Zdraví nevzniká v nemocnicích. Pomohlo by pojištění ve stylu povinného ručení, říká Jana Havrdová

Než se dostaneme ke zdraví, zajímalo by mě, jak hodnotíte pomoc kabinetu Petra Fialy podnikatelům?

Z mého pohledu by mohla být efektivnější. Koaliční politika nemá takový výtlak, jaký mohla mít, pokud by koalice dokázala lépe a rychleji formovat jednotný postoj. Politika je v poslední době hodně o demonstraci jednoduchých marketingových sdělení na úkor obsahu nebo reálných výsledků. 

Vedle toho, že jednotlivé strany koalice těžce hledají vzájemný kompromis, je pak opozicí na dlouhé hodiny zablokovaná Sněmovna. Práce stojí, legislativní změny přicházejí pomaleji, než je třeba, což vede k naprosto zoufalé deziluzi na mnoha stranách.

Poslední data Indexu prosperity ukazují, že prostředí pro podnikání v Česku je šesté nejhorší v rámci EU. Z toho asi v Hospodářské komoře radost mít nemůžete.

Máte pravdu, že v Česku máme v této oblasti řadu výzev, od vysokých cen energií až třeba po přebujelou byrokracii. My v Hospodářské komoře se pochopitelně snažíme tyto věci posouvat a tlačit na jejich řešení, nicméně hlavní rozhodovací kompetence leží pochopitelně na politicích. Bohužel z mého pohledu vnímám, že u nich často není prioritou posouvat věci vpřed.

Jak to změnit?

Tím, že se politici budou více soustředit na skutečný obsah politiky a na doručení hodnot voličům, než na to, kdo je doručí, případně na bránění konkurenci, aby je nedoručila. Je v zásadě jedno, kdo přijde s nutnými a klíčovými reformami – pokud pochopitelně budou ku prospěchu společnosti –, důležité je, abychom potřebné reformy zavedli. Politici si musejí uvědomit, že pracují pro své voliče a ne proto, aby jen shazovali věci ze stolu a upozorňovali na problémy svých politických soupeřů.

Máte nějaký konkrétní příklad?

Mým tématem v Hospodářské komoře je snaha vrátit pohybové aktivity do našeho běžného života. Zní to možná banálně, ale má to velké dopady. Pokud se budeme hýbat, bude se nám lépe žít, dožijeme se vyššího věku ve zdraví, budeme méně nemocní a ušetříme tím sobě i veřejným rozpočtům velké peníze. 

Aktuálně se od Nového roku podařilo v legislativě vyčlenit ze zaměstnaneckých benefitů ty zdravotní. Pohybové aktivity se ale bohužel mezi zdravotní benefity nedostaly, což je naprosto zoufalé. Pokud se chceme dožívat vyššího věku v dobrém zdraví, je pohyb naprosto klíčový.

Nemohly by zrovna v tomto hrát větší roli zdravotní pojišťovny?

V Hospodářské komoře se toto téma přes pojišťovny samozřejmě snažíme komunikovat, jenže i ony žijí v určitých mantinelech. Většinou tyto diskuse skončí u fondu prevence, z něhož na pohybové aktivity přiteče pojištěnci několik set korun ročně. 

Já tu ale nemluvím o využití fondu prevence, ale o potřebě změny celého společenského paradigmatu v pohledu na zdraví. Pokud jako společnost chceme, abychom byli co nejdéle zdraví, musíme začít více oceňovat, že se lidé o sebe starají. A to pak promítnout do celého systému zdravotního pojištění.

Vidíte řešení?

Vidím, ale obávám se, že je zatím těžko politicky prosaditelné. Česko je jedna z velmi mála zemí, kde je bezplatná zdravotní péče pro všechny zakotvená v Ústavě. Když máte zdravotní problém, tak se o vás zdravotní systém zadarmo postará. Lidé proto nemají zřejmou motivaci být aktivní, chodit na preventivní prohlídky, dobře jíst, pravidelně se hýbat. Je nutné prosadit do povědomí veřejnosti, že zdraví nevzniká v nemocnicích, ale má ho každý z nás z velké části ve svých rukou.

Přála bych si, abychom se na zdravotnictví dívali zcela novým pohledem. Pokud se někdo chová zodpovědně, tak si nejen dlouhodobě udrží vlastní dobrou fyzickou a psychickou kondici, ale také šetří peníze celému zdravotnímu systému. A to by se mělo každému jednoduše vyplatit. 

Lidé by měli být motivováni být zdraví a odrazit by se to mělo i na jejich peněžence, např. ve formě slevy na zdravotním pojištění. Obdobně jako funguje povinné ručení, kdy řidič, který preventivně jezdí tak, aby se vyhýbal nehodám, dostává bonusy v podobě slevy na pojištění.

Zároveň je zde druhý příklad – pokud se o sebe někdo nestará a zdravotní péči pravidelně zneužívá, při hospitalizaci je třeba schopný kouřit, je to špatně. Měli bychom jasně stanovit míru, kdy si jako společnost řekneme, že už takového nezodpovědného pacienta bezplatně léčit nebudeme. Že by měl na řešení důsledků své nezodpovědnosti finančně participovat. Systém by už zkrátka takové jednání nejen neměl akceptovat, ale v krátké době ho nebude schopný ani absorbovat.

Dovedete si představit shodu politiků na takto zásadním posunu?

Zatím příliš nedovedu, alespoň nyní. Ovšem realita nás dřív nebo později doběhne – populace stárne, výdaje rostou a je otázkou času, kdy velkorysé financování našeho zdravotního systému narazí do zdi. 

Na druhou stranu vnímám velmi pozitivně, že u nás změna směrem k aktivnějšímu životnímu stylu začíná rezonovat. O primární prevenci včetně pohybových aktivit se mluví na ministerstvu zdravotnictví, na zdravotních pojišťovnách, na klíčových úřadech. Konkrétní výsledky sice zatím moc nemáme, ale to, že se o tom mluví, je důležitý krok. Dlouhodobá změna tohoto paradigmatu je běh na dlouhou trať.

Mimochodem, v oblasti pohybu v Česku paradoxně významně zafungoval covid – zavřeným fitness centrům navzdory. Řada lidí si totiž během té doby uvědomila, do jaké míry je pro ně pohyb důležitý. Ostatně, i ta nemoc měla mnohem horší průběh u lidí, kteří trpí civilizačními chorobami a pravidelně se nehýbou.

Jedním z vašich témat je i podpora podnikatelek. Máte nápady, jak chytřeji zapojit ženy do pracovního trhu?

Z mého pohledu bychom se měli bavit o jiném pohledu o zapojení žen do trhu práce, než se kterým pracujeme v současnosti. A je přitom úplně jedno, jestli mluvíme o zaměstnankyních, nebo podnikatelkách, společným problémem je poměrně dlouhá mateřská dovolená, kvůli které ženy na řadu let vypadávají z pracovního života.

Přerušení kariéry navíc hraje nemalou roli v jejich sebevědomí a v odvaze pustit se do další práce. A když to všechno posčítáte, vyjdou vám hrozivá data ohledně žen na trhu práce – například v nízkém podílu žen ve vedeních společností. 

My v Hospodářské komoře se soustředíme především na proměnu zaběhnutých stereotypů – typicky na to, že když se matka dříve vrací po mateřské do práce, tak to neznamená, že je špatná máma. O péči o děti se mohou přiměřeně podělit oba rodiče a širší rodina. Mámy malých dětí jsou skvělé manažerky, pracují rychle, efektivně. Jsou rády, že mohou pracovat, a to se v dobrém vrací jejich zaměstnavateli.

Zmiňujete podíl žen ve vysokých funkcích – pomohou tomu přicházející kvóty?

Nemyslím si, že v české společnosti jsou kvóty způsobem, jak to změnit. Vidím jiné cesty, na jejichž špici je vzdělávání. Právě to je nejlepší způsob, jak ženy dostat do vedení firem. 

Holky musí být vzdělané, připravené a musí si to odpracovat – myslím, že by se nikdo neměl dostávat do vrcholných pozic z titulu svého pohlaví. Pokud je člověk ve vrcholném managementu firmy nebo v jejích statutárních orgánech, mělo by to být pro to, co umí. Jeho znalosti a dovednosti by měly být tím hlavním parametrem.

Zeptám se jinak – ublíží ty kvóty?

Myslím, že kvůli nim bude mít řada lidí tendenci odsoudit ženy, které se dostanou do vedení firem, že tam jsou kvůli svému pohlaví a ne kvůli schopnostem. Já bych byla mnohem radši, aby se holky dostávaly do vedení proto, že jsou šikovné a dokážou si to odpracovat. Preferuji zkrátka řešení, kdy jim vytvoříme podmínky, aby se prosadily.

Jsem přesvědčená, že inkluzivní svět, kde sedí v boardech firem muži i ženy, doručuje lepší výsledky a současně vytváří dlouhodobě lepší a udržitelnější prostředí, než když jsou to jenom muži, nebo jenom ženy. Z podstaty věci si myslím, že mezi námi jsou rozdíly – ostatně i tento náš rozhovor to ukazuje – a právě proto si myslím, že ve vedeních firem je lepší, když jsou zastoupena obě pohlaví. Platí ale, že by se tam obě skupiny měly dostat přirozeně, díky svým schopnostem.

Inkluzivní svět ve Spojených státech je však aktuálně na ústupu...

Protože inkluze nemůže být natlačená z papíru. To je zbytečně složitější a horší cesta, která na konci dne může vyvolat i anti-woke efekt, který nyní pozorujeme ve Spojených státech. Mnohem lepší cesta je aktivně pracovat s holkami už od základních škol, podporovat je, ukazovat jim příklady dobré praxe, pomáhat jim, aby se mohly vracet dříve z mateřské dovolené, aby mohly pracovat, i když mají doma malé děti. 

Překážky často nejsou v legislativě, ale v hlavách lidí. Zaměstnavatelé, kteří si chtějí udržet šikovné mámy s malými dětmi, si způsob najdou. Zvlášť se současným stavem na trhu práce, kde nám plno lidí chybí.

Jaké projekty na podporu podnikatelek v Hospodářské komoře máte?

Věnujeme se těmto tématům dlouhodobě. V březnu například odstartuje již čtvrtý ročník projektu Women In Tech, kde ženám pomáháme lépe se prosadit na poli technologií. Jde o program pro podnikatelky, které mohou získat mentoring, vzdělávací kurzy a celoroční individuální podporu.

Současně se v rámci platformy Women 4 Business snažíme jít cestou partnerství s organizacemi, které se tímto tématem zabývají – spolupracujeme tak například s Inspire & Impact Network, společností M.arter či Business & Professional Women CR.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.