KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Ústavní soud se odmítl míchat do politiky. Alespoň pro tentokrát. Skryté koalice SPD a Stačilo! mohou kandidovat jako strany s pětiprocentní hranicí pro vstup do sněmovny. Současné znění volebního zákona totiž nedává žádnou právní možnost posoudit, čím vlastně jsou. Souboj o to, kdo bude vládnout, se tak musí odehrát během voleb a v jednáních, jež přijdou po nich. Nikoli v soudní síni.
Podle
konstituční stolice nemohou registrační komise zkoumat, zda daný
subjekt je nepřiznanou koalicí. Vznikl by z toho zmatek, takže je
třeba zůstat u zavedené praxe, kdy si každý může sám vybrat,
za co se považuje. Tím je věc z právního hlediska vyřešena.
Jak říkají staří praktici „k soudu se nechodí pro
spravedlnost, ale pro rozsudek“. Otazníky ovšem zůstávají nad
politickým dopadem vstupu obou politických slepenců do Poslanecké
sněmovny.
Sice
SPD a Stačilo! stačí získat pět procent, ale vzniknou tím
značně nehomogenní parlamentní tělesa. Oba jsou směsky čtyř
stran (když počítáme v druhém případě i ČSSD). Přitom
nezískají právo mít ve Sněmovně vlastní kluby, to by právě
muselo jít o koalice. Každý konglomerát se bude muset vejít do
jedné místnosti. To, jak si „polehají v ubikacích na kavalce“, je pak už jen a jen jejich problém. Další problémy jsou ale
daleko širší.
První otázka zní: kdo bude chtít s něčím takovým vládnout? Petr Fiala složil pětikoalici. Opozičníci se mu smáli, nyní sami vytvářejí tyto změti. Tehdy ale šlo o standardní partaje a navíc každá měla vlastní klub.
Kdyby
se ANO náhodou rozhodlo „pozvat ke stolu“ SPD a Stačilo!, šlo
by rovnou o devítikoalici, rozdrobenou na hromadu malých kousků.
Není divu, že Andrej Babiš se do toho moc nehrne. Měl by na krku
pytel blech, které nedrží pohromadě.
Stín z Moskvy
Hromada těchto adeptů na poslanecký mandát má navíc značně extremistické postoje. Dost možná by se na nich založený kabinet nevyhnul předčasným volbám (ty se ostatně mohly konat i kvůli odchodu Pirátů, kdyby měli víc poslanců), přičemž ty by pro něj mohly být ještě vysvobozením. Původní SPD a KSČM představují v těchto směsicích ještě ty nejstabilnější, nejstandardnější a nejméně radikální prvky. A to je co říct…
Toto je tedy jeden problém: jak zvládnout technologii moci, když musíte velet takto chaotickému mišmaši. Robert Fico by mohl vyprávět, jak se mu vláda rozpadá pod rukama, protože jeho koaliční partner, předseda SNS Andrej Danko, takřka okamžitě po volbách ztratil kontrolu nad vlastním klubem.
I kdyby lídr ANO našel nějaký způsob, jak se s tímto přízrakem vypořádat, čekalo by na něj ještě něco daleko horšího. Totiž „dlouhý stín Moskvy“.
Je naprosto jisté, že závislost na hlasech SPD, Stačilo! či obou proruských shluků, by z předsedy ANO udělala v Evropě vyvrhele. A SPOLU, která z něj dělá Putinova agenta (nyní neprávem), by získala zadostiučinění. Tohle slovenskému premiérovi nevadí, stejně jako Viktoru Orbánovi. Ale Andrej Babiš je z jiného těsta, záleží mu na tom, co si o něm Západ myslí a rád se ukazuje v „lepších salonech“, kam by tímto ztratil přístup.
To nejšpatnější nakonec: s ruskou pátou kolonou by se na periferii svobodného světa dostala celá Česká republika. V době kdy Vladimir Putin stále vede útočnou válku, odmítá ji ukončit i byť jen jednat o příměří a dělá vše pro to, aby Evropu rozdělil, rozeštval a tím nad ní získal vliv, nelze pustit k moci strany, které hlásají, že on není agresor, a že za invazi může Severoatlantická aliance, ze které máme vystoupit…
Hlavní slovo mají voliči a prezident
Ústavní soud tu není od toho, aby „napravoval“ politiku. To zkusil ten rumunský a bylo kolem toho hodně zlé krve. V Česku už jsme zažili, že konstituční stolice zrušila (předčasné) volby komplet. Což byl, po pravdě řečeno, horší zásah do demokratické soutěže, než hypotetické úpravy kvóra, jež by musely překonat dva subjekty. Tentokrát však muži a ženy v talárech dali od politiky ruce pryč. Asi je to tak lepší.
Řešení rébusu se dvěma proruskými slepenci zůstává na voličích a posléze na jednáních mezi hlavními silami. Nejdůležitější slovo bude mít prezident. Ten musí říci, zda je ochoten jmenovat premiéra, který by závisel na hlasech SPD a/nebo Stačilo! Vzhledem k tomu, jak mu záleží na členství v NATO a EU to pro něj nemusí být až tak složité rozhodování… A samozřejmě záleží i na postojích uskupení, jež jsou prozápadní a jistě získají jasnou většinu.
Hlava státu má dva pokusy k sestavení kabinetu (třetí je na předsedovi Sněmovny). Dost času, aby se Babiš dohodl na podpoře s někým ze stávající koalice. Stačil by i jen odchod ze sálu, což by umožnilo získat důvěru jednobarevné vládě hnutí ANO. Jeho lídr by asi nechtěl riskovat půl roku nejistoty a ještě se zapsat do dějin jako někdo, kdo pomohl Putinovcům k moci. Fiala s Rakušanem by se asi zase nechtěli postavit proti prezidentovi.
Soudci rozhodli správně
Ústavní soud má ohromnou moc. Obvykle se ale nechce míchat do politické soutěže, což je správný přístup. Problémy demokracie se mají řešit demokratickými prostředky. Pro vládu se chodí k volbám a o jejím složení následně rozhodují prezident a parlamentní strany. Nevytváří se v soudní síni. Nehledejme v tom spravedlnost. Ale ani nespravedlnost. Prostě je to tak.
Soudci jsou ochráncem práva, ochráncem lidí jsou politici. Zda se nakonec bude radovat pán Kremlu, či nikoli, mají v rukách oni. Respektive ta jejich část, která se nepovažuje za proruskou. I bez soudu určitě vyhraje a záleží pouze na tom, jak naloží se svou výhrou.
Soudní jednání skončilo, politické začne. Petr Pavel, Andrej Babiš, Petr Fiala a Vít Rakušan brzy dostanou příležitost předložit nám důkazy, zda stojí na straně Západu nejen slovy, ale i činy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
