Jak se „vykupuje“ svoboda: Tajné služby, diplomacie a Češi v rukou diktátorů

Byl to jeden z nejsledovanějších návratů posledních let. Jan Darmovzal strávil ve venezuelském vězení přes 500 dní jako rukojmí režimu Nicoláse Madura. Co se skutečně dělo za zavřenými dveřmi diplomacie a tajných služeb? Europoslanec Tomáš Zdechovský, který se v podobných případech dlouhodobě angažuje, v pořadu Česká jízda odhaluje, jak funguje „ekonomika svobody“, kteří Češi jsou pro stát prioritou, a jakou roli hraje šéf BIS Michal Koudelka.

Co se dozvíte:

  • Proč byl Jan Darmovzal propuštěn: Klíčový byl tlak USA a koordinovaná akce.

  • Chyba, která ho stála svobodu: Proč by vojáci a členové aktivních záloh neměli nikdy sdílet svou polohu a detaily cest na sociálních sítích.

  • Hierarchie záchrany: Kdo je pro stát „top priorita“ a proč se pro pašeráky drog diplomacie nepřetrhne.

  • Role tajných služeb: Jak BIS a Vojenské zpravodajství „nosí vodu“ a připravují půdu pro politická rozhodnutí, aniž by se o tom veřejnost dozvěděla.

  • Turecká spojka: Detaily o vyjednávání v kauze „YPG“ (Farkas a Všelichová) a proč je nutné někdy absolvovat „propagandistické kolečko“, aby se otevřely dveře.

  • Ekonomická diplomacie: Otevřená zpověď o tom, zda a jak státy platí za svobodu svých občanů.

Byl ve špatný čas na špatném místě, ale také udělal chyby, které v digitální době jihoamerický diktátorský režim neodpouští. Příběh Jana Darmovzala, který se po více než 500 dnech vrátil z Venezuely, je podle Tomáše Zdechovského učebnicovou ukázkou toho, jak tenká je hranice mezi turistou a domnělým špionem. V otevřeném rozhovoru s Vojtou Kristenem europoslanec popisuje, jak funguje soukolí české diplomacie, když jde o život.

Ve špatný den na špatném místě a fatální chyba na sítích

Podle Zdechovského si venezuelský režim Darmovzala nevytipoval předem, ale jeho profil jim dokonale zapadl do narativu o zahraničním spiknutí. „Ten celý případ je o tom, že on byl ve špatný den na špatném místě. To je alfa a omega,“ vysvětluje Zdechovský. Zároveň však varuje před lehkovážností, kterou si mnozí Češi – a speciálně ti s vojenským výcvikem – neuvědomují.

„Chci varovat všechny občany. Když jezdíte do zahraničí, nedávejte na internet vaši letenku a co tam jedete dělat. A pokud jste v aktivních zálohách nebo v bezpečnostních složkách, nedávejte to na sociální sítě,“ apeluje europoslanec. Právě Darmovzalova příslušnost k výsadkářům aktivních záloh posloužila Madurově režimu jako důkaz.

„Venezuelci uspořádali tiskovou konferenci a řekli: Těchto šest lidí mělo zabít prezidenta Madura. Našli u něj zápisník s poznámkami z výcviku o tom, jak přežít výslech. Pro vojáka je to standard, oni si to přeložili po svém. Nafoukli to bizarně a přestali jednat,“ popisuje Zdechovský moment, kdy se z turisty stal politický rukojmí.

Zlatý právník vás nezachrání, BIS ano

Ve chvíli, kdy se případ zpolitizuje, přestávají platit standardní právní postupy. Zdechovský v rozhovoru boří mýtus o tom, že drahý právník v totalitním režimu něco zmůže. „Žádní právníci nejsou kouzelníci. Když jsou nějaké ‚důkazy‘ o zapojení do bojů nebo terorismu, tak vás žádný právník nevysvobodí. To je jenom hra na cizince, aby z nich vytáhli peníze,“ říká tvrdě.

Místo právníků nastupují tajné služby a diplomacie. Zdechovský vyzdvihuje roli českých zpravodajců, kteří mají ve světě, na rozdíl od některých sousedních zemí, špičkové jméno. „Česká republika si vytvořila špičkové týmy na úrovni BIS, Vojenského zpravodajství a ÚZSI. Ředitel Koudelka je v Langley vnímán jako jeden z nejdůležitějších partnerů. Díky tomu, že naše služby mají obrovskou prestiž, se s námi všichni baví,“ vysvětluje Zdechovský.

Právě zpravodajci podle něj „nosí vodu“ – dělají neviditelnou práci, ověřují informace, navazují kontakty a připravují půdu pro politiky. „My europoslanci jen nosíme vodu, ale finální rozhodnutí dělá ministr, premiér nebo koordinační tým,“ dodává Zdechovský, který sám sehrál roli spojky v Bruselu při jednáních s venezuelským velvyslancem.

Žádný druhý Irák. Venezuelské vedení čeká dohoda s USA – nebo „Sulejmáního kúra“

Top priorita vs. pašeráci drog: Koho stát zachrání?

V rozhovoru padla i nepříjemná otázka na hierarchii pomoci. Přistupuje stát ke všem stejně? Zdechovský přiznává, že existují kategorie případů. „Když jste člověk, který bojuje za lidská práva, humanitární pracovník nebo novinář jako Radan Šprongl, tak jste top priorita. Služby na tom makají od rána do večera,“ říká jasně.

Jiná situace může nastat u lidí, kteří se do problémů dostali vlastní kriminální činností. „Pokud někdo odjede s osmi kilogramy heroinu a chytí ho na letišti, přistupujeme k němu jinak než ke knězi, který jel pomáhat. Přesto Česká republika udělá maximum, aby ho dostala sem k odpykání trestu,“ konstatuje Zdechovský. 

Bílé obálky a ekonomika svobody

Jedním z nejcitlivějších témat, které v podcastu Česká jízda zaznělo, je otázka výkupného. Platí státy za své občany? Zdechovský se přímé odpovědi vyhýbá, ale naznačuje, že ekonomická diplomacie je běžnou součástí hry.

„Bylo to popsáno už v mnoha filmech, naposledy ve filmu Extraktoři. Český stát určitě v několika případech ‚zaplatil‘ někomu za to, že propustil naše občany. Jestli to mělo ten efekt, to nechám posoudit, já u toho nebyl. Ale já osobně jsem nikdy nepředával bílé obálky,“ říká s úsměvem, ale vážně dodává, že nástrojem může být cokoliv – od změny zákona po mezinárodní uznání.

„Někdy musíte ukázat respekt. Třeba v Turecku jsme museli absolvovat ‚propagandistické kolečko‘, letět na jih k hranicím se Sýrií, setkat se s matkami dětí unesených PKK. Až potom jsme mohli zasednout ke stolu a řešit naše občany,“ vzpomíná Zdechovský na vyjednávání o propuštění Miroslava Farkase a Markéty Všelichové.

Markéta Všelichová píše z tureckého vězení: Nikdy jim nedovolím, aby mě zničili. Už nebudu plakat

Hlavně mlčet a věřit státu

Co by si měl z rozhovoru odnést běžný občan? Pokud se dostanete do problémů v zemi s nestandardním režimem, medializace je váš nepřítel. „Lidem doporučuji: nemedializujte, nemluvte. Rodina by se měla méně soustředit na média a více věřit českým úřadům,“ radí Zdechovský.

Zmiňuje, že každý takový případ je maraton, nikoliv sprint. „Chce to trpělivost. Ty věci neuděláte ze dne na den. Než se naváže důvěra, než najdete kanál… Ale český pas má váhu. I když nás někdy podceňují, naše diplomacie a tajné služby dokážou hrát ligu, na kterou by nás nikdo netipoval.“

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

sinfin.digital