KOMENTÁŘ MARKA KERLESE I Měl by osobní život politika odpovídat programu strany, kterou vede? Příklad spolupředsedkyně německé AfD Alice Weidelové, ale třeba i amerického prezidenta Trumpa, dokazují, že to dnes tak zdaleka být nemusí. Voliči mohou volit i stranu, jejíž vedení žije v úplném protikladu s tím, co navenek hlásá.
I když dnes existuje takových politiků celá řada, snad žádný není takovým příkladem tohoto paradoxu jako spolupředsedkyně AfD Alice Weidelová. Poté, co Alternativa pro Německo zvítězila v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku, sociální sítě na celém světě doslova zaplavily příspěvky poukazující na nesoulad stranického programu s životem té, které ho pomáhala vytvořit.
Zatímco AfD je označována za homofobní, protože někteří její členové jsou proslulí takovými výroky a odmítáním „sňatků pro všechny“, Weidelová má lesbickou orientaci a nijak se s ní netají.
Zatímco AfD tvrdě bojuje proti přílivu migrantů do Německa, Weidelová žije s partnerkou, které emigrovala do Německa ze Sri Lanky.
Zatímco AfD striktně vystupuje proti tomu, aby stejnopohlavní páry mohly adoptovat děti, spolupředsedkyně strany se svou partnerkou vychovávají dva syny, jejichž je Weidelová legální „spolurodičkou”.
Zatímco celé vedení AfD apeluje na německý patriotismus, Weidelová žije většinu času s partnerkou a dětmi ve Švýcarsku. Trvalé bydliště má o pár kilometrů dál na německé straně „naoko” jen proto, že německé zákony nedovolují, aby se kancléřem stal člověk žijící v zahraničí.
Alkoholik králem abstinentů?
Je to vůbec možné? Po tomto výčtu se nabízí jediná otázka, která se dnes řeší v diskusních fórech na celém světě: Může někdo volit stranu, jejíž vedení svým životem naprosto otevřeně popírá to, co navenek prosazuje?
Odpověď je jednoduchá: může. Příkladem budiž právě drtivá podpora AfD, která po vítězství v Sasku-Anhaltsku aspiruje i na převzetí moci v celém státě.
Abychom ale byli spravedliví, Alice Weidelová, snad kromě „čachrů” s trvalým bydlištěm, rozpor mezi svým životním příběhem a programem strany nijak nepopírá.
Tvrdí, že podporuje tradiční model rodiny a to, že se to u ní osobně vyvinulo trochu jiným směrem, na tom nic nemění. Není údajně žádnou aktivistkou LBGT komunity.
A dlužno dodat, že tahle argumentace Weidelové možná až překvapivě prochází. Mnohým je dokonce sympatická její otevřenost. „Člověk přece může být homosexuál a zároveň odmítat LGBT aktivismus. Stejně jako může být žena a nesouhlasit s feminismem nebo být dělník a nevolit levici. Osobní vlastnost člověka neurčuje automaticky jeho politické názory,” napsal třeba jeden z diskutujících na sociální síti.
I současná vysoká voličská podpora AfD přes všechny známé kontroverze dokazuje, že prvoplánový rozpor mezi osobním životem Weidelové a programem její strany není ničím, co by stranu nějak zvlášť v očích veřejnosti poškozovalo.
Doba, kdy takový odhalený nesoulad mohl politikovi zlomit vaz, je zřejmě definitivně pryč. A důkazem může být i pozice současného amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Ačkoliv se snaží působit „chlapsky“ a některé jeho válečné výroky jsou velmi silácké, on sám se kvůli odkladům ze zdravotních a studijních odkladů pětkrát vyhnul vojně ve Vietnamu.
Politika a potraty
Trump, který apeluje na dodržování určitých konzervativních hodnot a zdůrazňuje i význam dodržování náboženských zásad, také čelil během života mnoha obviněním z nevěry, včetně mimomanželského poměru s pornoherečkou Stormy Daniels.
Přitom ale Trumpa volila v USA i řada hluboce věřících křesťanů, podle některých odhadů mu tato voličská skupina dokonce vyhrála první volby. Nevadí jim, že Trump nežije zrovna podle křesťanských zásad?
Mluvil jsem o tom před americkými prezidentskými volbami s kamarádem, českým emigrantem, který v Americe působí jako pastor. Je hluboce věřící. A volí Trumpa. Proč? Sám je z ryze osobních důvodů odpůrcem potratů a stejně jako miliony dalších Američanů odmítá potratovou liberalizaci.
„Budu raději volit Trumpa, který je možná lhář a nevěrník, ale nechce potraty, než bych volil věrného manžela Bidena, zastánce potratové liberalizace,“ řekl mi pastor.
Trump mimo jiné ve svém druhém funkčním období omilostnil 20 aktivistů odsouzených za to, že blokovali vstup do potratových klinik. V očích mnoha odpůrců potratů tím možná odčinil své „nekřesťanské prohřešky ve prospěch vyšších ideálů”.
A to není zdaleka jediný případ, kdy voliči z různých důvodů odpouštějí politikům, že sami nežijí tak, jak hlásají. Takovému Tomio Okamurovi by voliči SPD určitě odpustili i to, kdyby mu jako halasnému odpůrci ukrajinské migrace Ukrajinci komplet postavili dům. No a co? Podívejte se na Weidelovou a Trumpa.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
