KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Někdejší armádní fotbalový klub z pražských Dejvic má nového majitele. Když pomineme zcela zištné, ač dost možná naivní komerční motivace Matěje Turka, je na místě klást si otázku, jaký je smysl investice do sportovní značky spjaté historicky s nefalšovanou nenávistí fotbalových fanoušků a odérem lampasáckého povyšování se.
„Bij, a bij, a bij žoldáka do hlavy!“ neslo se ještě v 90. letech unisono z „kotlů“ fandů klubů hrajících na zeleném pažitu proti Dukle Praha.
Uměle vytvořeného klubu, který měl po vzoru CSKA Moskva na sportovních kolbištích reprezentovat armádní pěchotu (letci měli „Křídla vlasti“ a mechanizované jednotky „Tankistu“) bolševického státu po únoru 1948. Klubu, na který i ve slavných časech Masopusta, Pluskala, Kučery či Nováka chodilo nanejvýš pár tisícovek diváků z řad komunistické a armádní honorace a většinu obecenstva na zápasech obstarávali vlajkonoši hostí.
Teď si tento klub pořídil podnikatel Matěj Turek, který jej koupil od uhelného byznysmena Petra Pauknera. „Dukla Praha má slavnou minulost a já věřím, že má i velkou budoucnost. Chceme se znovu stát stabilním účastníkem nejvyšší soutěže a systematicky budovat tým, který je skutečně konkurenceschopný,“ vzpomněl nový majitel při prezentaci novinky fakt, že se klub z Julisky v posledních deseti letech „plácá“ na pomezí první a druhé ligy.
Fotbal jako hračka
Skutečnost, že je fotbal největším sportovním fenoménem, odjakživa přitahovala pozornost mocných tohoto světa bez ohledu na původ jejich peněz nebo politickou orientaci. Kluby jako Millonarios Bogotá, AC Milan nebo Manchester City by mohly vypravovat.
V Čechách a na Moravě platí v malém totéž, jen místo Berlusconiho, arabských šejků nebo narkobaronů vlastní fotbalové kluby podnikatelé Daniel Křetínský, Pavel Tykač, Ondřej Kania a další. Ne náhodou také úspěšnost majitelů na ekonomickém a společenském žebříku zhusta kopíruje pořadí v ligové tabulce.
Jestliže ovšem Sparta, Slavia, Plzeň, Ostrava či Liberec jsou kluby s tradičním fanouškovským zázemím, u ex-lampasácké Dukly se logicky nabízí otázka: „A pro koho ten fotbal jako hrajete?“
Průměrných 2700 diváků na zápas v letošní sezóně oproti 18 000 slávistickým nebo 16 000 sparťanským, ale i 6500 hradeckým a 5000 bohemáckým (tam mají bohužel příliš malý stadion) je prostě bída. A kde není zájem, tam není nic. Stačí si vzpomenout na ex-ligové Blšany, Drnovice nebo Lázně Bohdaneč.
Ještě víc neoblíbenost Dukly vynikne v dlouhodobých diváckých statistikách od roku 1954 – pražský klub se nachází zhruba ve čtvrté desítce pořadí domácí návštěvnosti, daleko za takovými „veličinami“, jakými jsou nebo byly Dunajská Streda, Frýdek-Místek nebo Motorlet Praha a SFC Opava.
K tomu je potřeba připočítat i fakt, že do statistik domácích návštěv – zejména v čase pražských derby se Spartou, Slavií a Bohemkou – notně přispívají fanoušci hostí.
Tam, kde vládne plukovník
Zejména v dobách socialismu dosahovala nenávist k Dukle mimořádných výšin. Protekční bolševický klub nemusel ze zřejmých důvodů řešit nepřízeň sudích – místo plateb drahocennými „černými penězi“ za přestupy si stačilo vyhlédnutého fotbalistu povolat na dva roky na „vojnu“, a pokud se mu nadstandardní platové podmínky nebo létání na zápasy státními letadly zalíbilo, mohl podepsat přestupní lístky do zeleného natrvalo. To byl případ všech Masopustů, Pluskalů, Nehodů či Vízků a Luhových.
A také současného trenéra Dukly Petra Rady, známého pro své razantní „oldschoolové“ životní postoje, s příznačnou přezdívkou „plukovník.“ Spolu s ostatními kamarády ze zlaté éry Dukly se netají vyhraněnými konzervativními postoji, což se mimoděk projevilo při krátkém plukovníkově angažmá v Křetínského Spartě – větší střet světů a hodnot si lze jen těžko představit.
Reputaci neoblíbeného klubu se deset let snažil napravovat Petr Paukner, který do Dukly dle svých slov nasypal přes sto milionů. Teď je tedy řada na Matěji Turkovi, podle všeho schopném manažerovi středního věku, který stojí za fondy 10X a Quant. Proč si ale proboha vybral prachem a časem mentálně zavátou Duklu, a ne třeba populární Bohemku nebo Viktorku Žižkov?
Jedno docela logické řešení se nabízí. S Duklou si totiž může dělat prakticky co chce, a každému to bude jedno. „Investice do sportovních klubů jsou čím dál zajímavější. Nejde jen o rostoucí příjmy z televizních práv a dalších zdrojů, ale i o to, že zájem o fotbal v Česku sílí a celkově se zlepšuje jeho reputace. Dobře řízený fotbalový klub tak může být lepší investicí než řada jiných byznysů,“ popsal Turek svoji vizi v tiskové správě k převzetí klubu.
S uvedením těchto slov do praxe ale neodbytně souvisí také zbavení se dukláckého odéru let minulých. A z prvních vyjádření pana Turka pro média jasně vyplývá, že důležitým úkolem bude odstěhovat oddíl ze stále ještě armádní Julisky.
Nelze než souhlasit. Duklácký stadion má sice atraktivní polohu hned za hotelem International a pod vilovou kolonií Baba, fanoušci fotbalu si na něj ale nikdy cestu nenašli. Fotbalisté jsou na něm navíc dlouhodobě pouze hosty, když prim hraje atletika. Právě rozlehlost stánku s atletickou dráhou okolo hřiště útulné atmosféře rozhodně nepřispívá a spíš než na fotbal přijdou fanoušci do hlediště na Odložilův memoriál.
Jen tak mimochodem, sportovní moloch jménem Dukla, který mimo profi fotbalu zastřešuje desítky sportů a chlubí se olympioniky, dál financuje stát, resp. armáda, což se týká i dalšího atletického oddílu jménem Olymp sídlícího v nedaleké Stromovce – klub dřívějšího názvu Rudá hvězda je pro změnu rovněž státní gubernií ministerstva vnitra.
Ale zpět k fotbalové Dukle. Výstavba nového stadionu na jiném místě v Praze je vzhledem k cenám pozemků a dalším faktorům krajně nepravděpodobná. „Jsem v tomhle trošku extremista, ale nemusí to nutně být v Praze. Včera jsem viděl jednu diskusi, podle mě zcela správnou, zda Letiště Pardubice přejmenovat na Letiště Praha Pardubice. To není legrace. Dává to za mě největší smysl,“ řekl Turek mimo jiné v rozhovoru pro Seznam zprávy.
Ostatně originální Duklu (ta současná se z právního hlediska vyvinula z Dukly Dejvice, pozn. aut.) koupil v 90. letech jistý Jaroslav Starka z Příbrami, kam klub také přestěhoval. Nejprve se jmenoval Dukla Příbram, ale později se původní jméno zcela vytratilo, jakkoliv si Starka dál nárokoval slavnou sportovní historii a všechny získané trofeje.
I jiný pražský klub měl blízko k velkému stěhování – uvažovalo se o Bohemians Mladá Boleslav nebo Bohemians Liberec.
Leč nestalo se, a tak zatímco v historickém vršovickém Ďolíčku dál třou sympatickou bídu s nouzí, nemilovaní a nikým z normálních fandů nechtění „lampasáci“ dost možná metamorfují do úplně jiného klubu s úplně jiným stadionem na úplně jiném místě. I tohle je sport.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
