vůbec jasná demokratická většina, která by podpořila vládu, jednak panuje zlá mezinárodně bezpečnostní situace.

Vlast je v ohrožení. A stranické preference vůbec neukazují na to, že utváření kabinetu proběhne hladce, tak jako tomu bylo po minulých volbách.

S největší pravděpodobností ani hnutí ANO, ani někdejší pětikoalice nezískají nadpoloviční počet mandátů ve Sněmovně. Jenže obě strany vehementně popírají, že by chtěly spolupracovat. To je právě situace, kdy je moderování ze strany hlavy státu důležité. Tak, jako to dokázal Václav Havel v roce 1996.

Tenkrát byla situace velmi podobná. Sestava Václava Klause neobhájila většinu a levicová ČSSD by mohla vládnout jedině s podporou extremistů. Což tenkrát nenapadlo ani Miloše Zemana. Nakonec se na Hradě dohodlo, že sociální demokraté umožní vznik kabinetu odchodem ze sálu. 

Letos může dojít na něco podobného. Jedině, že by Andrej Babiš chtěl pustit k moci strany, které chtějí změnu režimu a napomáhají Rusku.

Právě na obě tyto hrozby upozornil Petr Pavel, a šlo o nejsilnější a nejvíce emotivní pasáž celkově klidného, umírněného, státnického projevu. Varoval před hrozbou, která přichází od kremelského diktátora a zároveň jasně odmítl síly, které si přejí konec polistopadového demokratického režimu. 

Stejně tak kritizoval tyto elementy za to, že šíří nedůvěru k volbám a ujistil občany, že tento proces je transparentní, nezmanipulovatelný a nezávislý na vládě.

Poslední důležitý prvek proslovu tvořil apel, aby lidé přišli volit, i když nejsou s něčím spokojeni a deklarují, že proto raději zůstanou doma. (Což jsou v poslední době příznivci pravice, ale hlava státu nezmínila nikoho konkrétně.)

Na základě svých slov následně Petr Pavel deklaroval, že bude po designovaném premiérovi chtít, aby zajistil setrvání České republiky v NATO a EU a chránil její bezpečnost, kterou prohlásil za hlavní téma voleb.

Ze všeho, co bylo řečeno, můžeme zkusit dedukovat postup hlavy státu po volbách. A i když Petr Pavel jasně řekl, že nemůže jakýmsi „aristokratickým rozhodnutím“ změnit jejich výsledek, zároveň se v žádném případě nezřekl své spoluzodpovědnosti za novou vládu. Která rozhodně není zanedbatelná.

Můžeme na základě předvolebního projevu odhadnout, jak prezident naloží se svými kompetencemi? Co v procesu ustavování kabinetu dokáže a nedokáže hlava státu? Zkusme si na tyto otázky odpovědět.

Nejpozději po ustanovení orgánů Sněmovny (zásadní je volba jejího předsedy), kdy vláda podá demisi, by měl prezident konzultovat s úspěšnými stranami vznik nové vlády. Z rozhovorů pak vzejde jméno jejího předsedy, jehož následně Petr Pavel jmenuje. 

V tomto skutečně není nijak omezen. Nemusí jít ani o vítěze voleb, a vybraný adept dokonce vůbec nemusí být politik (a ani občan České republiky), teoreticky jím může být doslova kdokoli.

Důležité je, aby designovaná hlava exekutivy měla šanci získat se svojí sestavou důvěru Poslanecké sněmovny. Zároveň Ústava ponechává na prezidentovi, aby zvážil další podstatné okolnosti. Například skutečnosti, jež zazněly v projevu – tedy aby se kabinet neopíral o síly, které si přejí náš odchod z euroatlantických organizací, změnu polistopadového režimu a nevymezují se proti ruské hrozbě pro naši bezpečnost, svobodu a prosperitu.

Hlava státu není automat na podpisy, nějaký úředníček, který dostane papír s výsledky voleb, jmenuje premiérem jejich vítěze a o nic dál se nestará. Kdyby to takto ústavodárce myslel, nesvěřil by mu tak široké a ničím neomezené pravomoci.

Takže si pamatujme: je jen a jen na prezidentovi, aby vybral člověka, který dokáže sestavit nejen stabilní, ale také dobrou vládu. Na to druhé mnozí rádi zapomínají (zvláště fandové extremistů).

Tolik stojí v ústavě. Což platí napořád. A co lze odhadnout z prezidentova projevu? Jak se svou rolí naloží on „tady a teď“? 

Evidentně mu záleží na bezpečnosti země a jejích občanů, na udržení režimu „Havlovy republiky“, na tom, aby příští vláda chránila naše národní zájmy, mezi něž patří členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii, aby nebagatelizovala nebezpečí, jež nám hrozí od Vladimira Putina a dbala na zachování demokracie.

I o tomto se bavil Petr Pavel s favoritem voleb Andrejem Babišem, s nímž neřešil pouze možný střet zájmu a Čapí hnízdo, nýbrž – dle zprávy prezidentské kanceláře – probírali právě i postup hnutí ANO po volbách a hledání podpory pro jeho (zatím hypotetickou) vládu. 

Po projevu prezidenta by bylo velkým (a rovnou přiznávám že nepříjemným) překvapením, kdyby nakonec rezignoval na snahu přispět k tomu, aby se kabinet obešel bez ruské páté kolony.

Konečně jsme u toho nejpodstatnějšího: jaký je reálný vliv hlavy státu na jednání o novém kabinetu? Zde záleží na osobním nastavení, vůli a nasazení, se kterým se pustí do svého výsostného ústavního úkolu. Může k němu přistoupit vlažně, nebo aktivně. Pokud zvolí druhou cestu, pak možnosti jež má, jsou – zvláště za této situace – hodně rozsáhlé.

Když volby dopadnou jednoznačně, jako ty poslední, je role hlavy státu malá. Prostě uzná existenci demokratické a slušné většiny. Jenomže letos to tak s největší pravděpodobností nedopadne – převahu nezíská ani ANO, ani SPOLU, Starostové a Piráti. 

Pak jsou před námi jen dvě možnosti. Buď se nějak domluví strany, které splňují kritéria z prezidentova projevu, jsou prozápadní a bezpečnost je pro ně prioritou. Nebo se k moci dostanou i přátelé Ruska.

Z velkého důrazu, který opakovaně kladl na obranu země, se lze domnívat, že Petr Pavel bude preferovat první variantu. Sice ji explicitně nezmínil, avšak před tou druhou implicitně, leč rázně varoval.

Jak jí případně může zabránit? Je třeba vytknout před závorku, že kdyby byl Andrej Babiš pevně odhodlán vládnout s podporou SPD a Stačilo!, tak si nakonec prosadí svou. A to v třetím pokusu jmenování premiéra, který má k dispozici předseda Sněmovny. Pokud bude zvolen po dohodě právě s těmito subjekty, pak je předem jasné, že takový kabinet by získal důvěru. To je opět citace litery ústavy – a Petr Pavel řekl jasně, že ji (narozdíl od Miloše Zemana) hodlá respektovat.

Ještě předtím však má dvě šance na jmenování vlády prezident. Přičemž je například legitimní, aby po Andreji Babišovi požadoval předložení návrhu parlamentní většiny bez účasti SPD a Stačilo! a zároveň konzultoval s Petrem Fialou, případně dalšími lídry pětikoalice, zda jsou připraveni takový kabinet podpořit, a to jakoukoli formou. V minimalistické variantě třeba tím, že by odešli z jednacího sálu, jak to před skoro třiceti lety vyjednal Václav Havel.

Opravdu záleží na tom, jak jednotliví hráči sehrají svůj part, nakolik jsou silnými vůdci, politickými profesionály a jak jim leží na srdci blaho země a bezpečnost občanů. Když bude hlava státu ve snaze zajistit a ochránit tyto hodnoty a národní zájmy dostatečně „umíněná“, dokáže opravdu „změnit hru“. 

Dva pokusy o sestavení vlády mohou zabrat klidně několik měsíců, což vytváří velký tlak na politiky, kteří mohou „vyměknout“. Mít, a nemít vládu, na tom záleží. Ten, koho prezident jmenuje, drží v rukách veškerou státní moc, bez ohledu na to, zda jeho kabinet získal důvěru, či ne. 

A oběma hlavním kohoutům by nakonec Petr Pavel poskytl „alibi“, kdy by legitimně mohli svým voličům říci, že vzdor tomu, co říkali před volbami, si zkrátka situace žádá v zájmu Česka vyhovět přání pana prezidenta a domluvit se na uspořádání, jež umožní vznik stabilní prozápadní vlády.

Jak je to tedy s důležitostí hlavy státu? Jistě, nerozhoduje volby, ani nemůže lídrům parlamentních stran přikazovat, co mají dělat. Nicméně svým formálním i neformálním vlivem může zásadně přispět k tomu, aby z chaosu, jaký nás s největší pravděpodobností čeká, nakonec vznikla dobrá vláda.

Exkluzivní pravomoc jmenovat premiéra, a to dokonce dvakrát po sobě, je velmi silná. Nutí ty, kteří chtějí vládnout, aby šli na Hrad, mluvili s prezidentem a snažili se splnit jeho podmínky. Další věcí je, že jít proti hlavě státu se u nás nenosí a kdo by to zkusil, riskuje ztrátu popularity.

Prezident nevládne a ani nemá exekutivní kompetence. Ale v situaci, která je chaotická a nebezpečná, je jeho role při ustavování kabinetu po volbách zásadní. Edvard Beneš v ní před osmdesáti lety fatálně selhal (mimo jiné neodporoval tlaku Moskvy) a na nás poté dopadly čtyři dekády nesvobody.

Petra Pavla čeká úkol přispět k ustavení slušné vlády poprvé. Držme mu palce, aby obstál. On se již brzo stane hlavním hráčem na politické scéně.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.